Nedávné události v Itálii jsou jasným důkazem toho, že skutečná demokracie (nejen) v této zemi skončila. Nyní o tom, jaká bude vláda a budoucnost země, už nerozhodují voliči, nýbrž mocenská kasta.
Byl porušen základní princip zastupitelské demokracie, totiž že vlády nevolí samy sebe, ale musí je zvolit lid.
Bývalý ministr a ředitel novin Secolo d’Italia Francesco Storace má pravdu, když nazývá současnou situaci v Itálii „demokracií naruby“, při níž „porážka ve volbách znamená cestu do vlády“. Itálie je jako obrácená loterie (v loterii se získává výhrou, kdežto v italské politice získávají ti, kteří prohráli).
Loutková vláda
4. září se v Římě zrodila vláda, která je doslova popřením vůle lidu. V předchozí vládě figurovala koalice mezi Hnutím 5 hvězd a Ligou severu. Byly to dvě strany, které obdržely nejvíce hlasů ve volbách v březnu 2018.
Tyto dvě euroskeptické a protisystémové síly, které bývají mainstreamem označovány jako „populistické“ (tedy lidové) a „suverénistické“ (tedy požadující suverenitu své země), mohly a měly řešit požadavky lidu a hájit zájmy Itálie.
Koalice však již několik měsíců vykazovala známky hluboké krize. Hnutí Pěti hvězd se stalo opozicí uvnitř vlastní vlády a vystupovalo proti jakémukoli návrhu koaliční Ligy. Vůdci Hnutí Pěti hvězd přestoupili z protisystémové pozice na stranu systému, tedy zradili vlastní program i své naivní voliče.
Po vládní krizi, která začala v srpnu, přešlo Hnutí Pěti hvězd (M5S) kvůli udržení moci a získání většiny v parlamentu od koalice s Ligou ke koalici s Demokratickou stranou (PD), která volby prohrála a byla dosud v opozici. Stalo se tak se stejnou lehkostí, jako když převléknete jeden kabát za úplně jiný. V posledních letech byla PD vždy prohrávající stranou. Jenže i u M5S došlo k významnému poklesu volebních preferencí.
Stačí se podívat na výsledky evropských voleb v květnu tohoto roku, kdy zisk M5S klesl na 17%, zatímco „Liga“ přesáhla 30% hlasů. Nedávné průzkumy ukázaly, že Ligu podporuje téměř 40% voličů.
Proto se Hnutí 5 Hvězd a Demokratická strana všemi silami snažily vyhnout předčasným volbám. Věděly, že budou poraženy a Liga zvítězí. Jediný způsob, jak předejít předčasným volbám, bylo vytvořit absurdní koalici, přestože PD a M5S byly vždy zapřisáhlými protivníky. Vůdci obou stran se navzájem uráželi a byli neustále na kordy.
A dnes spolu vládnou.
Beze cti a důstojnosti
Konečné rozhodnutí bylo na italském prezidentu Sergio Mattarellovi. Musel si vybrat ze dvou možností: buď uspořádat nové volby, nebo pokračovat ve vládě s novou koalicí. Raději však pověřil vytvořením nové vlády současného premiéra Giuseppe Conteho, který chtěl údajně odstoupit.
Jakou autoritu však může mít premiér Conte, když ještě před několika dny podepisoval dekrety předchozí vlády (Liga – M5S) a nyní vede novou vládu (M5S – PD), která hodlá zákony a dekrety přijaté předchozím kabinetem zrušit?
A jakou autoritu mohou mít oba vůdci Luigi Di Maio (M5S) a Nicola Zingaretti (PD), kteří včera brutálně uráželi jeden druhého a dnes spolu ruku v ruce vládnou? A jakou důvěru může mít parlamentní většina složená ze dvou stran připravených vzdát se svých principů a programů, jen aby si zachovaly křesla ve vládě?
To vše ukazuje na naprostý nedostatek cti a důstojnosti těchto italských politiků.
Na počátku vládní krize oznámil Conte při svém vystoupení 20. srpna v Senátu ukončení spojenectví s Ligou a učinil řadu urážlivých poznámek na adresu ministra vnitra Matteo Salviniho, s nímž ještě včera spolupracoval ve vládě. Conte o něm mimo jiné řekl: „Je veden osobními zájmy, nezodpovědný, bezohledný, oportunistický, nerozumný.“ Tímto svým vystoupením symbolicky „oplodnil“ zárodek nové vlády v podobě spojenectví mezi M5S a Demokratickou stranou (socialisté) a dal najevo, že chce vést tento nový kabinet.
Představitelé Demokratické strany a hnutí Pěti hvězd, kteří přešli od totálního nepřátelství k bezmezné „lásce“, začali ve svých projevech používat termíny jako „diskontinuita“ (vlády s Ligou), „odvaha“ a „odhodlání“. Zajímavé termíny k popisu zrady.
Cesta zrady
Giuseppe Conte, který povstal z vlastního popela, hned po svém novém jmenování předsedou vlády přiznal, jak snadno překonal své pochybnosti: „Vyhlídka začít novou vládní zkušenost s jinou parlamentní většinou ve mně vyvolala jisté pochybnosti, ale snadno jsem je překonal.“ Slíbil, že nyní půjde o vládu „pro“ a nikoli „proti“, což viditelně poslouží ku prospěchu a nikoli ke škodě občanů země.
Italové si však dobře uvědomují, že to, co mají M5S a Demokratická strana skutečně společné, jsou pouze touha být ve vládě a nenávist k Matteo Salvinimu. Salvini, který se nyní připojuje k opozici, okomentoval zrození této vlády zrádců takto: „Hanebný dobytčí trh, ale my nakonec stejně obnovíme Itálii.“ A dále: „Tato vláda se zrodila jako vláda poražených a milovníků ‘křesel’, spojená jediným svazkem – nenávisti vůči Lize.“
Stačí si přečíst znění dohody uzavřené novou většinou, abychom tomu porozuměli.
Ve skutečnosti hlavním cílem nového programu je změna politiky, kterou prosazoval Salvini a jež měla obrovskou podporu veřejnosti. Navzdory tomu, že poslanci M5S hlasovali za dosavadní opatření parlamentu, nyní ujišťují, že s pomocí Demokratické strany zruší dva zákony o bezpečnosti, tedy nový imigrační zákon.
Podle not Bruselu
Řada „dobrých skutků“, která bude charakterizovat Conteho vládu, nevyhnutelně opět otevře italské přístavy hordám afrických běženců, kteří jsou připraveni vtrhnout do Itálie. Obrovské sumy vládních peněz se vrhnou na kooperativy spojené s PD a Františkovým Vatikánem, aby se obnovil byznys „přijímání“ (většinu dotací a bezplatných služeb pro imigranty platí italští daňoví poplatníci). Tím budou popřena konečně fungující opatření v oblasti veřejné bezpečnosti, která přijal ministr vnitra Salvini.
Hnutí Pěti hvězd a Conte jsou zdá se opravdu odhodláni k této neuvěřitelné piruetě. Před několika dny byli přesvědčeni, že pouze neotřesitelný Salviniho postup může zamezit šíření nelegální imigrace. Nyní je všechno jinak: vyhrává postoj diktovaný Demokratickou stranou.
Není divu, že i současný Vatikán sehrál svoji roli v této zrádné operaci: „Liga“ se svým suverénním směřováním se stala pro Vatikán novým nepřítelem číslo jedna. Na globalistické elity současného světa napojený papež František v době nepokojů v italském politickém klimatu namísto míru a klidu rozséval bouři: „Svrchovanost je cesta do izolace. Bojím se, protože slyším hlasy, které připomínají Hitlera v roce 1934.“ Těmito slovy jakoby „exkomunikoval“ Salviniho a žehnal „posvátné jednotě“ mezi „M5S“ a „PD“.
Diktát cizích mocností
Všichni jsou teď proti Salvinimu: Všechny politické síly levice a levého středu, stejně jako většina mediálního mainstreamu. K Vatikánu se připojila také Evropská unie a dokonce americký prezident. I Trump, stejně jako Macron a Merkelová, chce Conteho vládu. Donald Trump projevil svou podporu Contemu 27. srpna na Twitteru: „Doufám, že Giuseppi Conte zůstane předsedou vlády.“ (a je úplně jedno, že i ve jménu udělal chybu – Giuseppe).
Evropská unie samozřejmě nezůstala stranou: evropský komisař pro rozpočet Němec Günther Oettinger v německém rádiu „Swr“ uvítal perspektivu vytvoření nové „proevropské vlády“ v Itálii a nazval to „správným vývojem“.
Vyvrcholením intervence EU však byla slova evropského komisaře pro ekonomiku a finance Pierra Moscoviciho, který 2. srpna v rozhovoru pro francouzský televizní kanál „LCI“ ke vzniku nové vlády „M5S – DP“ v Itálii poznamenal: „Myslím, že je to možnost, jakou je třeba vyzkoušet.“
Kromě toho ihned “nadiktoval”, jaké musí být směřování nové vlády: „Místo Itálie je v samém srdci Evropské unie.” Tím jen znásobil, co už řekla Angela Merkelová během telefonického rozhovoru s jedním z vůdců PD Paolo Gentilonim, když “vyjádřila naději”, že Nikola Zingaretti (předseda Demokratické strany) se podřídí Conteho vládě „stůj co stůj“. Takové bezskrupulózní vměšování je zcela nevídané. Jenže dobře vyjadřuje, že zrádci v kabátech italských politiků již nemají ani kapku důstojnosti a národní hrdosti.
Neslychané ponížení Italů
Většina Italů dnes může jen bezmocně přihlížet těmto vnějším intervencím. Hnutí Pěti hvězd i Demokratická strana (oba poražení v posledních komunálních i evropských volbách) velmi dobře vědí, že mají většinu veřejnosti proti sobě, takže již ani nehledají podporu (jakou již nemají) mezi Italy. Zcela bez skrupulí se opírají o podporu Francie, Německa, EU a ECB, kteří ostatně nyní mají v italské vládě své nastrčené loutky.
Klasický příklad podobné praxe vnějšího řízení rukama „podchycených“ politiků na nejvyšších mocenských postech můžeme pozorovat ve všech posledních vládách Itálie: byli jimi premiéři Monti (2011), Letta (2013), Renzi (2014) a Gentiloni (2016). Šlo vždy o vlády dosazené lehkou rukou ECB a Bruselu coby jařmo italskému národu bez „formálního“ hlasování. Jejich hlavní cíl: stále více Bruselu, stále více ústupků a čím dál tím méně státní a národní suverenity.
V této souvislosti zaslal Salvini poselství Di Maiovi a Zingarettimu: „Můžete se vyhýbat volbám několik měsíců, ale ne napořád. Dříve nebo později nezabráníte svobodnému a demokratickému hlasování Italů.“
Tento příběh zrady možná pro vnějšího pozorovatele působí jako špatná komedie, ale ve skutečnosti jde o monstrózní tragédii italského lidu, který bude nyní nucen snášet důsledky svévolných rozhodnutí vlády zrádců.
Příznačná zpráva z tisku:
Italská vláda chce snižovat veřejný dluh země a hodlá se podílet na plánech a prioritách budoucí předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Italský premiér Giuseppe Conte po jednání s šéfem Evropské rady Donaldem Tuskem v Bruselu také novinářům řekl, že požaduje přerozdělování imigrantů, protože už lodě s migranty odmítat nebude…
Normalizace začíná. Dokdy si to Italové nechají líbit?
(zdroj: protiproud.cz, foto: archiv)
