DNA (česky DNK) je zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu. Je to složitá makromo-lekula, která je nositelem genetické informace u všech živých organismů a ve své struktuře má zakódovaný program pro vývoj a vlastnosti každého organismu.
Za pomoci rentgenové krystalografie bylo zjištěno, že její molekula má tvar stočeného žebříku a nachází se v jádru buněk. Její strukturu můžeme popsat jako dvě nosné linie šroubovice, tvořené fosfátovou skupinou a deoxyribózou, mezi nimi jsou příčky tvořené čtyřmi nukleovými bázemi – guaninen a cytosinem nebo thyminem a adeninem (G,C,T,A), které jsou základními částmi nukleových kyselin. Jejich posloupnost je základem genetické informace – genomu organismu. I když existence DNA byla známá již od roku 1869, její strukturu odhalili až v roce 1953 Watson a Crick, laureáti Nobelovy ceny.
Celá molekula je mnohonásobně stočena, aby se při průměru kolem dvou nanometrů a délce v rozvinutém stavu až 3 metry vešla do chromozómu v jádru buňky. Dvě vlákna spirály DNA jsou kolem sebe stočena šest set milionkrát v každé lidské buňce. Protože většina buněk se neustále dělí a tím se organismus regeneruje, musí se dělit i DNA. Děje se to tak, že žebřík se podélně rozpůlí a ke každé polovině se doplní druhá půlka šroubovice, takže původní informace je zachována.
Ze čtyř prvků A,C,T,G, které jsou jako bity genetické abecedy, vznikají kombinací tří z nich tzv. triplety, kterých může být 43 = 64. Jsou to v podstatě znaky genetického písma. Je neuvěřitelné, že tento systém kódování je podobný, jako tisíce let starý čínský věštecký systém I-ťing, kde triplety jsou tvořeny třemi čárami buď celými nebo přerušenými, kterých může být 23 = 8 druhů a složením dvou vzniká hexagram, kterých je 26 = tedy také 64.
Podobný způsob se používá u počítačů, kde byl původně byte (bajt = znak) složen z 8 bitů se stavy 0 a 1, pak jsme přešli na 16-ti a 32-bitové znaky a současné Windows pracují dokonce se 64 bity. Co je důvodem neustálého zvyšování počtu bitů? Operační systém počítače musí být totiž schopen přidělovat adresu velkému množství znaků v operační paměti, 32 bitový operační systém dokáže zadat adresu, která je dlouhá 32 bitů. Každý bit má pouze dvě hodnoty, z toho plyne, že máme k dispozici 232 = 4 294 967 296 = cca 4 GB adres. To znamená, že 32 bitový operační systém nemůže adresovat více než 4 GB operační paměti. Pokud máme 64- bitový operační systém, můžeme v budoucnosti používat miliardkrát více paměti. Například 64-bitové Windows mohou používat až 192 GB RAM.
Srovnejme to s lidským mozkem, který obsahuje 50 – 100 miliard neuronů, považujeme-li každý za jednu adresu, má kapacitu 50 – 100 GB, takže nutně musí mít právě 64-bitový operační systém a tím je právě DNA s dostatečnou adresovatelností. Mozek tedy není nic jiného, než adresovatelná biologická paměť, bohužel programátor se skrývá kdesi ve vesmíru. Z těchto analogií vyplývá, že lidské tělo je v podstatě jako mechanismus z organických sloučenin, jehož součástí jsou orgány, složené z buněk a ty z atomů organických sloučenin.
Od počítače se lišíme pouze tím, že naše stavební materiály jsou organické látky, počítač je z anorganických látek. Lidské tělo obsahuje téměř všechny prvky z Mendělejevovy tabulky, obsažené v různých druzích buněk a tkání. Tělo je nejsložitější a nejdokonalejší mechanismus ve Vesmíru, zatím nic složitějšího nebylo objeveno. Je to dokonalá chemická laboratoř, produkující tisíce chemických sloučenin z toho, co přijímáme z potravy a energie z vesmíru.
Je zřejmé, že základní elementy hmoty – atomy prvků, lze kombinovat nespočetným způsobem, který mnohonásobně převyšuje počet všech atomů v celém vesmíru. Avšak pouze jen některé kombinace jsou přípustné a smysluplné. Dokážete-li si představit skutečně velká čísla, uvedu, že odborníci vypočetli, že životně důležitý enzym inzulín je jedinou možnou kombinací aminokyselin z 1066 možností (10 a za ní 66 nul). Porovnáme-li to z počtem atomů v lidském těle, odhadovaným na 1028, vidíme, že je to číslo skoro o 40 řádů větší.
Jako se slovo skládá z písmen, každá bílkovina v těle se skládá z aminokyselin, kdy pořadí aminokyselin v řetězci bílkoviny označujeme jako její primární strukturu nebo také sekvenci. Z 20 aminokyselin, které se vždy vyskytují v lidském organismu, může v případě jednoduchého proteinu, složeného ze 100 aminokyselin, vzniknout 20100 (tj. asi 1,3 . 10130 ) rozdílných primárních proteinových struktur. Z toho vyplývá, že existuje daleko větší teoretické množství různých bílkovin, než je jich obsaženo ve všech živých organismech.
Konkrétní úsek DNA, který vykonává nějakou funkci se nazývá gen. Člověk má asi 20.000 takovýchto genů, tvořících genetický kód, který je zapsán ve spirále DNA. Mimochodem, když jsme operovali s velkými čísly – počet všech atomů, které by vyplnili známý vesmír o poloměru asi 15 miliard světelných let se odhaduje na 10128. Počet všech možných podob genu, který má 1000 bází (příček žebříku) je 10602, tedy číslo, které již nemá nikde v přírodě ekvivalent. To je jen další důkaz pro absolutní nemožnost vzniku života náhodně a vývoje nových druhů za pomoci náhody. Je to matematicky vyloučeno! Genetická informace je tedy složitý smysluplný a jednoznačný program, pro vznik živého organismu.
Jiný než živý organismus totiž nemá smysl. Náhodný vznik organismu není možný, proto je vždy nutný nějaký tvůrce, který ho vytvoří na základě své představy o jeho funkcích. Množství kombinací zde dává předpoklady pro vznik jakéhokoli i nepředstavitelného organismu. Z pohledu duality je hmota a energie jen jinak popsaný základní element struktury všeho ve vesmíru. Podle způsobu pozorování lze například jednotku světla – foton, popsat jako vlnu i jako částici. Analogicky je možné každou hmotu považovat za projev vlnění určité frekvence, podle níž můžeme rozlišovat hmotu jako pevnou nebo jemnou – běžnými smysly nezachytitelnou, kterou však někdo také dokáže vidět. U lidského těla a dalších živých organismů se tato „jemní hmota“ projevuje jako aura, složená z biofotonů – částeček vlnění různé frekvence, vycházejícího z buněk.
Pokud je lidské tělo a tedy i DNA jen strukturovaná energie, je logické, že na principu rezonance lze jednotlivé buňky ovlivňovat jiným zářením. K tomu se hodí jak podněty hmotné, jako je zvuk, nejlépe hudba, krystaly a jiné přírodniny vyzařující vibrace (stromy, byliny, zvířata), tak nehmotné, jako jsou myšlenky. Důkazem toho je např. ovlivnění stavu nemocného modlitbami jeho blízkých, nebo pouhou autosugescí. Všechny tyto druhy působení lze považovat za kvantovou manipulaci, protože působíme přímo na vlnovou podstatu hmoty, na její základní částice, na rozdíl od hmotné manipulace, jako je chemické nebo fyzikální působení, např. chemické léky a ozařování. Do nehmotné manipulace bych zařadil většinu léčitelských metod a homeopatii.
Jak praví Bible, že na počátku bylo slovo, je možné tvrdit, že toto slovo je informací, na jehož základě byla zakódována DNA. DNA řídí veškerý metabolismus nejen chemicky, na základě Tvoří nás slovaaminokyselin, ale i elektromagneticky za pomocí kvant na úrovni mezibuněčné komunikace. Jedním z nejdůležitějších poznatků výzkumu biofotonů bylo zjištění, že záření buněk není stejného druhu jako třeba světlo žárovky, ale je v němž je obsaženo mnoho vlnových délek. Biofotony, které přijímáme s čerstvou potravou, nezmizí, nýbrž jsou přeneseny na naše tělo a rezonují s jeho vlastními biofotony. Každá potravina přenáší energii a informace na naše tělo. Dobrá potravina má schopnost aktivně zlepšovat stav našeho organismu. Špatná potravina naopak přenáší špatnou informaci. To znamená, že informační obsah potravin je podstatným kriteriem pro kvalitu stravy. My to obvykle vnímáme tak, že nám něco chutná a něco ne, podle momentální potřeby těla. Protože bylo prokázáno, že DNA má strukturu jazyka, je možné, že tělesné funkce můžeme ovlivňovat i slovy či hudbou, a dokonce i nevyslovenými myšlenkami. Jak známe z praxe, toto je vrcholem bezkontaktního léčení nebo jiného vzájemného působení mezi lidmi, rostlinami, živočichy i nerosty.
Vlastnosti DNA zkoumali ruští vědci Garjajev a Poponin, kteří tvrdí, že DNA je ovlivňována vyzařováním spirálovitě rotující (torzní) energií z éteru, která je podstatou přenosu informace z jemnohmotných struktur. Tyto vlny jsou identické s energií myšlenek, které jsou v podstatě informací vázanou na nějaký nosič. Jejich zdrojem jsou jemnohmotná energetická těla všech objektů, morfogenetické pole a bytosti všech dimenzí. DNA pak v podstatě funguje jako počítačový procesor který má některé zakódované instrukce (geny) aktivní a jiné zablokované, ale spustitelné nějakým podnětem. Praktickým výsledkem jejich bádání byl důkaz, že člověk může svým vědomím spustit léčebné a jiné fyziologické procesy na buněčné úrovni. Tím bylo také dokázáno, že DNA není po celý život neměnná, ale lze ji modifikovat na základě celé řady vlivů, podobně jako u počítačů se stále zdokonaluje software.
Protože DNA je nositelem důležité informace o tom, jaké procesy mají probíhat v organismu, je zřejmé, že při každém porušení nebo zkreslení této informace dojde k různým poruchám, které nazýváme chorobami. Na to jsou ovšem naprogramovány příslušné mechanismy, nazývané obranyschopnost organismu, které se snaží chorobný stav normalizovat. Problém lékařské vědy je v tom, že se za použití různých chemických látek, které přidáváme do organismu choroba neodstraní nebo se stav ještě zhorší. Tělo ví, jak se má léčit a my mu v tom nesmíme bránit, ale musíme se snažit podporovat přirozené mechanismy, na což stačí mnohdy jen cílená informace ve formě homeopatie nebo alternativních léčitelských metod.
Zvláštní kapitolu představují chronická onemocnění nebo dědičné choroby, které jsou způsobeny trvalým poškozením DNA. Zde může pomoci jen přeprogramování DNA. K tomu mohou sloužit kupodivu i tradiční šamanské metody, třeba působení zvuku různých bubnů a chrastítek. Tak dojde zpravidla k aktivaci blokovaných sekvencí v DNA a odstranění příčin poruchy. Podobný proces nastává zřejmě i při tzv. harmonizaci čaker, které řídí správné proudění energie a informací v organismu.
Všechno je energie. Ohledně hmoty Einstein jednou poznamenal: „Všichni jsme se pletli. Co jsme nazývali hmotou, byla energie, jejíž vibrace byly tak snížené, že byla vnímatelná smysly. Žádná hmota není.“
Tato skutečnost, která je nyní potvrzována kvantovou vědou, byla známá již starověkým Hindům, protože používali termínu mája, jímž označovali iluzi, pokládanou za skutečnost. Představa, že vše je energií nebo vědomím, se přímo týká lidské biologie. Zastaralý materialistický pohled na tělo jakožto biologický stroj, který může být poháněn energií, ale jinak je od ní vlastně odloučen, postupně ustupuje nevyvratitelným důkazům, že i my sami jsme manifestacemi inteligentní energie.
Teorie morfické rezonance biologa Ruperta Sheldraka hovoří o tom, že buněčná bioluminiscence funguje jak na úrovni osobní tak nadosobní. Nejen, že je každý jedinec přes buňky, jako vysílače a přijímače biofotonů „napojen do kosmické sítě“, ale zdá se, že do sítě je napojen i celý náš druh – kde lidé, jako jednotlivé buňky dohromady tvoří jeden komplexní biologický celek – lidstvo. Toto prohlášení bylo podloženo výzkumem týmu ruských vědců-genetiků v čele s dr. Pjotrem Garjajevem. Na podobném chápání vesmíru (zahrnujícím i jeho lidské obyvatele) je založeno mnoho domorodých učení, pojímajících vesmír jakožto jedinou živoucí bytost inteligentně pospojovanou jako nějaký živý organismus. Totéž je také planeta Země, jako bytost Gaia.
V současné době toho o DNA víme více než kdykoli v dřívější historii, díky úsilí projektu „Human Genome Project“, který popsal kompletní strukturu lidské DNA a zmapoval její triplety a geny. Jeden z nejvíce zarážejících a šokujících objevů finální struktury lidského genomu byl v tom, že v lidské DNA bylo nalezeno asi 30,000 genů. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, v podstatě si s naší DNA povídáme a ona si povídá s námi. Je fascinující hloubat nad tím, že původ jazyka může být v podstatě připisován DNA. Řeč genů je daleko starší než jakýkoliv lidský jazyk. Tím mám na mysli, že předcházela všem jazykům. „DNA gramatika“ posloužila jako vzor pro vývoj lidské řeči. Příkladem je Sanskrt, jeden z nejstarších známých jazyků. V Indii a jihovýchodní Asii má sanskrt podobnou úlohu jako řečtina a latina v Evropě. Sanskrtská abeceda má 46 znaků, tedy stejně jako je chromozomů, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu a místa vyslovování.
A je tu další zajímavá shoda: Harmonická rezonance Země (Schumannova frekvence) byla změřena přibližně v 8 cyklech za sekundu. Frekvenční rozsah elektrické aktivity mozku, které dosahujeme ve stavech hluboké relaxace (alfa rytmus) je také kolem 8 Hz. Je tato shoda pouhou náhodou? Možná, že to vysvětluje, proč se cítíme tak osvěžení, jsme-li obklopeni lesem, horami či vodou a jsme ovlivněni touto frekvencí.
Starověké civilizace věřily, že každá duše má svou vlastní hudební frekvenci, něco jako individuální zvukový otisk v každé buňce těla. Má se za to, že v pradávné Atlantidě se tomuto zvukovému otisku říkalo „wam“, neboli hudba duše. V jeskyních Atlantidy rozeznívaly léčitelské kněžky wam jednoduše tím, že uhodily na příslušný křišťálový krystal a tím vytvořily rezonanční tón, který navrátil jedince zpět k harmonii. První tibetští mistři vyvinuli způsob reprodukce a uchování wam vytvořením posvátných nástrojů, mezi které patří dordže, zvon a tibetské mísy, laděné na různé frekvence..
Můžeme mít za spolehlivě prokázané, že zvuk a jakékoli jiné vibrace energie, ovlivňují naši fyzickou i duševní pohodu. Tělo je schopno samoléčby, geneticky naprogramovaným nástrojem, skrývajícím se v DNA. To co tělo bezprostředně ovlivňuje jsou i naše myšlenky, protože představují energii, nesoucí informace. Nejdůležitější pro zdravý život je tedy pozitivní myšlení a láska ke všemu stvořenému.
(KSp, skn.info)
