I když jsem jeho jméno už dříve několikrát zaslechl, seznamit se s jeho myšlenkami jsem dosud možnost neměl, a došlo k tomu tedy až dnes v poledne. A výsledek? Úžas! Hleděl jsem na obrazovku, poslouchal ho a divil se, že prezidentu Bidenovi ještě neporadil i to, jak početný by onen jím navrhovaný omezený kontingent, který by dle jeho rady v Afghánistánu zůstal, měl být, aniž by jej ovšem dnes vítězným duchem naplnění Talibánci během pár dní do posledního vojáka nevystříleli. Což by dnes, kdy ovládají celou zemi, byla pro ně hračka, uvážíme-li, že dokázali – a nakonec vítězně – po dvacet let vzdorovat stotisícové americké expediční armádě.
Radu ohledně onoho počtu vojáků omezeného amerického kontingentu zůstal Roman Joch tedy Bidenovi dlužen a teď už je na ni, bohužel, vlastně už pozdě.
Škoda, Roman Joch mohl být světový, a my, jako jeho krajané, spolu s ním.
Autor: Lubomír Man
