Pár gayů, absolventi univerzity (oba jsou psychologové), adoptovali z Guatemaly již dvě děti. Tyto děti jsou sice intelektuálně na vyšší úrovni než jejich vrstevníci ve školce – znají všechny barvy, geometrické tvary, mají větší slovní zásobu…, avšak chovají se velmi podivně ve vztahu k chlapcům. U dospělých se to nazývá sexuální obtěžování – jednoduše řečeno, malí chlapci se tisknou zezadu k druhým chlapcům, začínají je líbat nebo chlapce svalí na matraci – to jsou jejich hry s vrstevníky (chovají se tak výhradně k chlapcům).
Vychovatelky jsou šokovány. Všem je jasné, že tyto nešťastné adoptované děti kopírují chování svých „rodičů“. Co dělat? Podat stížnost sociálním službám? Ale právě tito homosexuální „rodiče“ jsou sociálními pracovníky! Co bude s těmito děti, až vyrostou, o tom není pochyb, ale co mají dělat normální děti, s nimiž si tito chlapci „hrají“ takovýmto agresivním sexuálním způsobem?
Jak vidíme, homosexuální vztahy nejsou vůbec soukromou záležitostí, ale sociální hrozbou a nebezpečím pro normální občany, a to zejména pro psychiku dětí, která přijímá vše, co je jí dáváno za vzor.
