Aby Evropa měla budoucnost, tak se nemá ohlížet na své dlouholeté přátelství se Spojenými státy, a pozorně dívat do asijských destinací a dalších dosud neznámých zemí, píše Atlantico.fr.
To je rada, kterou by podle novin, dal nynějším francouzským vládám prominentní britský politik XIX. století Benjamin Disraeli.
Francouzští lídři končí svá volební období se stále nižším ratingem, přičemž žádný z nich nevidí nové způsoby řešení problémů, které existují již řadu let, napsal Atlantico.fr. Už nelze spoléhat na vzpomínky na přátelství Francie a Spojených států, ale „přihlížet k velké geopolitické restrukturalizaci, která je typická pro počátek století XXI, a podle toho jednat“.
A nyní se musíme dívat směrem k Rusku a Asii, „neboť právě tam se řeší ekonomická budoucnost Evropské unie“. Přinejmenším takovou radu, podle novin, by dal současné francouzské politice britské konzervativec Benjamin Disraeli, známý tím, že vyvedl svoji zemi z politické krize a vrátil ji do společenství evropských národů. Byl to on, kdo v roce 1878 například, „opět zachránil rovnováhu sil, když zabránil Rusku se dohodnout s Osmanskou říší“.
„Pan Trump nemůže nic udělat pro euro,“ napsal autor ve jménu Disraeliho. Naopak, při podpoře role dolaru jako mezinárodní rezervní měny, americký prezident sází na oslabování evropské měny. Ale další země, jako Rusko a Čína mají zájem o euro, což jim pomáhá diverzifikovat rezervy. I proto by měly být povzbuzeny investovat do evropské ekonomiky, ale Evropa sama o sobě by mohla investovat do jejich projektů: například do budování „nové hedvábné stezky“.
„Přiznám se vám, že kdybych byl ve francouzské vládě, byl bych více snil o oživení Ruska, o vzestupu Íránu, na obnovu Střední Asie, o osudu Číny, než o podvodném otevření Spojených států, které všichni známe,“ napsal by údajně Disraeli. Podle něj USA zachovávají přitažlivost díky své dynamice, ale padají do krize, svázané s imperialismem. Například, uvádí, Čína v inovacích předbíhá USA, a sledovat oživení íránské občanské společnosti je zajímavější, než „si číst zprávy o tom, jak se znovu zastavil Russiagate“, a učit se diplomacii je dnes je lepší nikoli u Departmentu of State (amerického ministerstva zahraničí), ale v Moskvě, Pekingu a Soulu.
„Budoucnost Francie se odehrává nikoliv v potřásní si rukou mezi Macronem a Trumpem,“ poukazuje autor. Radí školit mladé profesionály zejména zvláštnostem zemí, které ve Francii jen málo znají – a to nejen Ruska, Číny a Íránu, ale také v Turecka, Kazachstánu a dalších. A pak Evropa nebude jen „malý mys Asie“, ale nezbytným článkem v dialogu mezi Asii a Afrikou, napsal Atlantico.fr.
(KPa, pz.cz, Foto: Shutterstock)
