Radioaktivita vznikla v 90. letech, kdy se v této oblasti vedly tvrdé boje mezi srbskými a teroristickými albánskými silami.
V roce 1999 NATO několik dní bombardovalo Srbsko. NATO se zaměřilo na srbské obranné pozice a použilo přitom také munici s ochuzeným uranem.
OSN ukryla zprávu před veřejností, že NATO během bombardování shodilo na Kosovo a Metohiji asi 10 tun munice s ochuzeným uranem.
Zprávu sestavil vedoucí mise prostorového programu OSN Bakari Kante.
Zpráva vysvětluje, že síly NATO provedly bombardování v době setí obilovin a ochuzený uran ovlivnil kvalitu ovzduší, půdy a vody, což mělo následky v potravinovém řetězci.
Budoucí generace jsou proto vystaveny nárůstu počtu pacientů s rakovinou a leukémií, potraty a deformacemi novorozenců.
Část zprávy vedoucího komise OSN Bakarije Kante z roku 1999 o hrozných důsledcích bombardování Srbska nebyla nikdy oficiálně zveřejněna.
Části této zprávy se však k veřejnosti dostaly díky nezávislému americkému novináři Robertu Jamesi Parsonovi.
„Každý důležitý cíl v Srbsku během bombardování NATO v roce 1999 byl zasažen různými typy zbraní. Jeden z nejvyšších představitelů programu OSN pro životní prostředí, jehož odborníci vyšetřovali důsledky bombardování mi to potvrdil. Ve skutečnosti testovali zbraně na civilním obyvatelstvu. Jde o bezprecedentní válečný zločin,“ uvedl Robert James Parsons
Nezávislý novinář, jehož články o agresi NATO byly publikovány v několika švýcarských denících, stejně jako ve francouzském Le Monde, uvádí, že šlo o první ze série „humanitárních“ intervencí, které vedly k strašnému utrpení, jako byla ta, která zničila Libyi.
Parsons je ohromen, že se USA a NATO rozhodly bombardovat národ uprostřed Evropy ochuzenými uranovými bombami.
Tvrdí, že v té době probíhala v médiích strašlivá kampaň, aby se zakryly katastrofické následky bombardování a ospravedlnil útok na Jugoslávii.
„Zatímco bombardování stále pokračovalo, tým UNEP sestavil předběžnou zprávu o humanitární katastrofě, která způsobila bombardování ochuzeným uranem, ale tato zpráva nebyla nikdy oficiálně zveřejněna. Když jsem to publikoval v novinách, byl jsem kvůli tomu sám pod velkým tlakem. V té době ještě existovala živá vzpomínka na důsledky, které utrpěli američtí vojáci v důsledku použití uranové munice ve válce v Perském zálivu. NATO nechtělo za každou cenu povolit hovory o ochuzeném uranu v Evropě,“ vysvětlil Parsons.
Podle Parsonsa se NATO pokusilo zabránit OSN vyslat po válce tým výzkumníků do Srbska. Nakonec byl učiněn kompromis – tým OSN přijel do Srbska, ale nikam nechodili bez doprovodu vojáků NATO.
Vzali je výhradně na místa, kde nebyla použita uranová munice, nebo na místa, která předtím vyčistili.
„Zpráva, která byla poté sestavena, nemá smysl. Západní média se tímto problémem vůbec nezabývala. Z nějakého důvodu prostě poslouchali, co řekl mluvčí NATO Jamie Shay,“ uvedl Parsons.
Úředníci a vojáci, kteří byli po bombardování vysláni do Kosova a Metohije, si však byli vědomi nebezpečí radiace způsobeného rozptýleným uranem a jeho existence.
Parsons uvádí příklad nizozemských vojáků, kteří byli varováni, aby v Kosovu a Metohiji nejedli nic mimo vojenské základny, kde se podávalo dovážené jídlo.
Frederick Barton, zástupce vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, požádal Světovou zdravotnickou organizaci, aby provedla studii o dopadu uranové munice. Tato studie nebyla nikdy dokončena, protože Mezinárodní agentura pro atomovou energii využila svého práva ji zastavit.
Ruský profesor ze Světové zdravotnické organizace však předal Bartonovi nedokončenou zprávu.
Poté Barton požadoval, aby těhotné ženy nebyly posílány do Kosova a Metohije, a aby bylo zavedeno pravidlo, že do této oblasti nebude možné poslat nikoho, pokud si to nepřeje.
Poté Barton přišel o práci, ačkoli byl již v čele komisariátu považován za nástupce Sadako Ogata.
zdroj: prvnizpravy.cz
