“Přestaňme zbavovat ruské sportovce odpovědnosti. Je to alibistické i od Martiny Navrátilové,” říká jeden z nejlepších brankářů v historii NHL v rozhovoru pro Denník N. Svou poslední sezonu však odehrál v Rusku, v ročníku 2010/11 chytal za Spartak Moskva. Tehdy odmítl pozvání na exhibiční zápas s Vladimirem Putinem. Ruskému prezidentovi přitom hokejové legendy pravidelně umožňovaly vstřelit v těchto zápasech nejvíce gólů.
Hašek nedávno poskytl rozhovor ruskému médiu Match TV. V něm se ho redaktor zeptal, zda je fašista. Když mu bývalý hokejista poslal odpovědi, novinář rozhovor nezveřejnil. Sám Hašek jej však zveřejnil, a to nejen v češtině, ale i v ruštině.
Vaše výroky nejvíce rezonují od doby, kdy Vladimir Putin napadl Ukrajinu. Jen dva dny po jejím začátku jste označil ruskou hokejovou hvězdu Alexandra Ovečkina za alibistu a lháře. Ovečkin má dodnes na sociálních sítích profilovou fotografii s Putinem. Jaké jste na to měl reakce?
V Česku byly pozitivní, myslím, že jsem neměl ani žádnou negativní. Ale negativní věci vám lidé většinou do očí neřeknou. Jak to vzali v Rusku, to nevím. S nikým z bývalých ruských spoluhráčů jsem od té doby nebyl v kontaktu. Ale pozitivně to vzali moji přátelé v Americe. Psal jsem i komisaři NHL Garymu Bettmanovi, ale postoj NHL je takový, že se těmito věcmi nechtějí zabývat. Ruští hráči tam mají smlouvy a NHL říká, že se řídí zákony, které jsou v USA. Proto tam Rusové normálně hrají, což mě mrzí, ale beru to jako fakt.
Minulý týden jste poskytl e-mailem rozhovor ruskému médiu Match TV. Jedna z otázek zněla, zda se považujete za fašistu. Proč jste se navzdory otázce rozhodl vůbec odpovědět?
Nemám problém s žádnou otázkou a vždy respektuji druhou stranu. Pokud chce druhá strana vědět, zda jsem fašista, nebo ne, nevidím na této otázce nic špatného. Mají svůj názor, já jsem tu otázku dostal a také jsem ji přesně vysvětlil. Jsem rád, že se zeptali a že jsem mohl odpovědět. Mrzí mě však za ně, že když odpověď dostali, báli se ji zveřejnit. To už je jejich vizitka a nejlépe to vypovídá o tom, co jsou zač.
Protože ruská redakce rozhovor nezveřejnila, rozhodl jste se ho zveřejnit sám v českém deníku Sport a také na Twitteru. Otázky a odpovědi jste zveřejnili nejen v češtině, ale i v ruštině. Proč?
Ruskou verzi jsem už poslal do Ruska. Poslali mi otázky v angličtině a češtině, já jsem odpověděl česky a rusky. Chtěl jsem mít jistotu, že nemůže dojít k žádné dezinterpretaci. Použil jsem překladač Google a pak jsem překlad nechal zkontrolovat. Chtěl jsem mít jistotu, že si někdo něco nevymyslel nebo nezměnil a nezveřejnil něco jiného, než jsem řekl.
Ruskému novináři jste řekl, že mu dáte svolení ke zveřejnění pouze v případě, že zveřejní odpovědi v plném znění. Nakonec je nezveřejnil vůbec. Přesto jste se neobával, že by vaše odpovědi mohly být vytrženy z kontextu a použity k propagandě v Rusku?
To už nemohu ovlivnit. Každý novinář může kdykoli cokoli vytrhnout z kontextu. Ale vždy to vypovídá o druhé straně. Proto jsem si ale všechno překládal sám, protože jsem dělal rozhovor s někým, koho jsem neznal, a věděl jsem, že druhá strana není příliš důvěryhodná. To se nakonec potvrdilo, protože rozhovor nezveřejnili.
Ozval se vám od té doby autor rozhovoru?
Ano, poslal mi další čtyři otázky. Poděkoval jsem mu za ně a řekl, že pokud rozhovor zveřejní, rád odpovím i na další otázky. Dosud tak však neučinil.
Dočetl jsem se, že ty čtyři otázky měly být velmi konfrontační. Jedna z nich zněla: Proč lžete?
Ano, byly to ještě poměrně ostré otázky. Ale já nemám problém s žádnou otázkou. A je mi jedno, jestli ji položí Čech, Rus nebo Američan.
Jaká byla vaše reakce na rozhovor?
Výborná. Lidé z něj byli nadšení, někteří se mě dokonce ptali, jestli jsem ho opravdu napsal já. Opravdu jsem si dal záležet na každém slově. Říkali mi, že mluvím jako politik, což jsem bral s úsměvem. Lidé byli rádi, že jsem to přeložil do ruštiny. Vím, že ji četlo i hodně lidí na Ukrajině a poslali ji dál svým přátelům v Rusku. Takže se to dostalo do světa, i když nedokážu odhadnout, jestli to četly tisíce nebo statisíce lidí. Je mi jasné, že v České republice i na Slovensku je určité procento lidí, kteří podporují Putina a jeho agresi. Asi se jim moje slova nelíbila, ale jejich reakce mě příliš neoslovily. Zachytil jsem však například výrok, že jsem asi dostal příliš mnoho puků do hlavy.
Více info na dennikn.sk
