A také upozornit na to, že právě to je problém debaty o ruské invazi. Média upoutají vaši pozornost hesly jako “Eskalace!”, “Jaderná hrozba!” nebo dokonce “Jaderná válka! Je zde motiv zisku, který používají ruští propagandisté, když se zmiňují o jaderných zbraních. Bohužel místo zvažování rizik, které by přispělo ke střízlivé konverzaci, tu máme počítání dolarů.
To je jeden z důvodů, proč bychom se měli za naši diskusi o jaderné válce stydět, ale ne ten hlavní. Naše debata o jaderných zbraních je způsobem, jak si nárokovat pozici oběti a pak obviňovat skutečné oběti. Když soustředíme svou pozornost na hypotetické odpálení raket, představujeme si, že obětmi jsme my. Najednou se nám zdá, že skutečná válka přestává být důležitá, protože si představujeme, že naše životy jsou v ohrožení. A zdá se, že na vině jsou Ukrajinci. Kdyby jen přestali bojovat, mohli bychom být všichni v bezpečí. Přesně takhle ovšem chtějí, abychom si mysleli, že si to myslí ruští propagandisté. A to je špatně.
Fantazie o všemocné podřízenosti
Není to špatně jen z morálního hlediska, i když to nelze popřít. Skuteční Ukrajinci skutečně bojují a umírají ve válce, která slouží naší bezpečnosti nesčetnými způsoby, včetně snížení rizika jaderné války, o čemž budu psát níže. A my trávíme čas představami o vlastní oběti?
Ale podléhat ruským řečem o jaderné válce je špatné – a je to trapné – i ze strategického hlediska. Je to příklad narcistické fantazie, která se vznáší nad americkými zahraničněpolitickými debatami: fantazie všemocné podřízenosti. Je to fantazie zrozená z americké výjimečnosti a netrpělivosti; protože Amerika stojí za vším, bude všechno v pořádku, když Amerika nebude dělat nic. Pokud uděláme to, co chtějí ruští propagandisté, a neuděláme nic pro Ukrajinu, pak (v této fantazii) nebude žádná jaderná válka.
Ve fantazii všemocné podřízenosti má Amerika magickou moc naprostou nečinností obnovit mírový status quo, v němž bychom mohli všichni klidně spát. Amerika však žádnou takovou moc nemá. A neexistuje způsob, jak nedělat nic. Američtí politici musí jednat v konkrétním prostředí složeném z mnoha aktérů ve složitých interakcích, v nichž nicnedělání bude mít vždy důsledky, stejně jako něco dělat bude mít vždy důsledky. Ve skutečnosti nicnedělání vždy znamená něco udělat, a obvykle (jako v případě ruské invaze) je to špatně! V tomto případě by nicnedělání (na podporu Ukrajiny) zvýšilo riziko jaderné války. Tím, že USA něco konkrétního udělaly, tj. dodaly Ukrajině zbraně, pomohly Ukrajincům snížit pravděpodobnost jaderné války.
Více info na dennikn.sk
