28 členských států EU v loňském roce (2018) přiznalo status ochrany více než 333 000 žadatelům o azyl a přijalo téměř 25 000 přesídlených uprchlíků. Pokud jde o obyvatele, Česká republika si vybrala nejmenší ze všech – udělení azylu, podpůrné ochrany nebo humanitárního statusu pro pouhým 155 žadatelům o první pomoc, nebo 15 na každých 1 milion obyvatel.
Země EU s nejvyšším podílem „kladných“ rozhodnutí prvního stupně v loňském roce byly Irsko (85%) a Lucembursko (72%). Naproti tomu Česká republika měla nejvyšší podíl na „negativních“ prvostupňových rozhodnutích (89 procent). Jinými slovy, devět z 10 žadatelů bylo zamítnuto.
Mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška říká, že vysoká míra odmítnutí není odrazem drakonické politiky, jak by se mohlo zdát. Vyplývá to spíše z mnohem menšího počtu žadatelů z „nejzranitelnějších skupin“, ze zemí roztržených občanskou válkou nebo dlouhým konfliktem – jako je Sýrie, Afghánistán a Irák.
„Je důležité si uvědomit, že mnoho přihlášek podali osoby, které legálně vstoupily do České republiky a byly zde po dlouhou dobu – někdy i několik let. Mnoho žadatelů o mezinárodní ochranu se snaží legalizovat svůj pobyt, například po uplynutí platnosti víza nebo povolení k pobytu. “
Zatímco lidé ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku představovali v loňském roce lví podíl aplikací v celé EU – přes 30 procent – v České republice je situace poněkud odlišná, řekl pan Krátoška Radiožurnálu.
Hana Franková, ředitelka Organizace pro pomoc uprchlíkům, která poskytuje právní poradenství desítkám žadatelů týdně, však tvrdí, že česká politika je už dlouho restriktivnější než politika ostatních členských států EU.
“Toto není nový vývoj. Naše země již dlouho přijímá nižší procento uchazečů. Podle našeho názoru přispívá řada faktorů k tomu, že český proces je příliš restriktivní. Mnohem více by měla dostat alespoň nějakou formu mezinárodní ochrany. “
Franková říká, že české úřady věnují příliš málo času studiu jednotlivých žadatelů o azyl. Komplexnější proces hodnocení by podle ní potvrdil mnohem legitimnější nároky uprchlíků na základě politické činnosti, příslušnosti k etnické nebo náboženské menšině nebo sexuální orientace. Informuje radio.cz.
