Když umírají nevinné děti rukou střelce, který sám sotva dosáhl plnoletosti, je lhostejné, jaké je či není národnosti. I po tragické mnichovské události pořád platí jedno: vrah zůstane vrahem, ať už se ohání koránem, biblí, nebo má papír na hlavu.
Bohužel pořád jako by ale neplatí, že se podobnému řádění musí učinit přítrž. A to velmi brzy, protože každým dnem se zvyšuje nebezpečí, že se domů po práci nevrátíte. Zatím se konejšíme myšlenkou, že krvavá scéna tu či onde je pořád daleko od hranic Prahy, Berouna nebo obce Poštorná. Konejšíme se i falešnou představou, že pro nezájem běženců se u nás usadit, tak děsivé neštěstí za námi nepřijde. To ale nemá hranice. Nemá je ani v hlavách těch, kteří škodit chtějí. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.
Už to bohužel není jen terorista se zvrácenou ideologií, kterou otevřeně hlásá. Je to po útoku sekerou v německém vlaku a nyní i Mnichově člověk, který nepobíhal pod černou vlajkou s klikyháky se samopalem po syrských či íráckých bojištích. Jeho bojiště je zhrzená mysl, která chce po vzoru jiných taky šířit zlo a může to být třeba váš letitý soused. Smrt tak opět slaví vítězství, zase srazila na kolena ustrašené pámbíčkáře, shlukujících se v politických funkcích. Jsou to právě oni, kdo stále brání tomu, aby se člověk zlu v případě potřeby dovedl bránit sám. Tou překážkou je směrnice o kontrole, nabývání a držení zbraní, zrozená v mozcích doma neúspěšných politiků, úspěšně paralyzující Evropu ze své nikým nevolené bašty v Bruselu.
Ptát se, kolik tragédií se musí ještě odehrát, aby se v někom v Evropské komisi hnulo nikoliv svědomí, které tamní úřednická myš vlastně stejně nemá. Jinak by v Bruselu působit nemohla. Zbývá pak už jediné – dotyčný funkcionář zřejmě musí taky dostat strach a dát ruce pryč od nesmyslností, které sám zplodil. Musí pak aspoň požehnat tomu a těm, kdo vezme rozum do hrsti. Snad bude stačit oněch devět stovek připomínek, které „směrnici“ dávají aspoň nějaký rozumný rozměr. Pak se lze jen modlit, aby Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO) vydal takové rozhodnutí, které bude opovídat situaci. Inspirovat by se mohl v Izraeli, kde jsou teroristické útoky taky realitou.
Pro úplné pochopení: Ozbrojit se! Že se tak děje? Samozřejmě, o zbrojní průkaz může dnes požádat skoro každý. Ne každému je z titulu zákona o držení zbraně ale vyhověno. To je samozřejmě v pořádku. Jestli ovšem nastane situace, že třeba v kdekterém pražském, brněnském či jiném českém obchoďáku vyrukuje se zbraní šílenec a vystřílí dětský koutek, pak se bude opět jen bezmocně čekat na příjezd ostrých policejních hochů. Do té doby tamní ochranka, rekrutovaná spíše z lidí, kteří sami ve velké většině předtím potřebovali sociální pomoc, zcela určitě nezasáhne. Tito vzletně nazývaní „detektivové v civilu“ zbraně totiž nenosí.
Řešení je v registraci zájemce o zbraň přímo u prodejního pultu. Tak jako v USA. Námitka? Správně. Zbraň si pak koupí každý šílenec s příjemným úsměvem na prodavače, který psychologii určitě nestudoval. Jen pouhý laický odhad a instinkt mu možná napoví, že s tím kterým člověkem asi něco není v pořádku. Šance jedna ku tisíci. Zoufale málo, ale taky aspoň něco.
Mnohem rizikovější je ale být ve špatnou dobu na špatném místě a být v roli bezmocného diváka krvavého masakru. V tom okamžiku kdyby proti zločinci někdo zbraň patřičně použil, bylo by krve mnohem méně. A vyzdvihnout odvahu toho, kdo neváhal v kritické situaci zmáčknout spoušť. Toho by si měli zločinci všech ras, věku, přesvědčení i národností být vědomi. Zbraně jsou pouhým prostředkem, jak šířit strach. O to jde pomatencům nejvíce, zejména v udivené Evropě, kde jim opětování střelby ze strany veřejnosti prakticky nehrozí. Proto je radno se podívat do Izraele. Samozvaní mstitelé si podobného nebezpečí mnohem rychlejší ztráty vlastního života jsou dobře vědomi. Podobných útoků z obavy přítomnosti ozbrojených civilistů proto statisticky není více, než dopravních nehod.
(KPa, pz.cz, Foto: Shutterstock)
