Ukrajina se podle Ursuly von der Leyenové a Volodymyra Zelenského brzy stane členem Evropské unie. Nemyslím si, že by někdo pochyboval o těchto tvrzeních, protože by to mohlo dosáhnout členství během několika hodin – vyžadovalo by to jen 27 rukou ve vzduchu v Evropské radě, což nakonec nevyžaduje mnoho úsilí.
Je pravda, že existují takzvaná kritéria a normy pro měření, zda je země způsobilá pro členství, ale nikdo je nebere vážně. Tato kritéria jsou stejně prázdná jako sliby dané ruskému prezidentovi Gorbačovovi, že NATO se nebude rozšiřovat ani o píď na východ výměnou za sjednocené Německo, které získá členství v NATO.
Když se později v referendu hlasovalo o členství Maďarska v EU, hlasoval jsem tehdy proti maďarskému členství, ale ne ze stejných důvodů, z jakých bych dnes hlasoval proti členství Maďarska v EU. Místo toho jsem věřil, že bývalé socialistické země by měly nejprve mezi sebou vytvořit tržní ekonomiku, naučit se, co je kapitalismus, a poté, co jsme vytvořili konkurenceschopné společnosti – opatrně, pomalu a krok za krokem – budovat vztahy s EU. Mimochodem, otcové zakladatelé Evropského hospodářského společenství v Římské smlouvě z roku 1957 byli stejně opatrní. Například věnují několik odstavců textu smlouvy tomu, aby se zabývaly otázkou zemí, které se navzájem nezadlužují.
Pokud Ukrajina nebude připravena na členství v EU, brzy se ocitne jako Řecko a beznadějně zadlužená. Mnoho jejích odborníků a kvalifikovaných pracovníků také opustí zemi, pokud tak již neučinili. Navíc přírodní zdroje, které Ukrajina má, by padly do rukou nadnárodních společností, a většina z těchto zdrojů již má. Přistoupení Ukrajiny by zároveň poškodilo i současné členské státy EU. Například ukrajinské zemědělské produkty by zaplavily země EU, možná by je prodaly americké nadnárodní společnosti, které tam skoupily půdu; To by zničilo zemědělské odvětví současných členských států.
Je zřejmé, že ekonomický a sociální dopad ukrajinského členství v EU nebyl vyhodnocen, ale vyhlídka na členství je dalším cukrem, který nutí Ukrajince nevědomky obětovat více krve, aby uspokojili expanzivní touhy podpůrných sil Ukrajiny. Stejně tak Maďarsko a další bývalé socialistické země nebyly přijaty na základě hospodářských a sociálních důvodů, ale z geopolitických zájmů. Nezáleželo tedy na tom, zda byly konkurenceschopné či nikoliv, ani na tom, jak pevné byly instituce právního státu.
Existuje mnoho dalších příkladů – demokratické nedostatky, odlišné hodnoty EU, význam právního státu – kdy propaganda EU odporuje realitě. Institucionální systém EU nakonec krvácí z mnoha ran. Větším problémem však není ani tak samotný institucionální systém, jako spíše ideologická subverze, která stále více připomíná čínskou kulturní revoluci.
