K Zemi se blíží asteroid. Takový kus skály, co sviští vesmírem. Je zhruba poloviční možnost, že naši planetu začátkem listopadu zasáhne. Shodou okolností den v klíčovém okamžiku západní civilizace – před americkými prezidentskými volbami. Host z vesmíru sice není tak velký, aby přivodil rovnou pozemskou zkázu, ale jistý „vzkaz z nebes“ to určitě je. Řacha to určitě bude pořádná. Nejspíš si jí však ani nevšimneme, protože prožíváme zrovna jiný rachot, který žádné nebeské těleso nepřehluší:
Babiš chce dát důchodcům pět až šest tisíc navíc! No viděli jste někdy něco tak amorálního? Takhle si kupovat voliče! Státní rozpočet to vyjde na 14, možná či 15 miliard korun! Proč tohle dávat bábám a dědkům, kteří už nic neprodukují? Petr Fiala (to je ten charismatický politolog v čele ODS po Petru Nečasovi odstraněném pučem prokurátorů Ištvana a Bradáčové za přispění plukovníka Šlachty) to komentoval vtipně jako vždy: My zase slíbíme každému občanovi milión.
A již jsou v mainstreamových médiích ohlasy pokrokových důchodců: Mně Babiš nic dávat nemusí, a pokud mi to dá, hned všechno pošlu Miliónu chvilek! Pepa Středula (to je ten odborář, co by chtěl být prezidentem) to naopak vítá:
„Podpořili jsme mimořádnou dávku pro důchodce. Když srovnáme 500 korun denní sazbu, která se dávala jedné skupině v době koronakrize, teď se kritizuje, že někdo chce dát 500 korun jiné skupině měsíčně. Seniorky a senioři takový příspěvek potřebují a vyplacení dávky by navíc podpořilo spotřebu a pomohlo ekonomice.“
Zaplať, ševče!
Mediální ekonomové a různí komentátoři se teď předhánějí v propočtech. Buď, aby dokázali, jakou zkázou je ten Babiš pro „národní hospodářství“. Nebo naopak dokazují, že to gesto vůči seniorům ve skutečnosti navrhují socialisté (to je ta spravedlivá strana, co v součinnosti s Nejvyšším soudem nemusí platit své dluhy), a Babiš jim to téma jen zase krade. A všichni společně pak horují pro vyšší daně (které chce naopak ten zločinec v premiérském křesle zrušením „superhrubé mzdy“ rovněž snížit), ber, kde ber:
Tu od bank – což by bylo báječné, ale neproveditelné, protože skutečná politická moc je v rukou jejich tajemných majitelů. Tu vysokým zdaněním majitelů bytů, domků, chat a dalších nemovitostí – což by bylo nemravné, ale zase snadno proveditelné, protože moc politickému lidu nenáleží (kromě několika bezcenných formálních slov v ústavě).
Spravedlnost (nejen sociální) má prostě v liberální demokracii vypadat takhle: Našetřili jste si „krvavě“ na domek, chatu, chalupu, byt (na nějž možná ještě dvacet let budete platit hypotéku)? Tož zaplať, ševče (viz Pyšná princezna) za to, že NĚCO máš! Pracovali jste celý život jako mourovatí, a byli jste rádi, že taktak vyjdete od výplaty k výplatě, z významné části vašeho platu jste přispívali na důchody svým i cizím maminkám, babičkám, otcům a dědům (takzvaný průběžný důchodový systém) a ve stáří si lámete hlavu, jak dát dohromady korunky na byt a stravu? To je přece správné, na vás už nezáleží, takže kdo by vám chtěl přidat, je zločinec, populista a zloděj.
Bezpříkladná drzost
Vlna odporu proti úvahám o jednorázovém vládním příspěvku důchodcům, která se zvedla především ve stranách „demobloku“, je čiré pokrytectví a bezpříkladná drzost. Zdaleka nejde jen o to, že naši spoluobčané 65+ jsou nejohroženější skupinou, pokud jde o zdravotní rizika spojená s koronavirem. Ti, kteří nyní tak bouří proti zhruba 14 miliardám, na které celé to „gesto“ přijde, většinou nic nenamítali (či naopak velmi podporovali) astronomickou „sekeru“, kterou Brusel zasekne pro každou členskou zemi EU. Značná část z toho půjde jižnímu křídlu unie, které (kromě jiného) potřebuje vyřešit důchody, s našimi nesrovnatelné.
To je ale prý rovněž v pořádku. To je projev „mezinárodní solidarity“. Ucpávka, aby se unie rovnou nerozpadla, protože Italové jsou stále více naladěni odejít z eurozóny – což by fakticky znamenalo konec projektu EU. A protože italští důchodci patří (jako ve většině ostatních zemí) k voličům, kteří svého volebního práva využívají nejvýrazněji – snad že z minulosti stále ještě věří, že volby mohou něco změnit – míří (i naše) peníze právě k nim. Kdyby italský stát dal najevo, že na jejich důchody už nemá, „seniorská revoluce“ by mohla hodit vidle do posledního pokusu, jak udržet velkoněmecký evropský projekt při životě dalších několik let. Ať to stojí, co to stojí.
Když naproti tomu Babišova vláda chce naplnit vládní program – počítá se zvýšením průměrného důchodu na 15 000 korun – vybuchne vlna odporu. O peníze ale přitom ve skutečnosti vůbec nejde. Nejvíce jsou rozlíceni ti, kdo v době svého vládního angažmá „upláceli“ jiné skupiny voličů. Ty „své“. Specificky ODS, TOP 09 a lidovci. Jistěže „rouškovným“ pro důchodce Andrej Babiš současně posiluje své šance na další volební vítězství v tomto a v příštím roce. Plní totiž, co slíbil. Proč totéž neudělala ODS, TOP 09 či lidovci, když byli ve vládě?
Konec starých časů
Za starých časů (jak neuvěřitelně vzdálené jsou doby před koronavirovým „přeformátováním“ světa), kdy peníze ještě něco znamenaly, to bylo jiné. Dnes se ale ocitáme v situaci, že „zdroje jsou“ (viz jistý premiér Špidla) vskutku fakticky neomezené. Je to tím, že reálné peníze již fakticky skončily. Běží naplno pouze rotačky a počítačové „entery“, které je fiktivně vyrábějí. A protože s takovými penězi možno zacházet jako v pohádce – právě tak s nimi jednají.
Typicky „zelený deal“, kterým chce Brusel vyhodit z okna (do kapes soukromých bank a globálních firem) bilióny (v přepočtu na koruny), aby „poručil větru, dešti“, jak si přeje navedená a pomatená Gréta. Tuhle se s ní sešla kancléřka Merkelová – a náramně si rozuměly. Jak by ne. A to nejde jen o pár stovek euro pro německé důchodce (i když o ně také), jejichž příjmy jsou s těmi našimi nesouměřitelné. Jde o jinačí „korona-příspěvky“:
Do konce července se sešlo na kancléřství již 69 606 žádostí o státní příspěvek na nákup elektromobilu. Ano, slyšíte dobře. Prémii na nákup elektromobilu Berlín od července do konce roku 2021 navýšil pro Němce z 3000 až na 6000 eur (přes 160 tisíc korun každému!). Další až 3000 eur (80 470 korun) navrch Němcům přispěje ještě výrobce (kterého vláda předtím sanovala).
Nejlevnější model elektrického automobilu vychází na 21 800 eur (571 923 korun). U elektromobilů s cenou do 40 tisíc eur přitom kupec dostane právě nejvyšší možný příspěvek – ve výší 6000 od státu a 3000 od výrobce. Celkem tedy 9000 eur, což u nejlevnějšího modelu představuje více než 41 procent ceny absurdního auta. Jen tak. Aby se vyrábělo a prodávalo něco, co vůbec není potřeba, na co nejsou ani kapacity dobíjecích stanic ani elektráren – jež se ovšem současně „pokrokově“ ruší.
A německý spolkový sněm minulý týden současně schválil takzvanou základní penzi pro 1,3 milionu nejchudších důchodců a důchodkyň. Ročně toto opatření stát vyjde na 1,3 miliardy eur (34,7 miliardy korun). Na plný příspěvek mohou dosáhnout důchodci, jejichž důchod činí maximálně 1250 eur (33 350 korun) u jednotlivců a 1950 eur (52 tisíc korun) u párů. Že jste to z České televize či rozhlasu neslyšeli? Čímpak asi to?
Ostatně soudím…
Pokrytectví našich bojovníků za „udržitelný státní rozpočet“ nabralo kritikou „rouškovného“ pro důchodce opět další rozměr. Je to uboze průhledné. Antibabišovci vědí, že nemají politicky co nabídnout, neboť jejich svázání s Bruselem je již totální. A Babiš pluje celou koronakrizí jak na dělovém člunu a nemusí ani střílet. Děravé pramice „demobloku“ se už jen v jeho vlnobití naklánějí k potopení. Bohužel nikde nevidět lodě „občanské společnosti“ – takzvaných neziskovek – které za pomoci Turecka mezitím od lybijských břehů dál dovážejí tisíce ilegálních migrantů do Evropy. Jejich „kapesné“ není s našimi důchody srovnatelné.
To ale naše liberální demokraty nezajímá. Topíce se tleskají vládě, když rozhodne posílat desítky miliónů na podporu běloruských majdanistů (přesto, že do vnitřních záležitostí Běloruska se přece vůbec nemícháme). Volají sláva, když vláda rozhodne posílat desítky miliard americkým zbrojovkám na staré vrtulníky a další „prošlé“ zbraně, které by kromě protektorátních nevolníků už nikdo s rozumem v hlavě nekoupil. Ale ječí odporem a hrůzou, když tatáž vláda chce dát pár korun na přilepšenou důchodcům, kterým toho tolik všichni dlužíme.
Peníze už nic neznamenají. Jde pouze o fiktivní nástroj, kterým se má na hladině udržet Titanik dávno skončeného projektu „evropské integrace“ pod německou nadvládou. Němci to už pochopili a začínají se připravovat na nejhorší. „Demoblok“ zatím (skrze své „veřejnoprávní“ či Bakalovy a Křetínského hlásné mediální trouby) z nás dělá trouby. Babiš alespoň připravuje důchodcům malé nafukovací vesty (stejně s nimi daleko nedoplavou). Ani on na bruselské záchranné čluny nesáhne. Ty jsou určeny jiným.
Je nejvyšší čas spustit na vodu obnovené státní suverenity ty naše vlastní – a co nejrychleji EU opustit. Zda nás zasáhne asteroid – dříve či později se to stejně přihodit musí – ovlivnit nemůžeme. To, zda nám „panstvo“ dovolí mít v rukou alespoň záchranný pás – referendum o vystoupení z unie – ovlivnit můžeme. Volit jen ty, kteří to mají v programu.
Ostatně soudím, že czexit je jediným tématem, které má pro naši budoucnost reálný význam. Právě tak, jako pro většinu důchodců alespoň malý příspěvek na přežití.
zdroj: protiproud.cz
