Hip hoperka, drsňačka, matka a puberťačka. „Ve mně je nás víc těch Danielek,“ říká novinářka Drtinová a svěřuje se, jaká byla krize v České televizi.
Bývalá zpravodajská hvězda, jenž v minulosti pracovala pro ČT, promluvila o zásahu televize do reportáží
„Ta, co dělá zpravodajství, je taková přísná a analytická, taková ta první, co sem přišla. Pak je Danielka tančící, to je ta co dělala ten hip hop. Ta když občas táhne Prahou, tak ta první, přísná Danielka jen třeští oči,“ svěřila se Drtinová v Show Jana Krause. Ať již se skrývá uvnitř Daniely Drtinové kdokoli, nelze jí upřít pevné a příkladné morální postoje.
Její problémy ve veřejnoprávní televizi, kde byla zaměstnaná 23 let, začaly již asi půl roku před jejím odchodem, předzvěstí bylo to, že ji odstranili ze zpravodajství. „Chtěla bych k tomu říct to, že možná ještě úctyhodnější byl postoj mých mužských kolegů, kteří se mě zastali, což se v téhle zemi moc neděje. Byla jsem z toho hodně dojatá a cítila jsem vnitřní závazek ve vztahu k nim, protože tohle se prostě nestává úplně běžně,“ říká na adresu svých kolegů, kteří ji nejen podpořili, ale spolu s ní také odešli. Daniela podle svých slov dnes již vůbec nesleduje hlavní zpravodajské pořady svého bývalého zaměstnavatele, což prý není otázkou zahořklosti, ale toho, že nemá čas.
My se jí v kanceláři všichni bojíme
A to, že je zpravodajství této televize spíše mužskou doménou, ji také nepřekvapuje: „Je zvláštní, že zrovna těch ženských moderátorek se ti chlapi tak bojí. Ovšem i kolegové editoři to možná posilují. Já jsem kdysi měla ve studiu Michaela Kocába, v době kdy byl ministrem pro lidská práva, a ten náš rozhovor byl docela ostrej. A můj editor mě měl na sluchátku, byl tedy přítomnej a korigoval mě během rozhovoru. A korigoval mě způsobem – jdi do něj, jdi do něj! Tak já jsem šla do Kocába, skončilo to, my jsme ho trochu rozdrtili a Michael Kocáb na konci vstal a říkal tomu editorovi – heleďte se, to už bylo trochu moc, ona do mě strašně šla, já jsem to nemohl pořádně vysvětlit. A já jsem byla ve studiu a slyším ten rozhovor, a najednou ten můj kolega editor říká – ona je hrozná, my se jí taky všichni bojíme v kanceláři.“
Vietnamci si hráli na Číňani a slavili nový rok
A jak to chodilo a asi stále chodí v České televizi? Jak Kraus citoval zábavnou historku. „V poledne dostala redaktorka za úkol natočit reportáž o čínském novém roku, který se konal až za osm dní. Zpravodaj ČT v Číně vzkázal, že téma lze natočit až v okamžiku, kdy to skutečně začne. Ne v předstihu. (Během těchto slov se Drtinová směje.) Proto na pokyn nadřízených začala shánět Číňany v Česku, aby před kamerami ČT připravili v uvozovkách novoroční hostinu. Zadání působilo od začátku zvláštně. Nicméně se podařilo sehnat alespoň Vietnamce z tržnice, kteří byli ochotni před kamerami sehrát za finanční úhradu přípravu čínských oslav. Součástí zadání bylo i natočit generální zkoušku šanghajského rozhlasového orchestru, který se odpoledne konal v Obecním domě. A při kontrolní produkci editor redaktorce sdělil, že v reportáži se musí objevit vystoupení Jana Kohouta z ranního vysílání ČT24. Redaktorka s Kohoutovým zařazením do reportáže nesouhlasila, protože nedávalo smysl. Editor ale uvedl, že to musí být na výslovnou a opakovanou žádost šéfredaktora Petra Mrzeny. Nikoliv tedy například sinolog, ale zástupce Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce v ranním bloku a poté i v hlavní relaci Události,“ dočetl Kraus.
Číny je moc
A pak začal ironizovat: „Podívejte, co tu máme od té doby Číny.“ „Moc Číny,“ posteskla si na to Drtinová. „Je to strašné, jak to tady čtete, ale ono to tak doslova bylo,“ uvedla na to vzápětí se smíchem Drtinová. A pak se rozpovídala o tom, jak musela v jedné z dalších reportáží dát větší prostor tehdejšímu místopředsedovi ČSSD Michalu Haškovi v neprospěch předsedy Sobotky.
Kdo mlčí, ten souhlasí
V kauze České televize šlo podle Daniely o charakter veřejné služby v televizi. Proto do všeho šla na plno. Říká, že chtěla odejít naplno a se ctí. Protože kdo mlčí, ten souhlasí – a taková není. Teď je z ní hvězda vlastního pořadu DVTV, ale na situaci v ČT vzpomíná stále. „Pokud redaktoři říkali, že jejich reportáže nebyly ovlivňovány, i tomu rozumím a je to legitimní obrana. Nikdo z nich nechce být postaven do situace, kdy by se na něj ukazovalo prstem – já jsem byl ovlivňován, moje reportáže byly ovlivňovány. Věřím, že většině z těch, kteří se tam podepsali, nebylo zasahováno do jejich reportáží. Ale ty zásahy fungovaly většinou trochu jinak, v jiné podobě. Klidně tu může být pět lidí, kteří říkají, že do jejich reportáží nebylo zasahováno, a může to být pravda. A přesto k cenzuře mohlo docházet,“ mluví o tom, proč odešla z televize a rozjela vlastní, necenzurovaný projekt.
Hip hoperka a bláznivá matka
Tvrdou, nekompromisní novinářku Drtinovou známe. Ale jaká je Drtinová v civilu? Jan Kraus vzpomínal, jak ji kdysi viděl tančit hip hop. I to je její poloha. A co Daniela Drtinová jako matka? „Moje osobní poloha by spoustu lidí asi překvapila. Stejně jako jsem já kdysi říkala mámě, ať se chová ´normálně´, tak moje čtrnáctiletá dcera dnes napomíná mě. Přesně si vzpomínám na chvíle, kdy mně s nástupem puberty ta rozverná poloha mojí mámy vadila. Měla mě hodně brzy, v osmnácti letech, takže byla taková nedospělá a dělala spoustu vylomenin. Třeba jednou jsme šli na nákup a ona v zelinářství rozsypala zelí, kutálelo se všude po podlaze. Ona měla záchvat smíchu, zatímco já jsem tam stála, říkala jsem: Mami, to snad nemyslíš vážně, sbírala zelí a vyčítavě na ni koukala,“ vzpomíná Drtinová.
Hrajeme si na tyranosaura
„Tak to se teď trochu obrací, i když zelí nekutálím. Například se s partnerem bavíme tím, že jdeme po schodech našeho domu nebo po ulici a vydáváme zvuky, jako že jde tyranosaurus. Natalie jde deset metrů za námi, zle se na mě dívá a dělá, že mě nezná. Kolikrát mě dopředu vyzývá: Prosím tě, mohla by ses chvíli, alespoň před mými spolužáky, chovat normálně? Já jsem ale taky tuhle potměšile vtipnou polohu v sobě objevila až po pubertě,“ směje se Daniela. Tahle baba je prostě svá. Stojí si za svým, bojuje za pravdu, i když se to dneska nenosí a navíc má smysl pro humor. Klobouk dolů.
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
