Nyní se podívejme na ty, kteří upřednostňují multikulturalismus pro Českou republiku ve východní Evropě, která je vůči ní odolná. Nerozumí tomu, že se dnes Česká republika na začátku 20. století podobá na Francii. My Češi nemusíme přijímat zahraniční pracovníky, aby vykonávali mužské práce. Naopak, musíme vyvinout ekonomiku založenou na kvalifikované pracovní síle. Také nám nedává smysl hledat vysoce kvalifikované migranty za tímto účelem. Tito migranti dávají přednost zemím, jejichž jazyky hovoří a ve kterých mohou vydělat vyšší mzdy, než jaké nabízejí v České republice. Navíc vzhledem k problematické povaze našeho současného vzdělávacího systému, který není schopen dostatečně připravit absolventy na pracovní místa v technologických společnostech, by pro nás bylo absurdní spoléhat se na záchranu naší ekonomiky na technologické odborníky z rozvojových zemí.
Někteří politici tvrdí, že k péči o naše starší lidi potřebujeme masovou vlnu přistěhovalců. To je kontroverzní: v nové zemi, pokud budou nekvalifikovaní, se stěží budou moci postarat o sebe, natož o druhé, a představovat další zátěž pro náš již přetížený systém sociálního zabezpečení. Pokud na druhou stranu přivedeme k naší pracovní síle vysoce kvalifikované přistěhovalce, vezmeme z chudších zemí to nejlepší, co mohou nabídnout. Jaké právo je musíme použít k vyřešení našich vlastních problémů? Pokud je vezmeme z jejich zemí původu, situace v těchto zemích se bude dále zhoršovat. Výsledkem bude ještě větší tok nekvalifikovaných migrantů unikajících z těchto zemí. Tito noví příchozí vytvoří ještě větší zátěž pro systém sociálního zabezpečení, než budou stimulovat ekonomický rozvoj. Tento důsledek není způsoben tím, že migranti jsou línější nebo méně ambiciózní než místní obyvatelstvo. Jejich nevýhody jsou způsobeny jinými faktory, jako jsou potíže s novým jazykem a že mají tendenci mít větší rodiny.
Za těchto okolností se změnila povaha multikulturalismu. Stal se prostředkem k vyvíjení prudkého psychologického nátlaku především na odvětví se středním a nižším příjmem v Evropě. Jednou z forem tohoto tlaku je vyrovnání situace současných uprchlíků s emigranty, kteří unikli na západ zpoza železné opony. Srovnání však ve skutečnosti neplatí. Východoevropští emigranti v té době nechtěli dosáhnout „multikulturního postavení“. Jejich cílem bylo integrovat se – přizpůsobit se společnosti, která byla tak velkorysá, že je přijala.
Stručně řečeno, masové vlny migrantů představují statisticky významně větší rizika než příležitosti. Neslouží k posílení prosperity. Naše pojistné systémy, které byly založeny a vyvinuty pro národní státy, jejichž obyvatelům chtěly sloužit, nebyly nikdy navrženy tak, aby je kryly. Napsal portál ZeroHedge.
