Astronomové si už nějakou dobu lámali hlavy, kdo naším směrem vysílá rychlé rádiové záblesky (Fast Radio Bursts, FRB). Ty vydávají v řádu milisekund tolik energie, kolik dokáže například Slunce vyprodukovat za 10 000 let. Jinými slovy, v jednu chvíli vydají takové množství energie jako 500 miliónů Sluncí.
První FRB zachytil Parkerův teleskop v Austrálii v roce 2007. Od té doby zaznamenali vědci dalších 17 podobných signálů. Ty však zachytily teleskopy, které nebyly schopné určit přibližnou polohu jejich zdroje. Až v roce 2012 objevili vědci z Cornellovy univerzity v USA, že jeden ze signálů, dlouhý pouze tři tisíciny sekundy, se sporadicky opakuje.
Fyzikové se na tento záblesk (konkrétně FRB 121102) zaměřili a využili přitom sítě sedmi radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array a soustavy 21 teleskopů European VLBI. V průběhu šesti měsíců studovali segment oblohy, odkud vycházel. A teď už mají jasno. Signály pocházejí z drobné trpasličí galaxie, která je od naší planety vzdálená 2,5 miliardy let.
Vědcům nyní ještě zbývá vysvětlit, co je jejich zdrojem. Teorií je velké množství, vědci nevylučují ani některé velmi exotické. Podle některých mohou trpasličí galaxie obsahovat nějaký typ velmi aktivního jádra, které nebylo dosud nikde jinde pozorováno. Signál může také vycházet z mrtvé supernovy. Nebo může jít o černou díru.
Je tu pochopitelně i hypotéza o mimozemském původu. Podobné záblesky by totiž opravdu mohla vysílat nějaká technicky pokročilá vesmírná civilizace, která se takto na sebe snaží upozornit. Tým německých a amerických fyziků už loni v dubnu uvedl, že míra rozptylu (tedy rozdíl mezi vyšší a nižší frekvencí signálu) deseti pozorovaných pulsů je vždy celočíselným násobkem čísla 187,5. To je značně nepřirozené a z hlediska přírodních jevů i nepravděpodobné. Na Cornellově univerzitě dokonce tuto nepravděpodobnost kvantifikovali: šance, že je to jen náhodné, je pouze 1:5000.
(KPa, ProcProto, Foto: ProcProto)
