Svatá římská církev, která hájí a chrání identitu lidské osoby, nikdy nepropagovala masovou emigraci, ale vždy prosazovala misie pro materiální i duchovní dobro národů, protože odtud přichází „Dobrá novina“ a s ní, jak tomu vždy bylo, růst civilizace a rozvoje.
A tak zatímco italská biskupská konference prosazuje nekontrolovanou imigraci, afričtí biskupové otcovsky napomínají své syny, aby neopouštěli vlastní zemi. Někteří pastýři, kteří mají na mysli dobro svých populací, povzbuzují mladé lidi, aby neopouštěli zemi svého původu, ale podíleli se na rozvoji své vlasti a nenechali se ošálit chimérami zámořských vládců, kteří nezodpovědně chtějí destabilizovat evropské národy a etnicky i nábožensky s nimi maninulovat.
Bylo to jinak
Dřívější papežové nikdy nepodporovali migraci národů, jak to dělá Bergoglio a mnoho italských biskupů. Tato otázka je velmi závažná. Tito propagátoři se dokonce odvolávají na některá místa v Bibli: Na Abraháma, který opustil vlastní zemi a na dobrého Samaritána, který pomáhá cizinci. Zde však jde o jednotlivé osoby a nikoliv o masy, které se vydávají do neznáma. A proto se afričtí preláti vědomi si tohoto dramatu mužů, žen a dětí, kteří se nejednou stávají kořistí kriminálních živlů, ekonomického byznysu, dlouhého pobytu v shromažďovacích táborech, distancují od multietnické globální ideologie, jejíž podstatu voliči mnohdy vlastně neznají. Jen malá část příchozích do Evropy jsou skuteční utečenci.
Již v srpnu 2015 Mons. Nikols Djomo, biskup v Tsumbe a předseda biskupské konference Republiky Kongo se obrátil na svůj národ s výzvou: nehledat na Západě lepší budoucnost, ale budovat Afriku. Odsoudil jasnými slovy poslední ochuzení Afriky způsobené hromadným přijímáním Afričanů v Evropě. Jestliže mladí Afričané opustí svůj kontinent, aby hledali své štěstí jinde, nebudou věnovat své úsilí, energii a kapacitu na budování lepší Afriky.
Při zakládání celoafrického sdružení katolické mládeže 21. a 25. srpna 2015, jak o tom referovala agentura Fides, orgán Papežského misijního díla, prohlásil Biskup Djomo:
Varujte se nových forem ničení kultury, morálních a duchovních hodnot. Využijte svůj talent a své rezervy pro obnovu a přetvoření svého kontinentu a pro upevnění spravedlnosti, pokoje a trvalého míru v Africe. Vy jste poklad Afriky. Církev s vámi počítá a váš kontinent vás potřebuje.
Také kardinál John Olorunfemi Onaiyekan, arcibiskup v Abuji, hlavním městě nigerijské federace, promluvil v podobném duchu na konferenci o zacházení s lidskými bytostmi, organizované v září 2016 společností Caritas Internationalis a Papežskou pastorační radou pro migranty: Přeprava lidských osob je určena k rozmnožení frustrovaných osob, které se musí všelijak protloukat. Skončí univerzitní studium a začne putování po světě tři až šest roků, mladí dospějí do 30. roku věku, a jsou bez práce. Na otázku Fides odpověděl: Imigrace na neznámé místo určení není správnou odpovědí. Někteří říkají, že jinde je to vždy lepší. Není to pravda. Situace v zemi, kam přijdeš, může být naopak horší než zde. Zde alespoň není zima, vždy můžeš spát pod mostem. Tam však po mostem spát nemůžeš. Zmrzneš.
Arcibiskup z Dakaru Mons Benjamin Ndiaye kritizoval kanály ilegální imigrace. Řekl: Je lépe zůstat chudý ve vlastní zemi, než skončit ve strádání po emigračním dobrodružství. Drazí chlapci, je to naše záležitost, vybudovat svou zem. Nikdo nás tu nezastoupí.
Mons. Joseph Bagobiri, biskup v Kafachanu v Nigérii vyzval vládu, aby mládeži vysvětlovala, že zde mají větší naději pro život než kdekoliv v Evropě či jinde. Je zde země, která má nesmírná bohatství. Nigerijci by se neměli snižovat na žebráky a hledat iluzorní bohatství v cizině.
Duchové minulosti
Stojí zato vyslechnout si, co říkal ctihodný Guglielmo Massaja, velký apoštolský vikář v Etiopii, pozdější kardinál Lva XIII. (1884), který konstatoval, že zatímco v Africe se udržuje náboženský duch, i když někde pochybný, protože tam ještě nedorazili katoličtí misionáři, v Evropě liberalismus stále více sekularizuje národy a jejich zákonodárství. Massaja nikdy nesnil o tom, katapultovat do Evropy svůj národ, do jehož země přinesl s evangeliem a svátostmi poznání, zdatnost, práci a plodnou civilizaci.
Africký episkopát je také známý tím, jak brání neoddiskutovatelné hodnoty. Mnozí biskupové odmítají ideologickou kolonizaci vlastních zemí ekonomickou pomocí podmíněnou šířením antikoncepce, sterilizace a jiných maltuziánských prostředků demografické regulace.
Giuseppe Sarto ještě jako biskup v Mantově se jednou dověděl, že 305 farníků odjíždí do Ameriky. To ho tak zarmoutilo, že napsal ihned pastýřský list a vytýkal farářům, že nic nepodnikají proti agentům migrace, neposkytují svým farníkům vedení, radu a pomoc a nepřesvědčují je o skutečnosti, že po snadném nadšení následuje bezprostřední lítost.
Jako pastýř duší se Sarto staral nejen o stránku ekonomickou a sanitární, ale také o stránku duchovní a etickou. Když byl 1903 zvolen papežem, vyzval italskou církev, aby věnovala větší péči dramatu emigrace a vytvořil zvláštní kongregaci pro duchovní pomoc emigrantům. Na rozdíl od činnosti různých nevládních organizací ve Středomoří, které si posluhují ideologickými argumenty, kterým lidé nerozumějí, dřívější misionáři po celá staletí moudře a účinně pomáhali lidem k opravdovému dobru a prospěchu.
(protiproud.cz, foto: Shuttestock)
