Poté, co zahájil špatně považovanou vojenskou ofenzívu proti Assadovu režimu v severní Sýrii, se nyní Erdogan nyní ocitl před důsledky své činy. S režimovými silami podporovanými Ruskem a Íránem vedl vysoce účinnou kampaň proti Turkům, která tak učinila skončil smrtí desítek tureckých vojsk.
Když Turecko v loňském roce přijalo kontroverzní rozhodnutí o zakoupení nejmodernějšího protiletadlového raketového systému S-400 v Rusku, vypočítal Erdogan, že by to znamenalo novou éru přátelské spolupráce s dlouholetým soupeřem Ankary v Moskvě, i když, tím, že Turci pokračovali v dohodě, riskovali, že ohrožují jejich vztahy s NATO, což hořce oponovalo dohodě.
V Ankaře se jistě očekávalo, že zlepšené vztahy s Moskvou povedou k lepší spolupráci mezi oběma zeměmi při řešení konfliktů v Sýrii, zejména pokud jde o přání Turecka zřídit v severní Sýrii bezpečnou zónu. Informuje portál ZeroHedge.
Jak však ukázala nedávná eskalace bojů, hlavní prioritou Rusů je podpora Assadova režimu v jeho pokusech znovu získat kontrolu nad poslední zbývající pevností povstalců v severní Sýrii. Rusové se tak nyní ocitli v přímé konfrontaci s tureckými silami v provincii Idlib, kde se Turci snaží chránit řadu islamistických milic zavázaných svrhnout Assadův režim.
Pokud je současná krize, před kterou stojí Turecko, zcela na vlastní tvorbě Erdogana, nebránilo to tureckému prezidentovi, aby se pokusil odvrátit pozornost od svého nesprávného zacházení s konfliktem snahou vyvolat novou evropskou migrační krizi.
Erdogan využil tuto taktiku s velkým účinkem před pěti lety, když se v reakci na rozhodnutí Turecka umožnit více než milionu syrským uprchlíkům cestovat do Evropy podařilo přesvědčit Evropskou unii, aby přislíbila šest miliard eur do Ankary za povolení umožnit uprchlíci, kteří zůstanou na syrské půdě.
Přesto, soudě podle počáteční reakce evropských vůdců na poslední pokus pana Erdogana o jejich vydírání, se zdá, že tentokrát je pravděpodobné, že trik tureckých vůdců nepřinese požadovaný výsledek.
