Neuvěříte vlastním očím – tito lidé mají reálné superschopnosti

V určité chvíli jsme všichni snili, že máme nadlidské schopnosti, ale většina z nás musí vystřízlivět a jednoduše přijmout fakt, že něco takového je nemožné. Tak to je, až na pár opravdu vzácných případů, kteří je naštěstí používají v dobrém úmyslu. Nicméně stále popírají  všechna vysvětlení.

Ma Xiangang je odolný vůči elektrickému proudu

Ma Xiangang je člověk schopný něčeho, čeho mnoho ostatních není a nemá to ani praktický důvod – může se dotýkat drátů pod proudem a necítí při tom bolest. Jako u většiny superschopností, Xiangang zjistil, že jí disponuje jen díky svému nezodpovědnému chování. Jednou, když se rozbila televize, šel nahodit pojistky a naneštěstí se dotkl drátu, který byl pod proudem. Obvykle takové příběhy končí u lidí stojící kolem rakve a u vypravování úžasných historek o Ma Xiangangovi, ale namísto aby se upekl, necítil vůbec nic. Vy byste asi zavolali elektrikáře, ale jeho nenapadlo nic jiného než se drátu dotknout znovu. Však víte, jen tak pro kontrolu.

Ještě zajímavější je, že i když se dotýká vedení pod proudem mnoha stovek voltů, necítí žádnou bolest. Xiangang dokonce tvrdí, že je potom plný energie, což si nejspíše dělá pouze legraci. Jsme si také jisti, že lže když tvrdí, že může poskytovat diatermické masáže (hloubkové tkáňové masáže prováděné elektromagnetem) jen za použití vlastních rukou.

Tak o co tedy jde?

Reakce na elektřinu je u každého trošku jiná. Je to ovlivněno vším možným, od toho jak jsme při těle, jak moc máme vlhkou kůži nebo jak moc máme velkou změnu v tělesné chemii. Xiangang se nachází na horním konci stupnice. Podle testů má 7-8 krát větší odolnost než průměrný člověk, a to mu dává schopnost manipulovat s elektrickým vedením bez ochranných pomůcek.

A ano, pravděpodobně je tu více lidí s podobnými schopnostmi jako má Xiangang. Josemu Ayalovy rovněž nedělá elektřina žádné vrásky. Svou schopnost dokázal při pokusu, kdy v jedné ruce držel dráty pod napětím a v druhé ruce papír, který následně vzplanul.

Dean Karnazes může běhat věčně

Dean Karnazes je vytrvalostní běžec schopný nadlidských výkonů, jako je 50 maratonů v každém z 50 států Ameriky… v 50 dnech. To už je opravdu něco. Běžel maraton na každém kontinentu více než dvakrát a zdolal i 586 kilometrů dlouhý, 3 dny nonstop trvající maraton.

V roce 2007 se Dean pokusil běžet z New Yorku do San Francisca (4 674 km), ale zastavil v St. Lous zdrcený svým zklamáním. Tento muž má takovou úroveň vytrvalosti, že vzdálenost 1 529 km je pro něj zklamáním. Karnazes dosáhl již tolika působivých úspěchů, že ho v roce 2007 časopis Time zařadil mezi 10 nejvlivnějších lidí planety. Jediné, co mu měli tehdy za zlé bylo to, že zrušil svůj mezikontinentální běh. Později v roce 2010 tento 75 dnů dlouhý běh uskutečnil a Timeu na nějakou dobu zavřel pusu. Mimo jiné se mu podařilo najít si i čas na sepsání 3 knih.

Jak je něco takového vůbec možné?

Vše, co víme o Karnazesově těle ho dělá nabouchanou běžeckou mašinou. Byla na něj vypracována lékařská studie poté, co uběhl maraton v 50 státech. Nejprve změřili jeho CPK číslo (index), které znázorňuje, jak moc pohyb poškozuje svaly. Například normální CPK běžce se pohybuje kolem 2400/běh, avšak u Deana bylo naměřeno jen 447 a to měl za sebou již 25 maratonů.

Studie nejenže zjistila, že pohyb jeho svaly nepoškozuje, tak jako u normálního člověka, svaly si zvykly na kontinuální výkon a proces poškození již vůbec neprobíhá. Něco podobného můžeme vidět u komiksového hrdiny Wolverina.

Výzkum dokonce prokázal, že má ve svém oběhovém systému více krve než průměrný člověk,  což mu umožňuje delší hydrataci. Poslední a nejvíce udivující závěr je, že díky lepší hydrataci a schopností jak jeho tělo nakládá se živinami, by mohl teoreticky běžet tempem 11-16 kilometrů za hodinu donekonečna.

Stephen Wiltshire má perfektní vizuální paměť

Stephenu Wiltshiremu se stačí podívat na panorama města jen jednou a dokáže jej z paměti celé bezchybně  přenést na papír. To je pro nás ostatní docela problém, ne? Obrázky podobné tomu, na který se zrovna díváte dokáže vystihnout se zarážející přesností – každá budova přesně odpovídá skutečnému umístění, velikostí, proporcemi. Budovy, okna, klenby, dveře – téměř každý detail je rovněž správné velikosti a umístění. A ještě jednou, to všechno umí zpaměti. Zato my v internetové databází hledáme 5x tu samou věc, protože neustále zapomínáme jméno Ray Winstone.

Wiltshire kreslí celý svůj život. Jeho první slova byly „papír“ a „tužka“ (mohou to dosvědčit jeho rodiče), projíždí celý svět již 25 let a zvěčňuje různá města a památky, jako když se Caine z Kung Fu a Bob Ross setkají v časovém tunelu.

Například let turistickým vrtulníkem nad New Yorkem vyprodukoval toto dílo.

O co tady jde?

Wiltshire je autistický génius (ano jako Rain Man). Autismus zabraňuje komunikaci jedné části mozku s druhou, což může vést k problémům s učením a zpracováním vjemů. Avšak Wiltshirovi tento nedostatek paradoxně jeho schopnost rozvíjí. Je to podobné jako byste měli poruchu ve svalech, která Vám dovoluje provádět jen dokonalý kung fu úder, namířený na něčí krk. To naprosto omezuje běžnou denní činnost jako je jídlo nebo práce, ale jak jde čas, stanete se tak dobří, že tímto chvatem dokážete člověku hlavu setnout.

Vezměme si třeba Wiltshireův let helikoptérou – většinu z nás by nejspíš rušili zvuky motoru, nebo myšlenky typu „Proč jsou ty budovy takhle umístěné?“ či „Neleží v East River něčí mrtvola?“, ale Wiltshireův kung-fu mozek se dokáže podobně jako mikroskop zaměřit jen detaily a opatrně je zaznamená na úkor běžného myšlení.

Kvůli tomu, je nejen schopný si všimnout vztahů a vlastností jednotlivých budov, ale je dostatečně zdatný na to zapamatovat naprosto přesně a později je i namalovat.

Kim Peek má v hlavě tisíce knih!

Kim Peek  zemřel bohužel roku 2009, nicméně uměl nazpaměť přes 12 000 knih! Dokázal dokonce číst obě stránky knihy najednou a to každou jedním okem.

Napadne-li Vás, že měl Kim eidetickou neboli fotografickou paměť, mýlíte se. Nic takového a ani nic podobného to není. Ovšem kdyby vysvětlení existovalo, byl by Peek pravděpodobně vzorovým příkladem. Údajně byl schopen vybavit 98 % všech věcí, které kdy zažil a to do největších podrobností. Většina obyčejných smrtelníku si nedokáže vybavit ani 98 % věty, co právě slyšela.

Peek byl učenec s výjimečnou pamětí. Spisovatele Barryho Morrowa inspiroval k napsání scénáře filmuRain Man. Snímek z roku 1988, v němž hlavní roli ztvárnil Dustin Hoffman, získal nakonec čtyři Oscary – mimo jiné jako nejlepší film a pro nejlepšího herce.

Tak o co tedy jde?

Kimovi se říkalo savant. Savanti se říká lidem, kteří přestože mají nějakou formu psychické retardace, většinou autismus, dokážou neuvěřitelné věci, mají fenomenální paměť, jsou geniální matematici, hudebníci atd. Někdy se savantům přezdívá geniální idioti.

Poté co se na veřejnost dostala zpráva, že Kim Peek je autista, spousta Američanů se domnívala, že „autismus“ má něco společného s Xavierovou školou pro nadanou mládež. Autismus je duševní porucha, o jejíž příčině se lékaři zatím pouze dohadují. Lidé postižení autismem nemají žádné nebo jen minimální schopnosti sociální komunikace, chybí jim empatie, jsou neustále nuceni opakovat stále stejné vzorce chování, jsou jakoby uzavření do svého vlastního světa a světu kolem sebe nerozumí.

Avšak to nebyl tento případ, jeho úžasná schopnost se přisuzuje vrozené vadě, jež vyústila v jeho neuvěřitelnou paměťovou kapacitu. Jinak řečeno, zapamatoval si úplně vše, včetně, jak jsme již zmínili 12 000 knih a sportovních statistik za minulou dekádu.

V jeho rodném městě by Vám vyjmenoval všechny silnice, které tam vedou, poštovní směrovací číslo, televizní stanice, které je možné v tomto městě naladit, jména místních poskytovatelů telefonních služeb a veškerou zaznamenanou místní historii.

K tomu všemu se chtěl o svůj dar podělit s celým světem. Jeho otec domovník však nic z toho nebral jako dostatečnou satisfakci za Kimův vzhled. Jedinou výjimkou byla radost, kterou Kim při setkání se slavnými osobnostmi prožíval. Když se s ním Dustin Hoffman kvůli roli ve filmu Rain Man mluvil, pronesl: „Já jsem možná hvězda, ale  ty, ty jsi nebe.“

Wim Hof je studený případ

Wim Hof je rodilý Holanďan s neuvěřitelnou schopností – abnormální odolnost vůči chladu, což dokázal plaváním v ledově studené vodě i tím, že se vydržel hodinu a 50 minut v bazénu naplněném ledem, který mu sahal až po krk.

Získal přezdívku „Iceman – ledový muž „, protože Holanďané opravdu nemají žádnou představivost. Hofova schopnost je tak silná, že když se ponoří do ledově studené vody, která by normálního člověka během pár minut zabila , teplota jeho těla klesne jen velmi zanedbatelně.  Na Mount Everest zase vylezl jen v šortkách a tvrdí, že to byla docela hračka.

Tak o co tedy jde?

Wim Hof popisuje, že to, co dělá, aby nezmrzl, je jakýsi vnitřní rozhovor, kdy si jeho mozek a tělo posílají vzájemně signály. „Nikdy jsem neměl žádného učitele. Učila mě sama příroda,“ říká. Za tři hlavní součásti své metody pokládá kontrolovaný dech, pečlivou mentální pozornost věnovanou signálům přicházejícím z těla a především udržování „otevřené mysli“.

Dr. Anders Cohen, šéf neurochirurgie v nemocnici Brooklyn Hospital Center, není moc
překvapen Hofovou schopností ovlivňovat tělesné pochody jeho těla, a upozornil na tibetské mnichy, kteří vydrží v drsných horských podmínkách nazí meditovat pomocí techniky zvané tummo.

Vědci se snažili Hofa trošku otestovat  a zjistili úžasné věci. Dokáže naprosto ovládat svůj autonomní nervový systém a reakce imunity prostřednictvím obrovské koncentrace a pokročilé meditace. V případě, že Vám to ještě není jasné, znamená to, že umí ovládat procesy v těle a sám určuje jak tělo na různé podněty bude odpovídat. To vše jen za pomocí své mysli.

Isao Machii žije v Matrixu

Isao Machii je japonský samuraj s nadlidskými reflexy, které mu umožňují dělat spousty úžasných triků s katanou jako „peeling“ jablka či „rozpůlení“ letící airsoftové nábojnice.

Následující video je ze show, která je hodně, hodně japonská, ale dobře nám ukazuje spoustu Machiiových schopností.

Zde je spousta věcí k zamyšlení – airsoftová kulička letící rychlostí 100 m/s. To je příliš rychle na to, aby ji lidské oko zaregistrovalo, natož ji ještě rozpůlit mečem.  Machii dokáže docela přesně určit, kde se kulka v daném okamžiku nachází

Tak o co tedy jde?

Machiio letící nábojnici nevidí. Vnímá ji nějakým jiným způsobem. Tady je vyjádření klinické psycholožky Dr. Ramachi Durvasala: „Jedná se o zpracovávání vjemů na úplně jiné senzorické úrovni, protože tohle….bla, bla, bla..“

U jeho kousků musíme malinko teoretizovat – chytání míče vyžaduje schopnost předvídat z jakého směru přichází. Basketbalový hráč s praxí dokáže odpálit míček letící rychlostí 144 km v hodině. Ale to umí jen díky svému zraku – léta praxe ho naučily, že trajektorii míče lze předpovídat podle toho jak opouští nadhazovačovu ruku.

Rozdíl je v tom, že Machiio mozek je nastavený tak, že mu nečiní žádné potíže zasáhnout věcí pohybující příliš rychle na to, aby je viděl.

Prahlad Jani nemusí ani jíst, ani pít

Třiaosmdesátiletý Prahlad Jani tvrdí, že 70 let nepozřel jediné sousto jídla ani kapku vody. K životu mu stačí pouze každodenní několikahodinová meditace. Zpočátku ho nikdo nebral příliš vážně, ale lékaři se i přesto rozhodli podrobit ho výzkumu. Indického jogína monitorovalo několik kamer 15 dní v kuse. Drobný Jani vydržel po celou dobu bez jídla i pití a podle zdravotních vyšetření je zcela v pořádku.

Ind byl přitom velice přísně sledovaný bez jediné přestávky až do doby kdy výzkum skončil. Odměřovala se dokonce i voda, kterou jogín použil během čištění zubů. Po vyplivnutí jí muselo být v odměrce stejné množství jako předtím.

V sedmi letech se mu zjevily tři bohyně a on následkem tohoto zjevení přestal zcela přijímat fyzickou stravu i tekutiny. Mataji žije v jeskyních, kde už po desítky let medituje. Do své rodné vesnice se vydává pouze jednou za rok, navštívit své příbuzné. Je zde uctíván coby svatý muž. Přestože je mu již přes 80 let, je ve stále výborném stavu.

Jak je něco takového možné? 

„Tým doktorů – včetně lékařů kardiologů, neurologů, neurochirurgů, gastroenterologů, endokrinologů, diabetologů, neurochirurgů, uro-chirurgů, ENT-chirurgů, psychiatrů, oftalmologů, genetických poradců, radiologů, sonologů a mnoho jiných ho zkoumalo.

Prahladova schopnost popírá i platné fyzikální zákony, zejména zákon o zachování energie (energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie.)

Během tohoto průzkumu se zároveň prokázalo, že Jani nemá žádnou potřebu vyprazdňování. Přestože na výsledcích z četných vyšetření tehdy pracovalo mnoho lékařů, nikdo nedokázal podivuhodný jev srozumitelně vysvětlit.