Bílému domu se povedl tento uplynulý týden majstrštyk. Pomocí vyhrožování a vydírání díky záznamům NSA z odposlechů evropských politiků, se podařilo získat potřebné hlasy a překvapivě zvolit evropským prezidentem extrémního válečného polského jestřába Donalda Tuska, těžce pro-americky orientovaného politika, který touží po konečném řešení Studené války [1]. Tusk je trojským koněm Bílého domu v Bruselu. Jeho zvolení do čela říšského prezidentského euro-úřadu je jasným signálem pro konfrontaci s Ruskem a pro návrat amerických vojsk na evropské území, odkud v 90. letech Američané postupně odešli. Spolu s nimi se navrátí do Evropy i nukleární balistické rakety namířené na Ruskou Federaci, na což už dva měsíce upozorňují ruské noviny s odkazem na ruskou FSB, která před plány jaderné re-militarizace Západní a Východní Evropy varuje už pěknou řádku měsíců.
Na cestě ven z NATO ze strachu z jaderné konfrontace s Ruskem
Putinovo rozhodnutí výhledově začít instalovat jaderné balistické rakety krátkého a zřejmě i středního doletu na Kubě [2] je tak nyní v jasném kontrastu k rozhodnutí evropských politiků zvolit cestu vojenské konfrontace a války s Ruskou Federací. Váleční jestřábi v nejvyšších patrech unijní politiky získali navrch, bohužel. Bohužel pro občany evropských zemích, kteří se nyní musí začít připravovat zcela regulérně na 3. světovou válku, před kterou nás může ochránit už pouze jedna věc, která není nijak lichotivá, ale pro zachování míru bude nezbytná: odstoupení od uzavřených bezpečnostních smluv s agresivním NATO. Z pohledu historické analogie se nacházíme na časové ose někdy na jaře roku 1938, kdy už není jiné cesty z mezinárodní politické krize než cesty k vypuknutí války, pouze se ale ještě neví, kdy přesně to bude.
Česká republika, Slovensko a Maďarsko v žádném případě nepůjdou do války s Ruskem. To je realita a fakt, který potvrdily i poslední výroky Bohuslava Sobotky [3], Roberta Fica [4] a Viktora Orbána [5] ve vztahu k eskalaci situace a tlakům na další sankce a vojenské řešení konfliktu na Ukrajině. Tyto tři země se vydaly v posledních dnech cestou ven z NATO, přestože nikdo z médií to tak zatím nevnímá, ovšem vojenští stratégové v Bruselu toto interpretují už zcela jasně, jak zaznělo koneckonců i včera na tiskové konferenci po zasedání EU, že Česko, Slovensko a Maďarsko v konečném důsledku nikdy nezvednou ruku pro konfrontaci s Ruskem, která by překročila rámec „komorních sankcí“, což je výraz pro sankce, které nepoškozují ani Rusko, ani zmíněné 3 země.
Rychlá shoda v EU na minulých sankcích proti Rusku byla možná až dosud právě pouze díky tomu, že šlo o komorní sankce, neboť jejich přijetím se pouze deklaroval diplomatický postoj, nikoliv vnitřní přesvědčení. Jenže držení pózy na poli diplomacie proti Rusku nefunguje. Divadelní figura EU je nepřesvědčivá a v Kremlu vnímána pitoreskně, bez špetky důstojnosti. Ovšem právě tuto jalovost evropské politiky vůči Rusku má změnit nové politické vedení EU v čele s novým prezidentem Tuskem. Ovšem tato cesta je nejen cestou z bláta do louže, ale spíš rovnou z pod okapu přímo do horoucích pekel.
Velké Polsko a převzetí vlády nad Slovany
Polsko chce válku s Ruskem z historických důvodů. Obsazení části Ukrajiny a znovuvytvoření Velkého Polska je pouze učebnicovým scénářem možné motivace. Ve skutečnosti jde o jinou snahu, totiž o obrovské úsilí Varšavy, aby převzala vedoucí úlohu slovanských a obecně i post-komunistických zemí v Evropě. Poláci se snaží o uchopení této slovanské vůdčí pozice velmi dlouho, už od středověku a s různými úspěchy se jim to dařilo, i když obvykle jen na krátkou dobu. Konečným cílem je eliminace Moskvy jako mocenského centra ve Východní Evropě a jeho přesunutí do Varšavy.
Bez ruské hrozby na východě získá Polsko křídla a stane se samo hrozbou jak pro Slovensko, tak i pro Českou Republiku. Všichni pamatujeme na 1. Republiku, která čelila útoku polských a maďarských vojsk, viz. boje o české a slovenské pohraničí. Tahle válečná epizoda, dodnes důsledně upozaďovaná dnešními historiky, včetně toho, že Polsko de facto vyprovokovalo II. sv. válku útokem na Německo, což je dodnes výbušné a v médiích utajované a zakazované téma, podobně jako téma Holocaustu a bizarních počtů židovských obětí, představuje hlavní důkaz skutečně motivace Polska k nevraživosti vůči Rusku.
Pokud se vrátíme do Česka, tak můžeme konstatovat, že posledním normálním politikem v této šílené protiruské kampani v Evropě je český premiér Bohuslav Sobotka. A nutno dodat, že to je hodně překvapivé zjištění u politka, který nějakými pevnými politickými pilíři své názorové konzistence nedisponuje. Ovšem jedna věc se mu nedá upřít, že dokáže vycítit smrtelnou hrozbu a krizi. To dokázal koneckonců těsně po volbách, když efektivně vynuloval pokus o stranický puč ze strany Michala Haška. Sobotka zřejmě opravdu odhalil hrozivé obrysy scénáře Bruselu, který vede celou Evropu krůček po krůčku k otevřenému válečnému konfliktu s Ruskou Federací.
Hranice naší země nemáme garantované!
Jaké máme signály? Tak především si všimněte, že v médiích už se politici nebojí mluvit o „válce s Ruskem“. Putin vysílá do světa prohlášení, v nichž se opírá o počty rozmístěných nukleárních hlavic na ruských balistických nosičích [6], zatímco čeští pravdoláskovci v čele s jistým šlechticem se špatnou českou výslovností volají po vstupu vojsk NATO na Ukrajinu a po vyzbrojování kyjevské junty zbraněmi ze západu, bez ohledu na hrozby ze strany Ruska a bez ohledu na národní zájmy naší země, její bezpečnosti v evropském kontextu a jejího přežití na mapě Evropy v případě vypuknutí 3. světové války. Protože Česko by po takové válce zřejmě z mapy Evropy zmizelo, spolu se Slovenskem.
Česká Republika a ani Slovensko nemá své hranice historicky akceptované ze strany sousedů, jak uvedla nedávno Komsomolská Pravda v článku Valerije Karpovcova a jediná země, která bilaterálně uznala a uznává historické hranice ČR a SR je bývalý Sovětský Svaz a jeho nástupce, dnešní Ruská Federace. Ani Německo, ani Polsko, ani Maďarsko neuzavřeli s ČR ani SR smlouvy o „historické akceptaci hranic“, což je diplomatický instrument, který v mírovém stavu sice nehraje roli, ale v případě poválečného uspořádání je naprosto klíčový pro zachování zemských hranic. Po příští válce, ať už se bude jmenovat jakkoliv, může Česko zmizet z mapy světa, a to zcela legálně a právně, podle mezinárodního práva, neboť historicky 2/3 jeho území mělo německý historický a etnický původ, ze stejné poloviny má Slovensko historický i etnický renonc ohledně prokazatelně maďarského území. Existují totiž dva děsivé scénáře, které povedou k této tragédii pro naše dva národy, pokud vojska NATO vstoupí na Ukrajinu a vypukne válka s Ruskem.
Ten první předpokládá, že Česko dodrží všechny dohody a v případě války s Ruskem bude společně s NATO vést válečné operace na frontě proti Rusku. Pokud se Rusko rozhodne pro konvenční válku, ve které nemá Rusko v Evropě konkurenta, budou ruské tanky ve Střední Evropě nejpozději do měsíce od vypuknutí bojů. Česko zanikne a stane se zřejmě ruským protektorátem, po vzoru Čečenska nebo Abcházie. Pokud se NATO podaří postupující ruské bojové pozemní svazy zastavit operačně-taktickými nukleárními zbraněmi, Rusko odpoví stejnými zbraněmi a z Česka se stane potom spálená země. Kde v té době bude pobývat Karel Schwarzenberg a další váleční štváči? Odpověď známe: v USA, kam zavčas utečou, kde již mají nakoupené pozemky a domy. Utečou tam ale bez svých naivních voličů, pochopitelně, ti v Česku zůstanou napospas svému osudu.
Druhý scénář předpokládá, že Česko couvne a nepřipojí se k NATO a k válce proti Rusku. K tomu teď směřuje politika vlády Bohuslava Sobotky. To nás sice ochrání před ruskou odvetou, ale nikoliv před obsazením naší země vojsky NATO, které zahájí okupaci naší země i proti naší vůli kvůli strategické frontové poloze Česka. NATO nebude českou neutralitu respektovat. Hlavní je, že 1. válečný front se očekává na polském území, pro vstup do Střední Evropy je toto nejsnadnější cesta, takže válku s Ruskem by opět odneslo nejvíce Polsko.
Dojde na okupaci Česka ze strany NATO?
Ustupující polská vojska by se přesunula na jih, právě na území Česka. Vytvoření okupačního území v ČR i proti vůli české vlády by bylo nezbytné pro NATO, přeskupení pozemních vojsk NATO by v členitém pohraničním terénu ČR bylo dobře chráněno pozičně před nepřítelem, podobně jako za II. sv. války, kdy právě na českém území odolávaly nacistické jendotky nejdéle až do konce války, s výjimkou Dunkirk ve Francii. Rusko by však tento ústupový manévr předpokládalo a snažilo by se mu předejít otevřením 2. válečného frontu přes Slovensko a Česko, ve snaze vpadnout Polsku do zad z jihu. Rozbor potenciální ruské invaze do Evropy ve válce s NATO byl komentován v dokumentárním cyklu „Fronta“ na ruské státní televizi.
Oba tyto scénáře však počítají s tím, že žádná ze stran neztratí hlavu a nepoužije v konfrontaci strategické jaderné zbraně. V takovém případě by Evropa shořela v nukleárním ohni, zatímco Rusko i USA by jadernou výměnu zřejmě přežily, zčásti, i když s obrovskými ztrátami. Velikost území obou zemí dává šanci na přežití. Ne však na hustě obydleném a malém území Střední Evropy. Zde bychom zařvali všichni, bez rozdílu, jeden vedle druhého.
Česká elita a průmyslníci začali přesunovat své majetky do zlata ve Švýcarsku. Hromadně. Za posledních několik měsíců bylo konvertováno do zlata více peněz, než kolik jich bylo konvertováno za posledních 30 let dohromady. Něco se děje, něco se chystá, děsí se investoři po celém světě. Zlatá diverzifikace nabírá neuvěřitelné obrátky. Něco podobného bylo možné vidět pouze v letech 1938 a 1939 v Evropě, těsně před vypuknutím války. Investoři a finančníci z nejvyšších kruhů vyklízejí monetární trhy a ukládají zisky do zlata a drahokamů, hlásí ruský komentář listu Ekonomist. Čeká se válka? Z pohledu neskutečných manévrů na trhu se zlatem zcela jednoznačně! Válka se stane katalyzátorem globální ekonomiky, rekonstrukce zničené planety (všimněte si, že není použito slovo „světa“) nastartuje nový světový růst, válka ale už ve skutečnosti dávno hoří, i když zatím jen na ekonomickém poli.
Evropa si myslí, že dokáže Rusko vojensky porazit, politici v Bruselu ztratili rozum
Ruské televizní stanice už více než měsíc vysílají dokumentární pořady a polemiky o jaderných zbraních, válkách, jaderných testech, noviny přinášejí obrázkové články o tom, co dělat, když by nastala jaderná zima, prezident Putin odkazuje v rozhovorech na jaderný arzenál Ruska a evropští politici div nevyškrábou oči českému premiérovi za to, že jako jediný matador v EU se snaží uhasit první jiskry doutnajícího válečného pekla 3. sv. války v Evropě. Je načase, aby občané se ozvali. Aby vyšli do ulic, aby varovali před hrozící 3. sv. válkou.
Nespoléhejte na to, že Putin nepoužije jaderné zbraně! Rusko je odhodláno vymazat Evropu z povrchu planety, pokud se NATO pokusí o invazi do Ruska, Putin použije jaderné zbraně bez zaváhání, při sebemenším náznaku ohrožení Ruska nebo ruských občanů, které by kdokoliv ohrožoval zbraněmi, invazí či přímým vojenským útokem. Za tohle nám Krym ani Ukrajina nestojí. Nechejte Moskvu, ať se vypořádá s kyjevskou juntou po svém. Oni svrhli demokraticky zvoleného prezidenta, Brusel jim pomáhal. Washington jim pomáhal. Kdo z nás má zájem tahat horké kaštany z ohně za kyjevskou juntu? Komu prospěl Majdan v konečném důsledku? Profitují z něho pouze USA a ukrajinští oligarchové. To stojí k zamyšlení.
zdroj: euportal.cz, původni zdroj: aeronet.cz
