Keech popsal, že mu připadalo, jako by ho někdo sledoval, a uvedený pocit prý byl velmi „intenzivní“. Vypověděl, že koutkem oka ve skutečnosti viděl malý osvětlený disk, jenž se volným tempem vznášel nad obilím, ale když se na něj chtěl podívat přímo, zmizel mu z dohledu. Periferně prý sledoval, jak se malý světelný disk zničehonic prudce rozšířil a zvětšil svůj průměr asi na šest metrů. V tom okamžiku se prý obilí začalo chvět a pak všechno naráz polehlo – kruh v obilí byl vytvořen, jak říká, velice rychle – za nějaké tři sekundy.
Obilí a „světelné koule“
Vědecké studie „potvrzují, že kruhy v obilí jsou vytvářeny koulemi světla“
Eltjo Haselhoff – 31. července, 2007 – převzato ze stránek Swirled News
Dr. Eltjo Haselhoff je jedním z mála lidí na planetě, kterým byl o kruzích v obilí otisknut článek ve vědeckém časopise („Physiologa Plantarum“). Tento časopis funguje na principu peer-reviewing (tj. na principu, kdy si jednotliví experti hodnotí své vědecké práce navzájem). Ve svém článku uvádí, že dlouhodobě pozorované spojení kruhů v obilí a světelných koulí může být těsnější, než si mnozí mohli myslet. V příspěvku níže dr. Haselhoff pro laiky prezentuje hlavní poznatky a závěry své odborného studie.
V průběhu let přibývalo lidí, kteří tvrdili, že viděli, jak kruhy v obilí tvoří jedna nebo více „koulí světla“. Nedávné vědecké studie tato prohlášení potvrdily: Zásadní důkazy hovoří o tom, že kruhy v obilí mohou být skutečně tvořeny „světelnými koulemi“! Tento článek laickou terminologií vysvětluje základní prvky těchto studií.
Prodlužování kolínek
Stonky obilnin jsou charakterizovány malými „klouby“ rozmístěnými na několika místech stonku (viz. obr. dole vlevo). Tato kolínka slouží jako určitý druh vazů. Umožňují rostlinám, aby se mohly natáčet a ohýbat za světlem i poté, co dorostou do své maximální výšky.
Na počátku 90. let 20. století přišel americký biofyzik William Levengood na to, že rostliny uvnitř obilných kruhů mají mnohem delší kolínka, než rostliny v nedotčeném okolí.
Tento efekt je ilustrován na obrázku dole vpravo.
Přestože existují přirozené způsoby, kterými se kolínka na stéblech mohou prodloužit, tyto lze snadno vyloučit. Bylo jasné, že v těchto případech docházelo k něčemu jinému.
Stejné účinky mohly být simulovány, jestliže se obilné stéblo vložilo do mikrovlnné trouby. Teplo vyvolané mikrovlnami způsobilo rozpínaní tekutiny uvnitř kolínek, podobně jako vyšší teplota způsobuje rozpínání a stoupání rtuťového sloupce v teploměru. To zapříčinilo, že se kolínka prodloužila, přičemž prodloužení rozměrově odpovídalo množství vygenerované mikrovlnné energie.
Tento objev vedl k závěru, že efekt prodloužení kolínek by mohl být způsoben přítomností tepla vyvolaného mikrovlnným zářením. Skutečnost je taková, že tepelné stopy byly nesčetněkrát nalezeny v různých kruzích v obilí po celém světě – šlo o dehydrované rostliny, stopy spálenin a roztátý sníh.
Koule světla
Počet očitých svědků, kteří v souvislosti s kruhy v obilí viděli světelné koule, se v posledních letech neustále zvyšuje.
Velikostí se pohybují někde mezi vejcem a kopacím míčem a zdá se, že tyto jasné a světélkující létající objekty mají s fenoménem kruhů v obilí nějakou úzkou souvislost. Často se objevují nad polem tehdy, když se právě nějaký kruh v obilí tvoří. V těchto polích a nad nimi je mnohokrát viděli (a také nafilmovali!).
Několik osob také vypovědělo, že byly svědky toho, jak tyto světelné koule kruhy v obilí přímo vytvářejí.
Reakce vědců
V roce 1999 vydali William Levengood a Nancy Talbotová vědecký článek[1], který obsahoval studii efektu prodlužování kolínek rostlin v rámci kruhů v obilí pocházejících ze tří různých lokalit – dvou v Anglii a jedné ve Spojených státech.
Autoři představili „kvantitativní analýzu;“ snažili se vysvětlit ROZSAH prodloužení kolínek v rámci obilného kruhu za použití fyzikálních modelů. Dospěli k závěru, že teplo, (které způsobilo, že kolínka otekla), byloelektromagnetického původu.
O rok později jsem sám přispěl jedním článkem, kterým jsem na studii Levengooda a Talbotové reagoval. Tento článek vyšel počátkem roku 2001.[2] Článek přehodnocoval data publikovaná Levengoodem a Talbotovou a ukázal, že prodloužení kolínek, které bylo naměřeno na všech třech lokalitách kruhů v obilí, by mohlo být dokonale vysvětleno předpokladem, že byl efekt oteklých kolínek vyvolán „světelnou koulí“.
Identická analýza provedená na známém místě v Dreischoru v Holandsku roku 1997, kde šlo prokazatelně o člověkem vytvořenou formaci, žádné podobné charakteristiky nevykázala.
Teze – představte si…
Mé teze mohou být interpretovány následovně: Představte si temnou místnost s jedinou žárovkou visící ze stropu. Když rozsvítíte, zjistíte, že největší intenzita světla bude na podlaze přímo pod žárovkou. Směrem k rohům místnosti bude podlaha místnosti temnější a temnější. Rozložení intenzity světla na podlaze je naprosto srozumitelné a může být velice přesně popsáno.
Přesné rozložení světla na podlaze závisí na VÝŠCE žárovky nad zemí. Pokud visí žárovka velice nízko, téměř se až dotýká podlahy, bude prostor přímo pod ní osvětlen velmi jasně, ale intenzita světla bude při větší vzdálenosti od tohoto bodu rapidně klesat (viz. obr. vpravo). Pokud je ale žárovka zavěšena u stropu vysoko, bude intenzita světla přímo pod ní o dost menší a po podlaze místnosti bude rozložena rovnoměrněji. Jelikož je tento mechanismus tak dobře známý, lze ve skutečnosti odvodit výšku žárovky nad podlahou z intenzity a distribuce světla na podlaze.
Toto je to, co jsem předložil.
Kolínka jako ukazatel zvýšené teploty?
Jak jsem vysvětlil výše, zduřelá kolínka stébel uvnitř obilných kruhů mohou být považována za mnoho malých teploměrů, které se se zvyšující teplotou rozpínají do délky.
Když budeme předpokládat, že bylo teplo vydáváno malými kulovitými tělesy, z nichž vycházelo elektromagnetické záření, můžeme teoreticky přesně určit rozložení teploty na zemi (podobně jako v případě žárovky a intenzity světla, o nichž jsem hovořil výše). Prokázal jsem, že naměřené délky kolínek na všech třech lokalitách, o nichž píší Levengood a Talbotová, dokonale odpovídají teplotnímu rozložení, které by způsobila malá světelná koule vznášející se ve vzduchu nad středem vytvořeného kruhu a vydávající intenzivní teplo.
Identická analýza byla vypracována v případě obilné formace v Holandsku [3]. Očitý svědek tvrdil, že byl tento kruh v obilí vytvořen během několika sekund, přičemž se přímo nad jeho středem vznášela „koule světla“[4]. (viz. obr. dole uprostřed).
Dokonalá symetrie
Žluté sloupce indikují průměrnou délku kolínek naměřenou na sedmi různých místech v rámci obilné formace – od okraje (oblast b1), přes prostředek (a4) až po protilehlý okraj (b7). Povšimněte si té dokonalé symetrie, je rozhodně pozoruhodná!
Podobné grafy byly získány ze dvou dalších úhlopříčných směrů, v nichž byla obilná formace měřena, čímž nám byla odhalena její dokonalá symetrie: blíže ke středu kruhu delší kolínka, směrem k okrajům kruhu se neustále zkracovala.
Tlustá modrá čára znázorňuje teoretickou hodnotu délky kolínek v rámci kruhu, pokud by jejich prodloužení způsobila koule světla vznášející se ve výšce 4 metry a 10 centimetrů. (Tato výška odhadem odpovídá výšce, o které hovořil očitý svědek). Přesně jako v případě tří kruhů v obilí, jež analyzovali Levengood a Talbotová, jsou teoretické hodnoty délky kolínek (modrá čára) dokonale odpovídající naměřeným výsledkům (žluté sloupce).
Z toho plyne, že průvodní důkazy zanechané na polích se dokonale shodovaly se slovy očitého svědka: kruh v obilí byl skutečně vytvořen za účasti „světelné koule“.
Závěr
Můj článek ukazuje, že jev prodloužení kolínek u stébel v několika obilných kruzích dokonale odpovídá účinku, který by vyvolala světelná koule zahřívající obilí během vytváření obilné formace. V případě formací vytvořených lidskýma rukama se ovšem tento jev nepotvrdil a nebyl prokázán.
Rozsah prodloužení kolínek a zejména pak symetrii, se kterou k němu docházelo, nelze nijak běžně vysvětlit. Můj článek také v návaznosti na to potvrzuje slova očitých svědků, kteří vypověděli, že kruhy byly vytvořeny „koulemi světla“.
Článek se ovšem nepokouší vysvětlit, odkud se tyto světelné koule vzaly, ani to, jak dochází k poléhání obilí. Velice důrazně ale prosazuje skutečnou existenci fenoménu „světelných koulí“ a potvrzuje hodnověrnost slov očitých svědků, přičemž autor doufá, že tím podnítí další zájem o tuto problematiku a její výzkum.
Závěrem bych rád zmínil, že všechny tyto poznatky a závěry vyšly ve vědeckém časopise, který před otištěním článků využívá metody „peer-editingu“. Aby si tyto časopisy zajistily vysokou úroveň spolehlivosti a hodnověrnosti, zaměstnávají takzvané „rozhodčí,“ (objektivní a anonymní odborné experty), kteří každý článek podrobí důkladné kontrole, co se týče chyb a nesrovnalostí, než jde do tisku. Proto závěry, které se objeví v takto vyšlých článcích, jednoduše nelze považovat za divoké výplody obrazotvornosti nebo pseudovědu, ale za fakta.
Tím pádem lze říci, že nedávno vyzískané vědecké poznatky přinesly značný pokrok v porozumění fenoménu kruhů v obilí, přestože je tu ještě mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězeny.
(suenee.cz, foto článek: archiv, foto titulní: Shutterstock)
