Ve hře je ale mnohem víc. Pokud bude Kavanaugh odsouzen nebo nucen stáhnout svoji kandidaturu, Republikánská strana a konzervativní hnutí by mohly ztratit svou poslední naději na opětovné získání Nejvyššího soudu pro ideový proud ctitelů tradice americké ústavnosti – a jejího uchování pro příští generace.
Bizarní příběh
Nového kandidáta “konstitucionalistů” už během příštích šesti týdnů totiž nikdo nemůže prověřit a schválit. A listopadové volby by mezitím mohly přinést demokratický senát, nepřekonatelnou překážku pro soudce z ideového tábora, do nějž Kavanaugh patří.
Jde o historický, zásadní moment – který jako většina podobně důležitých momentů možná projde nepovšimnut.
Ptáte se, z čeho tak strašlivého profesorka Fordová soudce Kavanaugha obviňuje?
Je to docela zvláštní příběh, i když vypadá banálně. V létě roku 1982 se prý jako patnáctiletá zúčastnila večírku, kde pivo teklo proudem, se čtyřmi chlapci z Montgomery County v Marylandu. Večírek se konal v domě jednoho z kamarádů, jehož rodiče byli zrovna pryč.
Dle jejího tvrzení ji tehdy sedmnáctiletý Brett Kavanaugh, student Georgetownské přípravky, odtáhl do ložnice, kde na ni skočil, začal jí osahávat a snažil se z ní strhnout šaty. Rukou jí přitom zacpával ústa, aby nemohla křičet.
Teprve když se Kavanaughův “maniakálně chechtající “ kamarád Mark Judge svalil rovnou na ně a všichni spadli z postele, podařilo se jí utéct a zamknout se v koupelně. Když se „potácející opilci“ odvlekli dolů, utekla z domu a nikomu o údajném pokusu o znásilnění nikdy neřekla.
Vážné trauma po 30 letech
Až o 30 let později, v roce 2012, si Fordová, toho času klinická psycholožka působící v Kalifornii, v rámci partnerské terapie se svým manželem najednou a zničeho nic vybavila, co se tehdy stalo. Tvrdí, že označila Kavanaugha za útočníka, ačkoli poznámky terapeutky z tohoto sezení žádné jméno nezmiňují.
Fordová trvá na tom, že během útoku prodělala vážné trauma. Dokonce tvrdí, že se bála, že by ji útočník mohl neúmyslně zabít.
Tady ovšem banální historka nabývá rysů skoro bájeslovných: Fordová si totiž jaksi nepamatuje nejen to, kdo ji na party odvezl, ale nedokáže ani říct, kolik alkoholu vypila. Nepamatuje si, komu patřil onen dům a dokonce ani kdo, pokud vůbec někdo, ji odvezl domů. Nevybavuje si bohužel, ani jaký den to bylo.
Svým rodičům se o ničem ani slovem nezmínila, prý protože nechtěla, aby věděli, že pila alkohol. Neřekla o událostii žádnému kamarádovi, žádnému členu rodiny.
Kavanaugh zareagoval na zmíněná obvinění slovy: „Toto tvrzení kategoricky a jednoznačně popírám. Neudělal jsem nic takového na střední škole ani kdykoliv před tím či potom. “ Také Mark Judge tvrdí, že se nikdy nic takového nestalo.
Vzhledem k závažnosti obvinění nemůžeme samozřejmě tvrzení Fordové jen tak smést ze stolu. Co je ale potřeba, je ji důkladně vyslechnout. Její příběh a jeho pravdivost musejí být přezkoumány úplně stejně důkladně, jako byl kdy vyšetřován Kavanaugh. A ten už párkrát pod drobnohledem FBI a spol. byl: Jako právník podílející se na vyšetřování, které vedl Ken Starr proti Billu Clintonovi v záležitosti jeho impeachmentu, jako asistent George Bushe v Bílém domě, jako odvolací soudce i kandidát do Nejvyššího soudu.
To je pořádná suma informací o něčí minulosti. Nikdy nebylo zjištěno nic, co by naznačovalo, že k podobnému incidentu došlo.
Časovaná bomba
A máme i důkazy opačné: Asi pětašedesát žen, které vyrůstaly v oblasti Chevy Chase a Bethesda a znaly Kavanaugha v jeho středoškolských letech, mezitím veřejně prohlásilo, že se Kavanaugh vždycky choval k dívkám a ženám gentlemansky.
Navíc přičtěme způsob, jakým celá záležitost spatřila světlo světa, doslova za pět minut dvanáct v rámci celého schvalovacího procesu. I to naznačuje, že jde zcela zjevně o špinavou politickou hru: Probíhalo to zhruba takto.
Když demokratka Fordová poslala svojí kalifornské kongresmance Anně Eshoové dopis, v němž vylíčila svoje obvinění proti Kavanaughovi, trvala na tom, aby až případ vyjde na světlo, zůstalo její jméno utajeno.
Že by si myslela, že se dá kariéra federálního soudce jen tak zničit a zůstat přitom pohodlně v anonymitě? Kongresmanka Eshoová poslala dopis senátorce Diane Feinsteinové, která ho u sebe zadržela na celé dva měsíce (!) – než konečně, a to skutečně s vypuštěním jména Fordové, zmíněný dopis poslala FBI, která ho obratem zaslala do Bílého domu. Odtud putoval do Senátu, aby byl zařazen do podkladů o soudci.
Výbušný balíček, teď už dodatečně opatřený jménem Fordové, tiše tikal v útrobách Senátu až do minulého víkendu.
Pěkně to smrdí. Nebo ani to ne – jde docela prostě o útok ze zálohy. Kulka míří do zátylku kandidáta, který si byl ještě před víkendem zcela jistý svým potvrzením do funkce soudce Nejvyššího soudu. Po právu by mu patřilo, protože je výsledkem vítězství Trumpa a Republikánské strany ve svobodných volbách.
Podstata věci
Z celé věci čpí hmatatelně především zoufalství levice. Není divu: snaží se o vykolejení Kavanaugha seč může, protože jeho instalace do řad soudců Nejvyššího soudu představuje hrozbu pro celou sociální revoluci, kterou Warrenův soudní dvůr a jeho ideoví zplozenci dokázali vnutit národu.
Pokud bude Kavanaugh nakonec povýšen, soudní diktatury posledních desetiletí, které sahají až k bezstarostným časům Earla Warrena, k Williamu Brennanovi, Hugovi Blackovi a “Divokému Billovi“ Douglasovi, skončí. Nová éra začne.
Budeme, nebo nebudeme přepisovat ústavu Spojených států ve jménu sociálních experimentů nenávratně měnících podstatu americké společnosti? O to ve skutečnosti jde.
Kdyby právo ještě vládlo Kapitolem, řešení nastálé “krzie” by bylo docela jednoduché: Republikánský senát by měl pokračovat podle plánu. Tedy potvrdit Kavanaugha před 1. říjnem a dát Fordové důstojnou možnost, aby byla slyšena. Současně tím Kavanaughovi ponechá možnost se k celé záležitosti před listopadovými volbami vyjádřit a vysvětlit našim zákonodárcům, jak to bylo či nebylo podle jeho názoru. Pak ať se páni senátoři rozhodnou.
Ve skutečnosti se ovšem zdá, že se kdosi už rozhodl.
(protiproud.cz, foto: Pixabay)
