Přesně 26.12.2018 se vědcům (tým vědců má zkratku SALSA) podařilo se provrtat skrze obrovské množství ledu až k tomuto slavnému skrytému jezeru. To má rozlohu více než 160 metrů čtverečních a je skryto ve více jak kilometrové hloubce.
Jezero Mercer
Vědci vrtali přibližně 48 hodin, ale stálo to za to. Jejich výprava byla úspěšná!
„Vrták zahájil svou práci 23.1.2018 a podařilo se mu dosáhnout jezera dříve, než se očekávalo. Hloubka vrtu byla přibližně 1084 metrů.“
Vědci objevili velký počet bakterií a také pozůstatky zvířat Tardigrades, jinak zvaných Želvušky.
Želvušky
Želvušky (Tardigrada) je kmen živočichů. Tělo složené z pěti segmentů (hlavového a čtyř trupových) kryje pružná chitinózní kutikula pokrytá dlouhými chloupky, kterou želvušky při růstu svlékají. Želvušky mají 8 končetin – každý trupový článek nese pár nečlánkovaných komolcovitých končetin zakončených drápky, často velmi komplikované stavby. Čtvrtým párem končetin se želvušky přidržují substrátu. Svaly jsou příčně pruhované. Ústní ústrojí zahrnuje dva bodavé ostny (stylety) k vysávání potravy. Vylučování se děje malphigickými trubicemi nebo metanefridiemi (zejména mořské druhy). Dýchací a cévní soustava neexistují. Želvušky mají žebříčkovitou nervovou soustavou sestávající z nervového obústního centra, z něhož vybíhají dva provazce se čtyřmi páry tělních ganglií. Želvušky se orientují drobnými jednoduchými očky a hmatovými štětinkami.
Živí se buňkami rostlin, řasami, bakteriemi nebo jinými mikroskopickými bezobratlými; některé druhy jsou dravé, např. medvíďátko Macrobiotus richtersi.
V nepříznivých podmínkách upadají do stavu, který se nazývá anabióza, příp. kryptobióza, ve kterém jsou nesmírně odolné vůči vnějším vlivům. (Při anabióze vyplaví do svého organismu cukr trehalózu, jenž se za určitých podmínek převede do struktury podobné sklu a ochrání buněčné struktury želvušky.) Vydrží v něm sucho, var, osmihodinové ponoření do kapalného helia, škodlivé záření i anaerobní podmínky. Po přechodu do aktivního stavu mohou pokračovat v životě včetně rozmnožování.
Želvušky dokážou v anabióze přežít radiaci až 570 000 radů / 6000 Sv (což je oproti člověku více než tisícinásobek), vydrží rozpětí teplot cca od −273 do +150 stupňů Celsia. Zmrzlé přežijí i desítky let; zaznamenán byl případ 30letého zmrazení. Želvuška snese též vakuum a tlak 6× vyšší, než je na nejhlubším dně oceánu – až 6500 atmosfér. Některé želvušky byly nalezeny mj. i v jícnech vulkánů. Bylo zjištěno, že želvuška přežila na jistém vzorku mechu více než 120 let, když došlo k navlhčení tohoto vzorku vodou.
Při snižování teplot dokážou želvušky snížit podíl vody v těle z 85 % na 3 %, aby se uchránily vody, která při mrznutí zvyšuje objem. Po namočení se po půl hodině vracejí do běžného stavu. Byly testovány i ve vesmíru, kde byly vystavovány UV-záření a vakuu; po návratu na Zem byly navlhčeny; úmrtnost činila 32 %.
Díky adaptaci jsou želvušky využívány vědci k výzkumu vesmíru.
Život uprostřed ledu
Ačkoliv se vědělo o existenci jezera (díky satelitním snímkům) už přes deset let, až teď se vědci rozhodli udělat hlubinný vrt. Jedná se o historicky teprve druhý podrobnější výzkum tohoto jezera.
Objev Želvušek a dalších korýšů je velkým překvapením. Vzhledem k tomu, že bylo jasně prokázáno, že v tomto jezeře existoval život, mají vědci naději, že mohou objevit další orgamismy, třeba i živé a lépe tak pochopit, jak funguje život v takto nepříznivých podmínkách.
(zdroj: suenee.cz, foto: Youtube)
