Idnes přinesla zprávy z řeckého ostrova Lesbos. O maskovaných lidech v oděvech, velmi připomínajících policii, kteří naskakují na připlouvající lodě migrantů, aby jim odebrali motor. Bezmocné, již nemobilní plavidlo pak přenechávají k dalšímu řešení řecké pobřežní stráži. Ta se objevuje vzápětí, aby člun zatlačila zpět do Tureckých pobřežních vod.

Turecké zdroje tyto zprávy potvrzuje: „Turecko ve čtvrtek zachránilo 85 migrantů a uprchlíků, včetně řady žen a dětí, které byly podle bezpečnostních zdrojů vytlačeny řeckými silami do tureckých teritoriálních vod.” Stejně tak i levicově – liberální BBC, která přispěchala s vlastní srdceryvnou story z tureckého pobřeží naproti Lesbu (zde). Nějaká paní al-Rajo, migrantka nejistého původu, tu vypráví, jak se jejich člun už už téměř dostal do Řecka…. Ale pak, k jejich zděšení, je řecká „policie” (asi pobřežní stráž) odtlačila zpět.

Aby oči soucitného čtenáře nestačily oschnout, obrací BBC vzápětí pozornost na blízký hřbitov, se zhruba 400 čerstvými hroby. Mají patřit migrantům, kteří tu zahynuli ve vodách Středozemního moře, když “šli za lepším životem, ale bohužel měli smůlu.” Jak pro BBC říká Serif-Oamadoglou, syn místního imáma.

Že to ovšem nemusí být jen smůla, naznačuje, spíš tak nějak na okraj Deysem Siti, šéf kurdské komunity v nedalekém tureckém městě Izmir. „Umístili ženy a děti pod palubu a zamkli ji. Byla to malá loď postavená pro 20 lidí, ale naložili na ni 110 lidí,” vzpomíná. “To je nemohlo unést. Dostalo se to jen 10 metrů od břehu, když se to potopilo.” Takže ani ne tak smůla, jako spíš hloupost, neznalost fyzikálních zákonů a hrabivost, spojená s neschopností předvídat. Navrch doplněná většinovou, v celé islámské kultuře obecně rozšířenou neznalostí plavání.

Ale přejděme z východní na jižní frontu. Na chorvatskou hranici. O pomoc zde volá oblíbená lidskoprávní neziskovka Amnesty international (zde). Uprchlíci, pokoušející se překonat hranici do Chorvatska, jsou tu prý vystaveni mučení! Nějaký (snad) Amir z Pákistánu si vylil srdce aktivistům Amnesty: „Prosili jsme je, aby přestali a projevili milosrdenství. Byli jsme již svázaní, neschopni se pohybovat a poníženi; nebyl důvod, abychom nás neustále bili a mučili. ” Rozhořčilo ho, že ti ozbrojení muži neprojevovali se zadrženými žádný soucit. “Fotografovali nás pomocí svých telefonů a smáli se.” Řeč je o chorvatských policistech, kteří je odchytili na Chorvatském území.

Po téměř pěti hodinách „nepřetržitého zneužívání”, které spočívalo v osobní prohlídce a krátkém výslechu,  byli migranti předáni chorvatské pohraniční policii, která je přepravila do blízkosti hranice s Bosnou a Hercegovinou ve dvou dodávkách. Pak jím ukázali směr a přikázali jít. “Řekli nám, abychom si vzali kluky, kteří nemohli chodit a prostě šli” uvedl jakýsi Faisal pro Amnesty international.

Zprávy o aktivním vytlačování nechtěnců z Chorvatského území potvrdil také lékař z kliniky ve Velika Kladusa na Bosenské straně hranice: „Zdá se, že se jedná o úmyslnou strategii – způsobit zranění a trauma, která vyžadují čas na uzdravení, a přimět tak lidi, aby se zdráhali pokusit se překročit hranice znovu..”

Dánská rada pro uprchlíky zaznamenala v roce 2019 téměř 7 000 případů „násilných deportací a nezákonných návratů” do Bosny a Hercegoviny, z nichž většina byla doprovázena nahlášeným násilím a zastrašováním ze strany chorvatské policie. Jen za letošní duben je dokumentováno 1600 dalších, obdobných případů. Se 160 z nich promluvili aktivisté a ta „strašlivá podezření” se potvrdila. Téměř jedna třetina z nich uvedla, že byla zbita, že jí ukradli dokumenty a telefony, a že je „verbálně zneužívali”.

Současná Evropa začíná připomínat dramatický obraz od středověkého mistra. Slepci z vedení EU sice dál a neochvějně táhnou národy Evropy směrem k propasti, oficiální Krysařova píseň o multikultuře zní stále hlasitěji a naléhavěji, ale z okrajů čím dál rozpačitějšího houfu se tiše odpojují jednotlivé státy a začínají, bez velikého rozruchu, konat opatření. Která už měla být učiněna dávno.

Je vidět, znovu a asi tak po tisící, že národní stát si umí poradit. Že v nouzi dokáže najít to nejefektivnější řešení jakéhokoli problému, jen když mu v tom nikdo nebrání. Protože vznikl, už kdysi dávno, na obranu svých lidí, a byl zkonstruován jako organizace k přežití svého národa.

Tak jen houšť a větší kapky!

Autor: Lubomír Vylíčil, vyšlo na rukojmi.cz

Komentáře