Poslouchal jsem Rosího slova jen na půl ucha, ale slova poslední jako by mě udeřila do čela. Ptáte se, čemu že to slouží, pane redaktore, ozvalo se ve mně, jako by Rosího otázka padla přímo do mého rozbouřeného nitra. Slouží to tomu, pane Rosí, abychom aspoň trošku vypadali jako demokratická země, která, když už vůči panujícímu domácímu režimu nemá žádné oficiální noviny, žádný rozhlas, žádnou televizi a žádný film a nese tudiž téměř všechny znaky země totalitní a nikoli demokratické, má – zatím – aspoň pár chudých internetových webů, které její pověst země demokratické přece jen drží těsně nad vodou. Protože jen v těch webech (a už téměř nikde jinde), uslyšíte též něco jiného, než že Rusko je hrozba, že výbuch ve Vrběticích spískali ti, kteří chtěli v Anglii otrávit Skripala i s jeho dcerou, že na školách musí být myšlenka všeslovanská zakopána tři metry pod zem, že Praha se osvobodila sama a proto je v pořádku, že jsme v Praze strhli k zemi sochu maršála Koněva, že v Sudetech trpěli nikoli Češi, ale Němci, že v Rusku vládne ďábel a jen na Západě se nad zemí se vznášejí andělé, že u Kábulu bráníme Prahu, že bez EU bychom nebyli schopni života ba možná ani ne živoření, že musíme za nekřesťanské peníze koupit americké helikoptéry, jinak zhynem, že Božena Němcová byla víceméně děvka, která dávala na ulici, že naše zákony musí být podřízeny zákonům stanoveným EU, že atomovou elektrárnu v Dukovanech musí dostavět firma západní, i když to bude možná mnohonásobně dražší, než kdyby ji dostavěl Rosatom, a že je víc a čestnější být Evropanem než být Čechem.
Takže aby tohle vše shora uvedené nebylo to jediné, co pronikne do duše našeho člověka, slouží weby, proti kterým dnes zvednete svůj hlas, pane redaktore. Aby ho aspoň na chvíli ovládl pocit, že žije v normální zemi a mezi normálními lidmi, a nikoli že žije v blázinci. Aby v něm aspoň jako vzpomínka na naše lepší časy zůstala slova prezidenta Masaryka o tom, že demokracie je diskuze, a že bez diskuze se demokracie tudíž neobejde, protože jedině z diskuze, a to i těch nejprotichůdnějších názorů, může vzejít správné řešení. A též aby v oblaku lží a nesmyslů měl Čech možnost nadechnout se doušky zdravého vzduchu, a v oceánu dříve netušených stupidit měl šanci napít se trošky zdravé pitné vody.
Autor: Lubomír Man
