Neočekávaná diplomacie
Dne 5. ledna 2020 Teherán oznámil, že nebude nadále plnit své závazky vyplývající z íránské jaderné dohody, která je oficiálně označována jako Společný souhrnný akční program (JCPOA). Kroky Íránu jsou reakcí na stažení USA z JCPOA a na opětovné zavedení ekonomických sankcí ze strany USA, které byly zrušeny, když dohoda vstoupila v platnost.
V reakci na íránské akce se vlády Francie, Německa a Spojeného království – všechny strany dohody, spolu s Evropskou unií (EU) – odvolaly na ustanovení v rámci JCPOA, známá jako mechanismus pro řešení sporů (DRM), v snaha uvést Írán zpět do souladu.
Spuštění DRM evropskými zeměmi je však nepříjemným krokem, jehož cílem je poskytnout diplomatické krytí selhání EU, pokud jde o provádění JCPOA.
Kromě toho vzhledem k pravděpodobnému výsledku tohoto procesu, svolání Rady bezpečnosti OSN, kde budou standardně znovu uvaleny na Írán hospodářské sankce, Evropané všichni zajistili zánik JCPOA, přičemž jejich tzv. diplomacie slouží jako o něco více než zprostředkovatel větší krize mezi Íránem a USA, která vzhledem ke zvýšenému napětí mezi těmito dvěma národy v důsledku atentátu na Qassema Soleimaniho výrazně zvyšuje vyhlídky na válku.
Velké síly měly vždy snadný způsob, jak se vypořádat
Když byl JCPOA dokončen v červenci 2015, svět dostal naději, že krize v íránském jaderném obohacování, která hrozila varem do války, byla vyřešena a diplomacie převládla nad ozbrojeným konfliktem.
JCPOA kodifikovala řadu omezení schopnosti Íránu obohacovat uran, včetně počtu a typů odstředivek, které by mohly být použity, kde by mohlo dojít k obohacení, jaké úrovně obohacení by mohlo nastat a jak velké zásoby obohaceného jaderného materiálu Írán bylo dovoleno zachovat a rušivý komplexní inspekční režim navržený k ověření dodržování Íránu.
Tato omezení byla navržena tak, aby se časem zmírnila řadou tzv. „Doložek o skončení platnosti“, dokud nezůstalo vše, co bylo vylepšeným inspekčním procesem. Stručně řečeno, JCPOA legitimovalo právo Íránu obohacovat uran pro mírové účely a současně uznalo obavy některých v rámci mezinárodního společenství ohledně možnosti, že Írán zneužije tuto schopnost obohacování pro vojenské účely.
JCPOA byl ve skutečnosti komplexní mechanismus budování důvěry, jehož cílem bylo v průběhu času budovat důvěru mezi Íránem a mezinárodním společenstvím, která prohlásila: „Írán znovu potvrzuje, že Írán za žádných okolností nikdy nebude hledat, rozvíjet nebo získávat jadernou energii zbraně. “
Před zavedením JCPOA byl Írán podroben přísným hospodářským sankcím uvaleným na základě pravomoci Rady bezpečnosti OSN. Výměnou za uzavření dohody byly tyto sankce zrušeny.
Washington sabotuje JCPOA
Během prvních dvou let existence dohody, od července 2015 do května 2018, bylo zjištěno, že Írán plně dodržuje své závazky.
V květnu 2018 však USA striktně odstoupily od dohody a tvrdily, že případné ukončení „klauzulí o skončení platnosti“ připravilo Íránu cestu k výrobě jaderné zbraně, a proto byl JCPOA jen o něco více než zprostředkovatel íránské jaderné energie zlomový záměr.
USA začaly znovu uvalovat na Írán hospodářské sankce, které zahrnovaly tzv. Sekundární sankce, které se vztahovaly na kterýkoli národ, který porušil americké sankce. Írán právem považoval opětovné uložení sankcí ze strany USA za porušení dohody.
Navíc, když společnosti EU začaly blokovat svou ochotu obchodovat s Íránem ze strachu ze sekundárních sankcí USA, Írán právem shledal, že EU porušuje také JCPOA.
Írán dal zbývající strany JCPOA šest měsíců po stažení z USA, aby vyvinul nezbytné mechanismy potřebné k potlačení dopadu amerických ekonomických sankcí.
Do listopadu 2018 však tyto mechanismy nebyly zavedeny a když USA zaměřily íránský hospodářský život uvalením sankcí na prodej ropy, Írán odpověděl odvoláním svých práv podle článku 26 a článku 36 JCPOA, což Íránu umožňuje „přestat vykonávat své závazky v rámci JCPOA, zcela nebo zčásti “, buď za opětovné uložení nových sankcí souvisejících s jaderným materiálem, nebo za„ významné nedodržení “povinností podle JCPOA, nebo v tomto případě obou.
Evropská zbabělost
Stručně řečeno, Írán požadoval, aby EU splnila své závazky postavit se ekonomickým sankcím USA. EU to nepřetržitě neučinila, což vedlo k postupnému ustupování Íránu od jeho závazků, což vedlo k současnému stavu, kdy všechna omezení uložená JCPOA, včetně mezinárodních inspekcí, která zůstávají beze změny, přestaly být v platnosti úkon.
Pokud jde o vybírání viny za současný stav věcí, neexistuje žádná „kuřecí nebo vejce“ příčinná debata. Vina leží přímo na USA za to, že odstoupila od dohody, a na EU za nesplnění svých závazků vyplývajících z JCPOA v souvislosti s ekonomickým jednáním s Íránem.
Írán již dlouho varoval vlády Francie, Německa a Velké Británie, aby se nevzdávaly DRM, a poznamenávají, že JCPOA takový krok nepovoluje, pokud, jak je tomu dnes, Írán uplatní své zákonné právo v reakci na nezákonné a jednostranné akce USA.
Neexistuje realistické očekávání, že Írán v tomto ohledu změní svou pozici. Rusko a Čína již naznačily, že Írán je plně v rámci svých práv v rámci JCPOA na to, aby odstoupil od svých závazků týkajících se omezení uložených na jeho jaderný program, přičemž uvedl, že USA a EU neplní své úkoly napsal portál RT.
