Stále více škol v různých zemích upouští nejen od psaní, ale i od psaní rukou obecně. V Německu, Finsku a USA se děti učí psát písmena pouze ve volitelných předmětech nebo v 1. třídě vůbec.
Americké federální standardy pro všeobecné vzdělávání z roku 2010 doporučují výuku psaní pouze v mateřské škole a v první třídě, kam jsou děti posílány v pěti letech. Polovina států tak učinila. To znamená, že v šesti letech už mnoho amerických dětí nepíše rukou, ale učí se abecedu na počítačích s tablety.
Na podzim roku 2016 šly ve Finsku do školy první děti, které nebyly nuceny psát rukou. Také ve Švédsku začali upouštět od psaní na klávesnici a poskytují dětem zařízení, která převádějí tištěný text na psaný. Švédští vědci se domnívají, že dětská motorika není přizpůsobena psaní, a proto je pro prvňáčky lepší mačkat klávesy: dítě napíše text na počítači a vidí, jak vypadá v kurzívě.
Školy věnují psaní málo času – pouze šest měsíců. Pak se dítě učí pravopisu, interpunkci, gramatice… Jaké konkurenční dovednosti a znalosti mohou děti získat za dvě čtvrtletí?
Řekněme, že švédští vědci mají pravdu a za 50 – 70 let lidstvo přestane používat písmo ke komunikaci úplně. A ti, kteří dnes nějak dokážou napsat adresu na papír, budou za 50 let považováni za kaligrafy, kteří ovládají naprosto zbytečné, ale fascinující umění psaní.
Jaké důsledky čeká školáky a nás všechny, pokud bude rukopis odmítnut?
1. Začneme hůře číst. Utrpí motorické schopnosti a koordinace. Při psaní rukou se zapojují oblasti mozku zodpovědné za interpretaci smyslových vjemů a tvorbu řeči. A u těch, kteří rukou nepíší, se tyto oblasti zapínají mnohem méně často. V hlavě máme takzvané Brocovo centrum – oblast zodpovědnou za skládání písmen do slov a jejich rozpoznávání. Tedy schopnost číst a psát. Při psaní rukou se aktivuje činnost tohoto centra. Z toho vědci z norské univerzity ve Stavangeru vyvodili, že lidé, kteří píší rychle, jsou lepšími čtenáři. A naopak: lidé, kteří čtou pomalu a mají potíže s porozuměním textu, píší špatně.
Ti, kdo studovali v tradiční škole a žili v tradiční společnosti, kde měl každý v tašce pero a zápisník, vědí, že existují lidé, kteří píší rychle a mají plynulé a snadné písmo. A jsou lidé, kteří píší pomalu, vypisují každé písmeno a často se zastavují, aby podtrhli, co je napsáno. To znamená, že u některých lidí je řečové centrum a Brocovo centrum dobře vyvinuto, zatímco u jiných je vyvinuto špatně.
Vědci z Norského institutu vědy a techniky zkoumali, jak psaní rukou a psaní na klávesnici ovlivňuje dětský mozek. Jejich studie ukázala, že pokud dítě píše rukou, vyvolává to mnohem větší aktivitu v senzomotorických částech mozku a má to lepší vliv na jeho paměť ve srovnání s prací na klávesnici.
2. Děti, které málo píší, mají špatně vyvinuté zrakové měřítko – oční míru. A naopak: ty, které mají problémy s oční mírou, špatně píší. V Číně a Japonsku se například snažili rekrutovat lukostřelce z řad kaligrafů.
3. Lidé budou hůře rozpoznávat psaný text. Ti, kteří nepíší rukou, sami nerozumějí tomu, co je napsáno. Samozřejmě, že ve světě, kde nikdo nepoužívá pero, není neschopnost přečíst ručně psaný dopis ojedinělá. Ale vzdát se této duševní činnosti je děsivé. Procesy čtení psaných a tištěných textů byly důkladně prozkoumány. Lidé s knihami a sešity byli umístěni do přístrojů magnetické rezonance a při čtení jim byly prováděny ultrazvukové snímky, dopplerovské snímky mozkových cév a elektroencefalogramy. Při čtení psaného textu využíváme mnohem více oblastí mozku než při vnímání textu tištěného.
4. Méně se učíme o pravopisu, interpunkci a gramatice, protože všechny widgety a prohlížeče mají funkci automatické opravy. Proto člověk, který neumí psát rukou, nebude s největší pravděpodobností schopen psát správně. Mnozí se rozhodnou, že gramotnost je v 21. století zbytečná. Ale argumentovat potřebou výuky spřežek je stejně podivné jako argumentovat přínosem komplexního vzdělání: proč jsme na univerzitách učili literaturu a astronomii? Ano, protože samotný proces učení člověka mění a ovlivňuje rozvoj inteligence. Jediná věc, která může člověka učinit alespoň trochu chytřejším, je učení.
Aby sme to pochopili, nie je potrebné čítať časopis Psychological Science: pre tých, ktorí majú viac ako 25 rokov, si stačí spomenúť na seba a svoje poznámky z prednášok: my, bez toho, aby sme stratili pozornosť na jediné slovo učiteľa, sme štruktúrovali prijaté informácie, čerpali tabuľky v zošitoch, zoskupovali údaje a jednoducho stručne zapisovali. Na počítači či tablete môžete robiť takmer všetko rovnako, ale človek už nepotrebuje jasne premyslieť myšlienku a štruktúru textu, pretože môže kedykoľvek niečo doplniť. Aby sme sa látku naučili, stačilo si prednášku dobre zapísať – netreba ju čítať znova. Súčasní študenti a školáci si pri príprave na skúšky musia niekoľkokrát prečítať poznámky.
zdroj: Biosferklub, Titulní obrázek: Pixabay.com/Pexels
