,,Po 17.11.1989 se k zakladatelům a provozovatelům OF připojili zaměstnanci
Prognostického ústavu ČSAV, z nichž mnozí zaujali nejdůležitější funkce v národním hospodářství a v politice. Pověření tohoto ústavu vyplývá z faktu, že zpracovával nynější hospodářskou reformu už od roku 1987, kdy si vláda objednala na impuls z Moskvy tzv. Prognózu rozvoje národního hospodářství ČSSR. Část nákladů na její vypracování byla refundována RVHP (stejně postupovaly ostatní komunistické vlády v Evropě). Tato studie nebyla prognózou, nýbrž variantou současné reformy, při níž byla paralelně vypracována a v zahraničí odsouhlasena koncepce hospodářské činnosti po převratu. V rámci prací na této studii vycestovalo na stáže asi 40 pracovníků, kteří prováděli konzultace s bankami, průmyslovými koncerny a poradenskými službami v USA, Francii, SRN, Velké Británii a Itálii. Po dokončení a odevzdání studie navrhoval ministr Kincl experty zatknout a odsoudit pro jejich styky v zahraničí, které se vymykaly rozmezí jejich studijního poslání. Hegenbart jeho úsilí zastavil a po převratu se z ústavu do vedení státu dostali: Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová, aj.” – Miroslav Dolejší
Prohlásím kategoricky, že klíčovým problémem je fakt, že vládnutí ve společnosti je svěřeno základním zákonem – ústavou (!) – politickým stranám. To ony jsou na prvním místě mezi faktory nečestné soutěže, pragmatického směřování k moci pomocí lhaní, intrik, dezinformací, korupce, sponzoringu. Prostřednictvím – jak praví naše ústava – volné soutěže politických stran. Tento jed postupně rozkládá mravně celou společnost. Volby ano, politické strany ne! Ty k volbám nepatří. Politika je boj, boj bez ohledu na pravdu, bez ohledu na mravy – boj o moc. O vládnutí. Faleš, úskoky, pomluvy, žaloby, osočování, falešné obviňování, zneužívání justice – i to patří, podle potřeby, mezi zbraně politických stran. A hlavně ve všech stranách jsou instalované loutky, je to nekonečné řečiště nastrčených kádrů. A právo bohatých sponzorovat politické strany. Komu pak slouží ty strany? Tedy politika je bouření, nenávist k dalším stranám, nenávist ke všemu, co by strany omezovalo na cestě za mocí. Ještě k volbám: Zvolený člověk získá mandát, když složí slib, že bude pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jak potom straničtí šéfové mohou dopředu křičet, co udělá jejich strana? Jak mohou vykřikovat, že ta a ta strana něco prosadila nebo znemožnila v parlamentu? Strana přece nehlasuje, hlasují poslanci a podle svého nejlepšího… Bohužel, naše ústava je rozporná! Na jedné straně říká, že politický systém státu je tvořen volnou soutěží politických stran, a na druhé straně táž ústava říká, že poslanci hlasují podle svého… No to je úplně pitomá Ústava! Kam nás dovede při tomto úpadku mravů a nesmiřitelném boji stran? Draví, bezohlední a bezcitní, prostě bestie. Tak mluví o lidech ve vysoké politice lékař a publicista Jan Hnízdil s odkazem na zjištění amerických vědců, podle nichž je mezi vysokými politiky a manažery mnohem větší procento nebezpečných psychopatů než mezi vězni ve federálních věznicích Spojených států. Ale na těchto hadech v oblecích to zprvu poznat není.
Je třeba změnit volební zákon, zneužívající ,,svobodnou volbu“ občana a nahradit vychytralé a všehoschopné „politiky“ odpovědnými a schopnými osobnostmi. Lidi zamyslete se nad tímto: Naše ústava prohlašuje, že politický systém státu je tvořen volnou soutěží politických stran. Dokonce dává těmto politickým stranám svobodu, aby si stavěly kandidátky do voleb, dává jim peníze za získané hlasy, uznává jimi navržené stranické kandidáty, za jistých nenáročných okolností po volbách za zástupce lidu v nejmocnějším státním orgánu. Vzpomeňte, že je možné a nanejvýš tragické, dojít touto cestou k hromadě přes 70 milionů mrtvol, jak se to podařilo Adolfovi. A vzpomeňte, proč se menší hromady mrtvol podařilo navršit mnoha dalším předsedům politických stran. Co to znamená? Znamená to, že každý hajzl, když pozná, že má talent rozbouřit masy na nějakou myšlenku, založí stranu, tříská hubou, a má cestu k těm milionovým mrtvolám otevřenou. Jak z toho ven? Jak tomu zabránit? A to ještě možná nevíte, jak zahraničí ovládá loutky v ,,České“ politice.
Frau Merkel zavolá Babišovi, že musí uzavřít koalici s ČSSD a že má zákaz spolupracovat s SPD. Ponížený premiér protektorátu jí poslechne. Nemá na výběr: v záloze je ,,pátá kolona“ asi 26 poslanců ,,jeho“ strany ANO, kteří sdílejí stejný názor jako Angela ( vesměs mix ex-top09, ODS, apod. ), a kteří veřejně deklarovali, že jinak Babišovi vypoví spolupráci. K tomuto ,,přesvědčení“ došli tito poslanci v souladu s Ústavou ČR, neboť podle svého ,,vědomí a svědomí“ upřednostňují teplá místa v dozorčích radách německých firem, která jsou podmíněná jejich protektorátní činností. Co je třeba? Zrušit politické strany. Kandidáty na zastupitelské funkce ať vybírá státní orgán demokratickou metodou. Rázem zmizí hádky mezi stranami, nekonečné debaty (právě se před námi jedna odehrává) o tom, která strana postaví jakého ministra, a tedy jaká se povede politika na kterém ministerstvu, kdo povede zahraniční politiku, která strana bude vyzbrojovat obranu, atd., atd. A kolik kdo na tom vydělá. Zaběhlé stranické struktury jsou v podstatě jedním velkým zločincem, kterého nelze konkrétně pojmenovat a odsoudit za trestnou činnost. Nemá mozek, stejně jako nekonkrétní lid. Sebezáchovně mezi sebe přijímá jen ty, které ho neohrožují, nebezpečnou menšinu, která „proklouzne“ při volbách, svými mechanismy bezpečně ovládá, změní, nebo zlikviduje.
Co navrhuji? Zavést přímou volbu občanů zákonodárců, soudců, vysokých státních úředníků, zrušit Senát, , zrušit financování politických stran, posílit pravomoc obcí, zavést nový zákon o státní službě a zákon o referendu, zavést zastoupení krajů v PSP. Podstatné je i zrušení státního financování politických stran a hnutí, včetně nemravného financování stran, které nedosáhly 5% hranice! Ať svoji kvalitu dokáže každé hnutí či strana bez státních peněz. Budou potom mít rovné podmínky v soutěži s různými občanskými sdruženími a nedělat si ze státu prosperující „firmu“ do vlastních kapes s nulovou přidanou hodnotou.
Kandidáti, zvolení z takto zcela demokraticky provedeného výběru by neměli důvod poslouchat politiky, kteří je zapsali na kandidátky. Takových nebude. Profesionální straničtí politici by si museli najít jinou práci, kmotři by je nesponzorovali. Kmotři by ztratili vliv na politiku, a naopak volič, vtažený do dobrodružství sestavování kandidátek by pravděpodobně šel k volbám a časem se stal občanem, ctícím „povinnost vládnout a ne naříkat a nadávat“, jak pravil Tomáš Baťa. Bude nutné změnit ústavu, ale to záleží na politických stranách. Zloděj má chytat – sebe sama. Ten paradox: ústava může být změněna – jedině neústavní cestou. Tedy – pokud nějaká, či nějaké občanské iniciativy nedostanou ve volbách většinu. Politické strany se stávají přežitkem, který využívá občanů k legitimizaci režimu a jde za peníze občanů beztrestně proti nim i zájmům země. Není třeba volit strany a nepřímo ty kdo by nikdy v přímé volbě neuspěli, ale ty nejlepší z nás, aby dělali to, co je pro zemi a občany potřebné co nejkvalitněji a to do úrovně celých ministerstev, nejen samého ministra. Ministr je jeden a ministerstvo je systém, ve kterém jsou tisíce osob: právníci, experti, sekretáři, korespondenti. Pak proč ale posloucháme od politiků a stran ubohosti typu ,,ministr se zmýlil“, když z výše uvedeného vyplývá, že jeden člověk se může zmýlit, tisíc lidí zároveň se zmýlí těžko. Vše je to systémová záležitost.
Komedie ,,politických stran“ má 2 roviny: Za prvé jejich neustálé skuhrání ,,v tomto vládním složení“ , ,,při současné skladbě sněmovny“ deptá národ a za druhé poskytuje oligarchii krytí, představujíce záměr v roli ,,chyb politiky“. Nejen v ČR totiž lidé prakticky nemají ponětí o tom, jak funguje řízení státu a sociálního systému ( společnosti ). Za Havlovi vlády začalo to, že jakýsi „poradce“ vyndal z pod stolu kupku zákonů a říkal “Napsali jsme zákony, pojďme je přijmout.” Přičemž jména autorů nebyla nikdy známa, jednoduše se na stole materializoval text. Aby bylo jasno, napsání zákona je velmi složitá práce, jen tak nějaký právník ho nenapíše. To jsou speciální právníci v oblasti zákonů, kterých obecně není v ČR mnoho. Určit kdo ten zákon napsal není tak složité, nemáme velký trh. Dělo se to tímhle způsobem. Dále ministerstvo ten zákon vzalo, přikrylo nějakými penězi, za které byl údajně napsán, ale reálně ty peníze byly jen krytí. Vzalo zákon, vneslo do vlády a dále už systém pracoval sám. V kořenech té procedury stojí pozice zahraničí a to je podrobně popsáno v jejich dokumentech. To znamená, u nás jsou mechanismy ve sněmovně, mechanismy v administrativě a nakonec třetí strana, mechanismy na území vertikály řízení ze zahraničí, které připravuje text zákonů skrze příjemce grantů, kteří ty zákony konzultují s ministerstvy, dále se ty zákony potvrzují strukturami v zahraničí, na jejichž zájmy budou mít vliv, v té formě, jakou potřebují. Dále probíhá proces: seshora zahraničí dá zelenou a zákon se “zapouští” do ČR, zezdola abonenti grantů podávají ten zákon skrz ministerstva. Všechny komponenty systému se protínají v poslanecké sněmovně ve formě přijetí daného zákona. Dále se dává prezidentu na podpis, a on ho musí podepsat, protože to je procedurální záležitost. Politici a jejich strany ( anebo strany a jejich politici ) k tomuto procesu vytvářejí akorát křoví – ,,kouřovou clonu“, což dělá proces ještě zákeřnějším.
Mnoho lidí jakoby stále nevědělo vůbec o co jde. Připomínám slova M. Dolejšího: ,,Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla nejsou v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR – USA pro Evropu. Přibližně od r.1974 byla v Československu konstituována nová báze KGB, která dnes zahrnuje asi 7 až 8 tisíc občanů Československa, kteří nejsou v žádných evidencích StB, min. zahraničí, atd. Jediným viditelným výrazem této báze je skupina prominentních reprezentantů Charty 77, dnes převážně zastávající nejvyšší státní úřady. Vše bylo diktováno dohodami SSSR – USA ( KGB – CIA ). Za účelem mezinárodní kontroly dodržení těchto dohod se Československo stalo od listopadu 1989 zpravodajsky a kontrarozvědně otevřenou zemí. „
Ještě chci upozornit mnoho zaslepených lidí na praktiky demagoga a prognostika Miloše Zemana, který stále hlásá cosi o ,,svobodných volbách” a ,,demokratické soutěži”. Zeman je často v Číně údajně kvůli propagaci českého byznysu, tak jak do jeho konceptu ekonomické diplomacie zapadá holandská holdingová společnost (PPF Group N.V.) zřízená za účelem obcházení českých zákonů? Jaký prospěch poplyne Čechům z Kellnerových aktivit v Číně? A chtějí opravdu Češi, aby je někdo jako Kellner reprezentoval u večeře s čínským prezidentem? To opravdu budeme i po třiceti letech trpět tu komedii? Dobře si pamatuji prognostika ústavu KGB Klause v 90. letech a jeho řeči o zodpovědnosti a šetrnosti. Přitom byl první, kdo jako ministr financí uzavřel nevýhodné smlouvy s Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou. Nyní se staví do role ,,odvěkého“ bojovníka s EU. A byl to také zrovna on, kdo v pozici premiéra v 90. letech uzavřel asociační smlouvu s Evropskou unií, aby proti vstupu do EU následně jako prezident ,,bojoval“. Ale co skalních fanoušků má stále mnoho. Česko snese všechno, Čechům řekneš včera, že v STB nikdo nebyl ( většina důležitých spisů pryč) a zítra, že vlastně STB ani nikdy neexistovala. A dokaž opak, když všichni mafiáni tvrdí, že mafie neexistuje a její oběti neví, co bylo včera…
Autor: Daniel Novák
