Bankovní hypoteční a úvěrové smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné!

Podle právního řádu ČR, pokud je smlouva uzavřena pod tlakem, v rozporu s dobrými mravy nebo je přítomen „hrubý nepoměr“ (termín Občanského zákoníku) v plnění jednotlivých stran, je neplatná. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, závazného pro soudy nižších instancí, vyplývá že „v rozporu s dobrými mravy“ je považován úrok cca 3x a více vyšší než nejvyšší úrok nabízený v době uzavření smlouvy na bankovním trhu.

Je třeba poznamenat, že v poslední době si zřejmě stát začíná uvědomovat, že chování mimobankovních lichvářských „podnikatelů“ je natolik agresivní a sprosté, že začíná ohrožovat stabilitu systému („společenskou smlouvu“), a začíná jim proto (s cca 10-ti letým zpožděním) šlapat na krk, lépe řečeno na tlusté vycpané břicho.

Jen houšť, neb subjekty jako např. Profi credit by měly být postaveny z principu mimo zákon, což je oblast kde reálně operují, a jejich majitelům zkonfiskován veškerý majetek a dán doživotní zákaz podnikatelské činnosti. Druhá věc je, že úvěrové smlouvy například zmíněného Proficreditu jsou protizákonné samy o sobě a fakt, že zde vůbec někdy mohlo být něco podobného legální je selháním všech instancí od zákonodárné po soudní (a například sebevraždy z důvodů exekucí z podobných praktik jsou také na jejich svědomí).

Existuje mylná představa, že když komerční banka někomu poskytuje úvěr, dává mu své prostředky nebo prostředky jiných vkladatelů. Ve skutečnosti, rozdíl mezi tím, když úvěr poskytuje banka a nebankovní subjekt spočívá v tom, že:

– tvorba úvěrů v bance nemá jakoukoliv přímou spojitost s vklady „střadatelů“ (vklady jsou proto také v každé bance aktuálně k dispozici vkladatelům bez ohledu na to kolik úvěrů právě banka poskytuje), banka po obdržení licence může poskytovat úvěry i když ještě ani žádný vklad nebyl realizován.

Účetně se v bance která právě poskytuje úvěr jen vytvoří dvě nové hodnoty připsáním půjčované částky jak na straně aktiv (účet např. „poskytované úvěry“) tak i na straně pasiv („běžný účet klienta“).

– pokud nebankovní subjekt půjčuje peníze – v jeho aktivech se částka pouze přesune např. z účtu „účet v bance“ na účet „poskytované úvěry“, „fyzicky“ částka z jeho bankovního účtu zmizí a objeví se na účtu půjčovatele

Tedy, pokud bankovní subjekt půjčuje částku, žádný vlastní účet si neponíží a přesto půjčovatel dostává k dispozici „půjčovanou“ částku – logicky touto operací právě přibyly nové „peníze“ na finančním trhu (běžné účty bereme jako součást tohoto trhu protože těmto financím je umožněna „okamžitá“ účast na transakcích).

Co z uvedeného vyplývá?

Podle platných zákonů ČR je vymáhání jakýchkoliv úroků z hypotéky/bankovního úvěru protiprávní a libovolná bankovní úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

Vše je dáno tím, že při uzavření hypoteční smlouvy banka nepůjčuje klientovi vlastní prostředky, ale nově vzniklé (účetním zápisem) peníze, jejichž hodnota je pro banku nulová a jejichž získání nebylo doprovázenou žádným úsilím, odpovídajícím jejich nominální hodnotě – a chtít z nulové hodnoty libovolné splátky úroků znamená nekonečně vysokou úrokovou sazbu, tedy v rozporu s dobrými mravy.

A dále podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, Finančního arbitra a tak dále, právníci budou vědět.

Také z jiné stránky, kupní smlouvu typu „nic za něco“ (hrubý nepoměr v plnění) kvalifikují platné zákony ČR jako v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatnou, což potvrzuje soudní praxe (zatím mimo oblast hypotečních smluv, avšak podstata je zde totožná – v transakci nabízí jedna smluvní strana neadekvátní protihodnotu, nulovou).

Banka má nárok na vrácení půjčené částky, případnou režii za administrativní úkony a ani o haléř více, protože celou půjčovanou částku v okamžiku poskytnutí úvěru vytvořila účetním zápisem.

Vše výše uvedené si může ověřit libovolný odborník, z právní stránky je implicitní neplatnost hypotečních a bankovních úvěrových smluv jasně prokazatelná.

Má otázka zní: kdy začnou zákonodárci a odpovídající instance tuto mravně nepřijatelnou situaci řešit ku prospěchu většiny občanů, nikoliv parazitující menšiny? Zákonodárný sbor ČR nechť se považuje tímto článkem za informovaný v dané věci, a další činnost nebo nečinnost v dané otázce je na svědomí a personální odpovědnosti každého z nich.

Kdokoli by chtěl výše uvedené rozporovat, stačí aby prokázal „triviální“ věc: že v okamžiku poskytnutí úvěru banka poskytovanou částku strhne z jiného svého účtu nebo kombinace účtů.

(KPa, skn.cz, Foto: Shutterstock)

Přejít nahoru