„Německu bylo na konferenci v Paříži v prosinci 1945 uloženo vyplatit ČSR, jako signatářskému státu pařížské Dohody o reparacích od Německa, válečné reparace. Dohoda počítala s tím, že cituji: ‚Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci, nebo jimi bude disponovati tak, aby se nemohly znovu státi německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu, a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích.‘ Výše československých reparačních nároků činila 306 mld. Kčs, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč,“ zní vyjádření českého Ministerstva zahraničí.
306 miliard korun v dobové měně
Nároky naší republiky dosvědčuje rovněž profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík. „V roce 1945 došlo jen k předběžnému vyjádření Německem způsobených škod. Československo tak na pařížské reparační konferenci uplatnilo pouze 11 583,5 milionu USD (v hodnotě k roku 1938). Dodatečně byla celková výše československých nároků na reparace vyčíslena na 19 471,6 milionu USD. Celkem však bylo Československu od Mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu (IARA) a přímými restitucemi československého majetku skutečně uhrazeno jen 91,3 milionu USD,“ napsal profesor Kuklík.
Nároky českého státu potvrdil i diplomat a bývalý ředitel diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí ČR Jiří Šitler. „Československu nebyly reparační nároky uplatněné v Paříži ve výši 11,6 miliardy dolarů (do této částky nejsou započítány výše zmíněné nároky sloužící jako protihodnota sudetoněmeckého majetku a neuplatněné nároky) v hodnotě z roku 1938 nikdy uhrazeny a ani nikdy nezískalo přístup ke zmíněným kontům, z něhož by bývalo mohlo čerpat platby sudetským Němcům. Československé, resp. české nároky byly – sečteme-li hodnotu konfiskovaného říšskoněmeckého majetku po válce, odškodnění obětí lékařských pokusů v 60. a 70. letech a platby obětem nacismu a nuceně nasazeným z nedávné doby – uhrazeny méně než ze čtyř procent … Česká strana … považovala své reparační nároky za stále otevřené, nikoliv snad proto, že by reálně počítala s jejich vyplacením, ale jako protiváhu majetkových nároků sudetských Němců,“ uvádí Šitler.
ANO, ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN vymáhání reparací blokují
Hnutí SPD v Poslanecké sněmovně na začátku roku otevřelo otázku reparací, které Německo doposud nezaplatilo za škody, které způsobilo Československu ve druhé světové válce. Návrh usnesení předložený hnutím SPD zněl: „Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby zahájila jednání s vládou Německé spolkové republiky o vyčíslení a zaplacení válečných náhrad, které nám dluží německý stát podle mezinárodních dohod po druhé světové válce.“
Zařazení tohoto bodu na jednání schůze Sněmovna 22. ledna zamítla, čili nebylo možné hlasovat ani o navrženém usnesení. Proti zařazení tohoto bodu hlasovala většina poslanců ANO, ODS, Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Ani Václav Klaus mladší, který byl tehdy ještě v ODS, nepodpořil projednávání německých reparací. Pro návrh hlasovali pouze poslanci SPD, KSČM a poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna.
„Tento nárok reálně existuje, ale vláda ho nepovažuje za vhodné vymáhat. Vzniká otázka, kdo vlastně prohrál válku. Německo musí začít opět reparace platit,“ řekl předseda SPD Tomio Okamura.
Premiér Andrej Babiš z hnutí ANO vymáhání reparací, na které má Česká republika nárok, odmítá s tím, že by to narušilo vztahy s Německem. „Případné rozhodnutí vymáhat válečné reparace bychom nepovažovali za šťastné, protože by mohlo dojít k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě,“ uvedl mimo jiné Babiš.
SPD požaduje otevření otázky reparací i v Evropském parlamentu. „Podpoříme vymáhání válečných reparací z druhé světové války, které nám dodnes dluží jako nástupce hitlerovského Německa. Podle konzervativních odhadů jde o částku v řádu tisíců miliard. Tyto prostředky je následně nutné využít pro zásadní projekty zajišťující budoucnost České republiky v oblasti dopravy, energetiky, vědy a školství i stability a zlepšení zdravotního a důchodového systému a pro podporu pracujících rodin s dětmi,“ píše se v programu SPD do eurovoleb.
Reparace nejsou chiméra. Izrael a Řecko
Německo splatilo poslední část reparací z první světové války v roce 2010, a to dokonce skupině soukromých finančníků, kteří pohledávky skoupili.
Západní Německo vyplatilo Izraeli od roku 1952 v následujících čtrnácti letech sumu čítající tři miliardy marek, 450 milionů marek bylo dále zaplaceno Světovému židovskému kongresu. Německo tak platilo Izraeli jakožto dědici obětí, jejichž rodiny nepřežily. Peníze byly investovány do izraelské infrastruktury a sehrály významnou roli v založení ekonomiky nového státu. Samotné reparace se staly rozhodující součástí příjmů izraelského státního rozpočtu (například v roce 1956 tvořily 87,5 procenta příjmové části rozpočtu).
Nyní požaduje splacení reparací po Německu i Řecko. Tamní parlament se na začátku dubna zabýval zprávou, která vypočítávala finanční nároky Řecka vůči Německu v podobě reparací za škody způsobené nacisty ve druhé světové válce. Informuje o tom server časopisu Der Spiegel.
Mezi lety 1941 až 1944 zavraždili nacisté na 300 tisíc Řeků. V roce 1942 musela řecká vláda poskytnout Berlínu půjčku 500 milionů tehdejších říšských marek. Kdyby mělo Německo tuto sumu Řecku vracet, částka by se i s úroky vyšplhala na několik miliard eur. Řecký parlament zprávu o německém dluhu vůči Řecku schválil a zmocnil vládu Alexise Tsiprase k vymožení této částky všemi dostupnými právními prostředky. „Pro Řecko je to důležitý den v boji za spravedlivé vyrovnání německého dluhu,“ řekl Aristomenis Syngelakis z řeckého výboru pro reparační nároky časopisu Der Spiegel.
Vláda v Athénách hodlá své požadavky přednést i na půdě Evropského parlamentu, a to po květnových volbách. Tsiprasův kabinet doufá, že dokáže na svou stranu získat spojence z dalších zemí, kteří by mohli řecké nároky podpořit.
(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay)
