Šestadvacetiletá Tereza Hlůšková se do povědomí médií dostala na začátku roku 2018, kdy ji na letišti v Láhauru zadržela policie s heroinem v kufru. V tu chvíli se mladá blondýnka, která přijela do země s vidinou kariéry modelky, psychicky zhroutila. Dnes je doma v České republice opět na svobodě a soud vynesl nový verdikt – nevinná. O tom, co prožila po zadržení na letišti, zda věděla o drogách v kufru, o pekle za mřížemi i o strachu o život, promluvila v rozhovoru pro český časopis Reportér.
A jak vlastně začala Terezina „cesta smrti“, jak svůj příběh nazývá? V roce 2017 se totiž Tereza nechala zlákat k práci kurýrky, a tak měla při cestě z Pákistánu do Evropy propašovat v kufru heroin. „Byl jsem hloupý a naivní. Je mi líto toho, co jsem udělala, a všeho, co jsem tím způsobila,“ řekla českému reportérovi v Praze 26. dubna 2022, krátce po návratu z pákistánského vězení. Varuje ostatní před stejnou chybou.
„Chtěl bych také apelovat na všechny ostatní, aby se nikdy nedostali do podobné situace. Aby nikdy neřešily svůj život vidinou krátkozrakého výdělku a měly dost rozumu na to, aby odmítly zdánlivě lukrativní nabídky na focení v zahraničí a život modelky – tedy pokud se nejedná o opravdu seriózní práci v prostředí profesionálů, kteří zaručují, že dívka nebude zneužita k pašování drog,“ dodala Tereza: „Za svou naivitu jsem si v Pákistánu odseděl téměř čtyři roky ve vězení. Za to jsem byl potrestán dost. Ale já chci žít dál a vést normální život.“
Když byla Tereza zatčena, video s její reakcí obletělo sociální sítě. „Mám v mobilu fotku toho chlápka z Anglie,“ vyhrkla Tereza mužům zákona poté, co si v kufru všimla bílého, téměř nažloutlého prášku. „Ježíši, on mě zabije. Ježíši, to nemůžu říct,“ křičela česky a bála se o svůj život. Co se dělo pak, vyprávěla v rozhovoru s odstupem času.
„Byla jsem v šoku. A já se bála. Věděl jsem, že je to něco nelegálního, ale opravdu jsem nevěděl, že jsou to drogy. Byl jsem naivní. A znovu se omlouvám. Samozřejmě jsem se rozhodl je odevzdat. Chtěl jsem se zachránit. Řekl jsem pravdu, jak jsem se k tomu kufru dostal. Policisté mi řekli, že když řeknu pravdu, pomohou mi. Ale neudělali to. Šlo jim jen o informace,“ uvedla Tereza Hlůšková. Nakonec svědčila u soudu proti lidem, kteří ji dostali do problémů.
A skutečně, nestarala se o všechno. V obchodu s drogami se točí miliony, a tak není divu, že se Tereza bála o život. „Žila jsem v divokých představách, že si mě i u soudu najde komando drogového podsvětí a klidně mě tam zastřelí samopalem,“ popsala své nepříjemné pocity reportérovi s tím, že lidé, kteří ji do toho zatáhli, měli kopii jejího pasu a věděli, kde v Česku žije její rodina. „Žila jsem ve strachu, že by mohli něco udělat i mým rodičům nebo sourozencům,“ svěřila se redaktorce časopisu.
Život v cele byl pro Terezu utrpením. V místnosti o rozměrech tři krát čtyři metry byly tři postele, záchod a malé okno. Tereza si navíc nemohla být jistá, jak se k ní pákistánští strážci budou chovat. Vyhnula se však nejhoršímu scénáři. Místní strážci ji údajně nebili. „Neporazili nás, jen mě psychicky týrali, hlavně ze začátku,“ popsala.
„Dívali se na nás jako na zvířata v zoo.“
Tereza Hlůšková
Teploty v létě prý dosahovaly až padesáti stupňů nad nulou. V cele prý tekla jen teplá voda, Tereza se neměla jak ochladit. S příchodem zimy byla situace ještě horší. „V zimě jsme se zase museli sprchovat ledovou vodou, teplá voda nebyla,“ popsala blondýnka.
Mezi nejhorší zážitky však Tereza zařadila návštěvy vysokých úředníků, kteří se čas od času přišli podívat do věznice. „Dívali se na nás jako na zvířata v zoo. To mi bylo nepříjemné,“ svěřila se.
Zvrat v jej prípade nastal až 1. novembra minulého roka, keď bola oslobodená od všetkých obvinení. Keď to jedna z bachariek prišla Tereze povedať, nemohla tomu uveriť. „Bacharka za mnou o šiestej ráno prišla, že ma zbavili viny, ale ja som tomu neverila,“ spomínala s tým, že uverila, až keď za ňou prišla druhá z dozorkýň s rovnakou správou. Rýchly návrat domov sa však nekonal. Tereza do Česka z Pakistanu odletela až 21. apríla 2022. Na letisku v Prahe na ňu čakal jej otec, ktorý ju odviezol za zvyškom rodiny. Doma na Terezu čakala matka s priateľom, sestra a babička. „Mama ma chcela objímať, babička plakala ako korytnačka. Ale inak sme sa správali, akoby sme sa videli včera,“ uviedla Tereza.
