Rozkol mezi Tureckem a jeho západními partnery se neustále prohlubuje, píše Le Figaro. Podle autorky článku Isabelle Lasserové nebylo ve vztazích Ankary s EU ještě nikdy tolik chladu a s NATO zase tolik problémů. A také vztahy Turecka a Francie se rovněž začínají rozpadat.
Novinářka připomíná, že se vztahy Severoatlantické aliance s Ankarou zhoršily po pokusu o státní převrat v Turecku, k němuž došlo v červenci roku 2016, a po „čistce“ v armádě, jež následovala, když o své posty přišli četní zástupci této země v NATO. Turecké politické vedení má za to, že se NATO a USA, které odmítají extradici opozičního politika Fethulláha Gülena do Turecka, také zúčastnily nepodařeného puče.
Olej do ohně může rovněž přilít rozhodnutí Ankary o nákupu ruských raketových systémů S-400. Fakt, že země, která považuje NATO za svého hlavního odpůrce, plánuje dodávky zbraní jednomu z „pilířů“ aliance, zkalil oslavy 70. výročí NATO. USA totiž považují tento obchod za „neslučitelný“ s bezpečností dané aliance.
Američani se navíc obávají, že nákup S-400 umožní Rusku přístup k strategickým informacím o amerických stíhačkách F-35. to byl důvod, proč byly Ankaře „zmrazeny“ dodávky amerických letounů a stalo se to i příčinou prohlášení o „vážných následcích“ pro dvoustranné vztahy ze strany Washingtonu v případě, že se Turecko nevzdá svých plánů.
„Z Turecka se stal odpadlík uvnitř NATO, který tlačí na spojence, a neposlouchá je, poněvadž hájí vlastní národní zájmy,“ domnívá se expertka z Francouzského ústavu strategických výzkumů Dorothy Schmidtová.
Po sblížení Ankary s Moskvou si mnozí začali klást otázku, zda Turecko hodlá zůstat členem NATO. Deník vysvětluje, že svazek Ruska a Turecka umožňuje oběma státům vytvořit protiváhu americkému vlivu, a to především na Blízkém východě. Avšak, podle mínění autorky článku, o vystoupení Turecka z NATO v nejbližší budoucnosti nejde, poněvadž Moskva není s to poskytnout Ankaře stejné záruky bezpečnosti jako NATO a USA.
Právě touto okolností se podle deníku vysvětluje nerozhodnost Erdogana, který se neodvažuje „překročit meze“ a definitivně vyřešit otázku o nákupu S-400. USA zase potřebují podporu Ankary, aby mohly i nadále hrát svoji roli v regionu, zejména pak v boji s IS* a Íránem.
Co se týče vztahů Turecka s EU, zde jde hlavně o lidská práva, která v této zemi „nerespektují“. To bylo příčinou, proč Brusel zavedl finanční sankce proti Ankaře. Sílící rozpory mezi národními zájmy Turecka a EU brání dvoustranným jednáním o vstupu Ankary do EU. Stálečastěji se ozývají hlasy, které jsou pro pozastavení jednání o této otázce či jsou pro jiný formát spolupráce. Například alternativní připojení Turecka k EU.
Deník dále píše, že se nikdo nechce chopit odpovědnosti za rozpad vztahů, protože EU potřebuje spolupráci s Tureckem k překonání celé řady problémů. Těmi jsou třeba válka v Sýrii, krize s běženci, boj s terorismem a ekonomické vztahy. Evropa navíc počítá s tím, že se Turecko chopí úlohy strážce hranic EU a nechá na svém území 3 miliony běženců, kteří přišli do této země od roku 2016.
Co se týče vztahů Turecka s Francií, ty také nezažívají „nejlepší časy“, myslí si Isabelle Lasserová. Francie je znepokojena rostoucím vlivem islámu na svém území, zatímco Turecko kritizuje Francii za podporu syrských Kurdů, spojenců Mezinárodní koalice pro boj s IS*, hlavních nepřátel Ankary v tomto regionu. Minulý měsíc byla navíc vztahům mezi těmito dvěma státy zasazena další rána: Francie vyhlásil den 24. dubna národním dnem památky arménské genocidy. V reakci na to turecký prezident Erdogan na Paříž uvalil vinu za genocidu ve Rwandě.
Zdá se, že velký skok Turecka, které je „jednou nohou na Východě a druhou na Západě“, konečně dosáhl své hranice, píše závěrem autorka článku.
* IS – Islámský stát, teroristická organizace zakázaná v RF
(zdroj: cz.sputniknews.com, foto: Pixabay)
