Co všechno tedy vláda České republiky nutí českého daňového poplatníka financovat?
Namátkou:
Rada Evropy, Cena Václava Havla, Akční plán pro Ukrajinu, Rádio Svobodná Evropa, Asijsko evropská nadace, Svěřenecký fond pro Afriku, Svěřenecký fond pro Kolumbii, Smlouva o Antarktidě, University of California (jsem rád, že podporujeme americké školství), Akční plán OECD pro cíle udržitelného rozvoje.
Dále Češi, Moravané a Slezané musí zaplatit, a teď mě dobře poslouchejte:
Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen, Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině, Podporu oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru, Hudbu pro Etiopii, Česká kola pro gambijské školy, Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na stroji v Indii.
To vše v celkové hodnotě: 1 760 174 042 Kč.
Jaký užitek z toho všeho má český občan?
Co má například česká švadlena, která každý den bojuje o přežití své živnosti, z toho, že jí z jejích daní vyrábí český stát v Indii konkurenci? Nic.
Za její peníze jí český stát vyrábí problémy.
Co mají čeští školáci z toho, že jejich rodiče koupí kola školákům v Gambii?
Nemají z toho v lepším případě nic, respektive mají o něco chudší rodiče, v horším případě jim sem přijedou Gambičané osobně poděkovat a už tady zůstanou.
Co mají čeští podnikatelé v cestovním ruchu z toho, že podpoří cestovní ruch v Ekvádoru?
Problémy.
Co je nám do toho, jakou muziku poslouchají v Etiopii? Nic!
Co je nám do pěstování brokolice v Arménii? Nic!
Co je nám do pěstování fíků v Bosně? Nic!
Co je nám do amerického školství? Nic!
Ptali jste se lidí, jestli za tohle všechno chtějí utrácet svoje peníze? Ptali jste se?
Ne, neptali jste se nikoho. Nikoho se na nic neptáte.
Chcete se okázale dojímat vlastní šlechetností, chcete se za to plácat po zádech, chcete se tím chlubit v Bruselu a kdovíkde ještě, ale účet za to nutíte platit někoho jiného.
Nutíte za to platit lidi této země.
Vážené kolegyně a kolegové, chováte se jako ta nejhorší feudální vrchnost, která státní peníze používala k vlastním rozmarům bez ohledu na potřeby lidí. Jen místo honosných sídel, i když ani na těch se nešetří, si stavíte pomníky vlastní falešné ušlechtilosti – to je jediný rozdíl.
To už ale není možné dál tolerovat.
Výběr daní probíhá pod pohrůžkou “násilí” daného zákonem a toto násilí je legitimní jen v případě, kdy vybrané peníze slouží k pokrytí potřeb plátců daní, tedy českých občanů.
Používat tyto prostředky k čemukoli jinému, je aktem arogance, papalášství a někdo by možná mohl říci, že až gangsterství.
Takže, tady je návod, jak během pár vteřin ušetřit 2 miliardy.
Neposílejte je na hlouposti, jako je hudba v Etiopii. Nejde ale jen o miliardy z rozpočtu ministerstva zahraničí. Podobným způsobem se hospodaří prakticky všude.
Utrácíte za válku v Mali a blouzníte něco o tom, že jde o bezpečí našich občanů.
Nejde. Bezpečí Čechů, Moravanů a Slezanů nezajistíte pobíháním po Africe a hledáním teroristů, kteří mají teroristický útok teprve spáchat, ale obranou evropských hranic.
Jenže vy místo toho děláte pravý opak – vy dáváte peníze českých občanů organizacím, které do Evropy dováží osoby právě z oblastí, kde se rekrutují teroristé a nájezdníci, kteří se svým úmyslem obsadit Evropu, mnohdy ani netají.
To jsou další miliardy.
Přestaňte to dělat.
Přestaňte vyhazovat peníze daňových poplatníků za věci, které nejsou v jejich zájmů.
Přestaňte z peněz živnostníků a zaměstnanců podporovat velké korporace, přestaňte vyhazovat peníze za pokusy měnit počasí, přestaňte vyhazovat peníze za vynalézání nových pohlaví, přestaňte platit agentury pro začleňování kdekoho kdekam, které nikdy, nikoho nikam nezačlenily.
Přestaňte se chovat jako feudální vrchnost!
Pak si totiž nejen budeme moci dovolit snížit DPH a spotřební daně na energie, pohonné hmoty a základní potraviny tak, aby ceny těchto komodit byly pro naše lidi únosné, ale získáme něco ještě cennějšího. Získáme důvěru běžných občanů.
Skutečnost je totiž taková, že lidé nás politiky dnes nevidí, jako správce země, ale jako svoje uzurpátory.
Nevidí nás, jako někoho, koho si platí, aby zastupoval jejich zájmy, ale jako nepřítele, kterému jsou, pod hrozbou “násilí”, nuceni dávat svoje peníze, a ještě se tvářit, že jim to nevadí.
Vidí nás jako nepřítele, kterého se bojí a zároveň ho nenávidí.
To je realita, Takový stav je ovšem pro zemi mnohem nebezpečnější než schodek rozpočtu, či jakýkoli jiný problém ekonomického charakteru.
Je to stav eroze společností, je to stav eroze národa a země, kdy se po staletí soudržná entita rozpadá na malé kousky, které samy nemohou ve světě obstát.
Vím, že přesně to je cílem některých, kdo zde v sále sedí, ale vás ostatní naléhavě žádám: udělejme všechno pro to, abychom tento stav změnili.
Začněme pracovat pro lidi této země a pro nikoho jiného, protože to je podstatou demokracie. Pokud to neuděláme, tak se naše společnost rozpadne a následně rozpustí v tavícím kotli progresivistického šílenství.
A to by nám historie neodpustila.
Autor: Jaroslav Foldyna
