Je několik desítek důležitých témat, o nichž bych se chtěl se čtenáři podělit. Z větší části nejsou neradostnější. Ostatně právě to občas zazní v některém z dopisů redakci: Co takhle nějakou tu naději, tu na skladě nemáte?
Snažím se obvykle vysvětlovat, že nás soudruzi z tajných služeb a z vlády nedávno nezakázali proto, že bychom nebyli dost optimističtí při šíření vládních lží (k tomu slouží povolená tzv. veřejnoprávní a s nimi spolupracující korporátní média), ale především kvůli tomu, že přinášíme realitu otevřeně, pravdivě a bez příkras. A že jediná naděje spočívá právě v tom, že se tak ke svobodným občanům dostávají informace a analýzy, které jim umožňují svobodně se ve stále složitějším a nebezpečnějším světě orientovat – a rozhodovat. A je v čem:
Petr Fiala dál cpe kyjevskému režimu „dárky“ v podobě zbraní (které jsme zaplatili z našich krvavých daní). Jeho ministryně války Černochová (rovněž z ODS) organizuje pro americké zbrojovky mejdan v podobě nákupu čtyřiadvaceti stíhaček F-35, které nás přijdou zhruba na totéž jako postavit novou jadernou elektrárnu, ačkoli rychlejší a pro nás vhodnější švédské Gripeny bychom měli za hubičku (nemluvě o tom, že ani ty nepotřebujeme, protože o vojenských záležitostech protektorátu rozhodují jíní a jinde). Ale soudruzi bruselských byrokratů a rudých komisařů tím potřebují dát najevo, že k otevřeným přípravám především Bidenových Spojených států a k jejich verzi Hitlerova Drang nach Osten jsou víc než loajální.
Jediná jistota: Za všechno může Putin (a Babiš)
Současně nám Fiala s Rakušanem a spol. tvrdí, že zničujících důsledků sebevražedné „grýndýlové“ a sankční proti války proti euro-americké civilizaci budeme ušetřeni. Neb oni se prý postarají o to, abychom v zimě nemrzli a nehladověli, aby podniky nemusely propouštět ožebračené a podobně jako zemědělci zavírat jeden provoz za druhým (jak právě činí v drůbežářství a chovech zemědělských zvířat).
Všechno prý bude, i plynu dost. Jen se nebudeme smět koupat, mít teplou vodou a bydlet v bytech se snesitelnou teplotou, což skvěle podpoří epidemii sezónní chřipky, jen se bude jmenovat nějak „covidověji“, aby bylo možné dál pokračovat v očkování genetickými „ne-vakcinami“, tak důležitými pro „redukci“ původní populace historických evropských států.
Můžeme být tedy klidní. Postarají se. Jak toho dosáhnou? Vynecháme-li málo pravděpodobný zázrak, pak zbývá kombinace represí, cenzury, výroby dalších ohromujících dluhů (k letošnímu schodku rozpočtu 330 miliard si vláda vypůjčí dalších 350 miliard pod dohledem Bruselu – a to jen „prozatím“). A samozřejmě pokračování monstrózní propagandistické války, která bude všechnu tu dosud nevídanou hrůzu a sešup životní úrovně do pozice „třetího světa“ přičítat Vladimíru Putinovi (a Andreji Babišovi).
Uspěje Žebrácká opera
Budou prostě spoléhat na to, že všeobecná chudoba, která postihne v podstatě každého – kromě horních deseti tisíc loajálních – způsobená jejich neschopností (či záměrem?) promítnutá do stále rostoucí inflace (brzy 20 %), absurdních účtů za plyn a elektřinu (Fiala výsměšně podotýká Museli jsme plyn nakupovat tak draze, abychom ho vůbec měli – a kdo na to nebude mít, ať si řekne o žebrácké sociální dávky) a na ně napojenou drahotu potravin a všech ostatních životních nákladů lidé prostě „spolknou“. Že bude mít každý a všichni tolik existenčních problémů, že se k nějakému významnějšímu odporu (tím méně „organizovanému“) vůbec neodhodlají.
A popravdě – příliš bych se nedivil, kdyby jim tato kalkulace na úspěch obscénní „žebrácké opery“ (přinejmenším zpočátku) klidně vyšla. Zvláště pokud budou Američané (a my s nimi – v NATO vedle Polska nejvíce válkychtiví) dál stupňovat boje proti Ruské federaci na Ukrajině a proxy-válku v médiích. Rusko sice dál stabilně postupuje podle původních plánů na odstranění nebezpečí napadení bezprostředně ze svých hranic, ale zjevně současně dál tyto plány aktualizuje. A pokud Spojené státy „otestují“ odhodlání Kremlu nějakým větším útokem na ruské vnitrozemí či dokonce na Krym, pak…
Pak nějaké to vyhlášení „válečného stavu“ se všemi doprovodnými jevy jako je opětovné vypnutí „vzpurných“ svobodných webů (a internace jejich novinářů, jak již doporučuje bývalý ředitel Liberálního institutu Roman Joch, vskutku typický liberál) zde dne na den nahradí předchozí covidové lockdowny a vakcinační teror. Podzimní volby už nejspíše nesuspendují, ale ty prezidentské – no kdo ví? A pak…
Společenství
Každé ze shora zmíněných témat by vydalo (a vydává) na bezpočet článků a analýz. Na téma posledně zmíněné jsem se chystal právě tuto neděli (získali jsme k tomu některá zajímavá data a informace). Koncem týdne jsem se však na pár hodin zúčastnil „rokování“ jednoho společenství na Příbramsku. Z pochopitelných důvodů neuvedu ani jeho název, ani přesné místo konání. Jen sdělím, že jde o autenticky vytvořenou skupinu lidí, která se takto schází již několik let. Pravidelně ve stejný den každého roku. Mezitím jsou stále v kontaktu a vzájemně si pomáhají.
Nemají žádné politické ambice. Nechtějí zakládat stranu či hnutí. Spojují je přesto obdobné zájmy. Většinou jde o drobné živnostníky a malé podnikatele (prý jsou mezi nimi i někteří trochu větší, ale ty jsem nezastihl). Jsou ze zcela rozdílných oborů, muži i ženy – ty přítomné se většinou věnují profesím ženám blízkým, jako je léčitelství, alternativní medicína, kosmetika či různá cvičení a tak podobně. Ale přicházejí mezi ně i lidé z „třetího proudu“ kultury a umění. Nejsou to žádná velká shromáždění – tak do třiceti osob, které se dále proměňují. Většina původního „jádra“ zůstává, ale přicházejí další.
A tak se tento „nezapsaný spolek“ zcela mimo pařáty státu a úřadů rozrůstá, obměňuje a vnitřně sílí. Jednou ročně udělají, jak řečeno, „valnou hromadu“, která se přes víkend setká na dostatečně dlouho dobu. Nejen aby si vyměnili názory na situaci v naší zemi, ale především „aktualizovali“ své možnosti vzájemné podpory a pomoci. A nezastavil je ani covidový teror, jehož jednou z hlavních ambicí byla sociální izolace a atomizace občanů. Scházeli se „ilegálně“ dál. Nikoli náhodou mají mnozí i bohatý duchovní život.
Příprava
Těm, kteří se připravují na blízkou „apokalypsu“ (bez ohledu na to, co si pod tím kdo představuje, ale davoský plán s názvem Velký reset jednu takovou jistě reprezentuje) se pěkně česky říká „prepeři“. Někteří stavějí kryty, jiní vytvářejí přesné plány na okamžik „kdy to vypukne“, zásobují se věcmi nezbytnými pro přežití v prvních dnech a týdnech po zhroucení systému (třeba v důsledku stále velmi pravděpodobnějšího rozsáhlého výpadku elektřiny, jemuž se stejně pěkně česky říká „blackout“). Další už přímo organizují přátele a známé schopné bránit se za použití různých zbraní nejen státní mašinérii, ale třeba i rabovacím „jednotkám“, které se objeví v nastalém zmatku a chaosu (stejně uměle ze dne na den vyvolaném jako byla vyvolána současná „energetická chudoba“).
Je opravdu docela dobře možné, že něco podobného přijde. Kdykoli. Za týden, za měsíc, za půl roku, za rok. Kdykoli – až se to bude architektům a režisérům Velkého resetu hodit (nebo je k tomu donutí realita, protože „žádný plán nikdy nevyjde). Před dvěma lety by sotva někdo věřil, že se jim podaří během krátké doby zmáknout a podřídit si pomocí démona strachu tak velké části veřejnosti – a hle, stalo se (nemylme se, „naši furianti“ od Babišů až k Fialům mezi architeky či režiséry nepatří, ti jsou jen relativně levně pronajaté loutky – něco jako když si teď hrají na „předsednictví Evropy“). A to při covidu šlo jen o testovací „cvičení“. Něco přijde určitě.
Mimo systém
V žádném případě nechci naznačit, že by takové přípravy neměly smysl. Nebo že bych se preperům povýšeně usmíval. Naopak. Vážím si ji a obdivuji je. Přesto však mám za to, že se tak trochu připravují na „staré války“. Že až to vypukne, bude to jinak. Režiséři o jejich přípravách vědí, tajné služby si je mapují (a také mezi ně infiltrují) – a pozatýkají je hned v první chvíli (pokud ne ještě předtím).
Naproti tomu výše zmíněná společenství fungují zcela mimo systém. Nemají organizační strukturu, ba vlastně vůbec žádnou strukturu, nedefinují se proti systému, nejsou snadno zachytitelná a rozpoznatelná. Mluvím o nich v množném čísle, protože vím, že podobná společenství vznikají na mnoha místech po celé zemi. Jsou to gravitační jadérka, kolem nichž se rozvíjí něco, co establishment nenávidí ze všeho nejvíc: Duch autentické spolupráce, povědomí o problémech (ale i možnostech) druhých, vzájemná důvěra (to slovo jsem slyšel na setkání velmi často).
Pokud jde o současný režim, mají naprosto jasno. A informují se, co dělat, až… Někdo vede řeč (téměř přednášku) o chystané krádeži hotovosti a hrůze, která nastane, až zůstanou jen takzvané digitální peníze.
Diskutují o možnostech (či záludnostech a nebezpečí) takzvaných kryptoměn (Bitcoin atd), protože mají mezi sebou člověka, který se jim profesionálně věnuje. Starší geolog rozdává malé dárky – v podobě kaménků ze zdejšího úžasného naleziště – a diskutuje o příčinách přesunu motýlů do úplně jiných výškových poloh (a rozhodně za tím nevidí nesmysl „globálního oteplování“). A hlavně se informují, s čím kdo komu může pomoci. Sebeobrana v praxi.
Jsem si jist, že právě taková společenství jsou základem budoucího úspěšného odporu. Nejsou totiž založená na pouhém odmítnutí, ale stojí na znovuobjevené vzájemnosti. Jsou plně informovaní – ze svobodných českých i zahraničních médií.
Takže to je moje dnešní „dobrá zpráva“ o naději. Na jedné straně je připraven plán (mnoho plánů), jak nás odzbrojit, rozložit, atomizovat, vzájemně znenávidět – a nakonec zničit. Naproti tomu se autenticky rodí odpověď.
Odspodu.
