Hesenská metropole se stala prvním německým velkoměstem, kde již žije méně než 50 procent Němců. Tento trend bude postupovat dál, a podle některých katastrofických scénářů bude za 15 až 20 let v celém Německu více než 55 až 60 procent obyvatel, kteří nebudou etnickými Němci.
Silvia Weberová, německá sociálnědemokratická politička a poslankyně frankfurtského magistrátu, je toho názoru, že je třeba nově a na nejvyšší úrovni diskutovat o zavedení tzv. německé Leitkultur (kultura, kterou by se měl řídit každý, kdo žije v Německu – tento pojem byl již před lety zdiskreditovaný stranou Zelených a zavržen jako nacionalistický).
Školy ve Frankfurtu
Ve Frankfurtu je situace z více důvodů velmi špatná, až neúnosná. Až 50 procent rodin imigrantů žije pod hranicí chudoby. Tito lidé vydávají až 40 procent měsíčního příjmu na zaplacení nájemného. Proto stoupá poptávka po levných bytech. Těch je ale obrovský nedostatek, a tím narůstá napětí a konfliktní potenciál mezi domácími a přistěhovalci. To způsobuje, že lidé s vyššími příjmy – z velké části etničtí Němci – se masově stěhují do lepších čtvrtí a své děti dávají do soukromých školek a škol, kde nejsou děti migrantů. Tím se ale zhoršují podmínky i tak velmi sporné integrace a sociální napětí hrozí explodovat.
Ve frankfurtských školách se na neúnosnou drastickou mírou zvyšuje zatížení vyučujících v důsledku neustálého přílivu cizinců. V minulém roce poslalo 75 ředitelů frankfurtských škol otevřený dopis hesenskému ministru kultury Ralphu Lorzovi, kde popisují otřesnou realitu na školách na území města – a žádají ho naléhavě o pomoc při řešení situace, která je pro ně samotné neřešitelná.
Podobně to vypadá ve všech německých velkoměstech, ale i v mnoha menších městech. Na problémy tohoto druhu kancléřka Merkelová sotva myslela, když na plná ústa vyhlašovala svou “vítací politiku” (Willkommenskultur,) na kterou nyní už raději ani nevzpomene.
V mnoha částech Frankfurtu jsou školy, kde je více než 80 procent žáků, kteří mají migrační původ. Vedle sebe sedí děti z Vietnamu, Somálska, Nigérie, Rumunska, Sýrie, Iráku, Libye, Libanonu, Afghánistánu a z desítek dalších zemí. Většina z nich má velmi slabé znalosti němčiny – či dokonce žádné. Jsou to převážně problémové děti a mnohé problémy si přinášejí ze svých rodin. Učební proces je proto neustále narušován, čímž trpí zejména německé děti.
Nepřeji vám něco takového
Mezi migranty panuje nezaměstnanost, nevzdělanost, drogy, násilí, nemají perspektivu a hrozí jim radikalizace islamismem.
To, co se v Německu tradičně očekává od rodiny – správná výživa dětí, kultivace, výchova, lékařské zaopatření, pomoc při domácích úkolech, zabezpečení školních potřeb apod. – v rodinách migrantů děti z velké části zcela postrádají. Učitelé musí i zde zaskakovat a vypomáhat.
Znamená to pro ně nesnesitelné pracovní a psychické zatížení. Je samozřejmé, že tím maximálně trpí i kvalita výuky.
Jeden můj známý, učitel z Frankfurtu, mi v rozhovoru řekl: “Nepřeji žádnému učiteli někde v Maďarsku nebo v Česku, aby zažíval na své škole takové peklo, do jakého chodím každý den já.”
Pomyslel jsem si, že něco takového si neumí představit ani učitelé na Slovensku (autor je Slovák – pozn. PP). Ve srovnání s ním chodí každý den přeci jen do dobrého pracovního prostředí.
Frankfurt též patří k německým městům s největší kriminalitou – na 100.000 obyvatel připadá ročně okolo 17.000 trestných činů. V roce 2014 mu patřilo prvenství. Má obrovské podsvětí, kde vládne řada mafií.
Až bude za pár týdnů v Bruselu přijat takzvaný Dublin IV (změna pravidel, která zavede povinné kvóty pro “přerozdělování” migrantů především do středoevropských zemí), stane se to realitou také u nás.
(JRu, protiproud.cz)
