Hutka a Rakušanová v Plzni: Míchání kultur je strašně pozitivní. Německo integraci zvládá, měli bychom si z něj vzít příklad

Češka žijící v Norsku, Běla Gran Jensen, překvapila přítomné stručným tvrzením, že o multikulturalismu neslyšela. Rakušanová zavzpomínala, jaké to bylo kdysi v Německu: „Tam byla filozofie a očekávání, že to třeba pomůže k integraci. Já jsem si to zažila v Německu – zajímavá procházka po různých kuchyních, různých slavnostech…,“ zasnila se novinářka.

Multikulti je bezva a prima!
Jaroslav Hutka byl sdílnější: „Já k tomu mám také kladný vztah. Jezdili jsme na multikulturní festivaly, procestoval jsem mnoho západních zemí a vždy mne to ohromně bavilo. Nemalá část studentů to chápe tak, že kultury jsou si navzájem rovny. A teď jde o to, zda se díky současné situaci ta kultura zapouzdří a udržuje si vlastní kulturu, náboženství. Multikulturalismus je takový úřední pojem. To samé je pojem politická korektnost. Do dneška nevím, co to znamená. Ale nepřátelé té politické korektnosti přesně vědí, co se říká, že třeba teď jsme na hranici politické korektnosti. Fakt jo? A kde to bylo?“ zasmál se zpěvák.

„Já jsem žil v Nizozemsku ve čtvrti, kde byla menšina Nizozemců,“ podělil se s přítomnými Hutka. „Tam žily všechny možné národy, bylo to blízko centra u třetího ramene Rýna, takže jsme všichni platili ale úplně malinkou daň z hráze: To spolužití ve chvíli, kdy do toho ten stát blbě nehrabe, tak to funguje. A pokud policie, tak čas od času, aby udělala jakýs takýs pořádek, ale my jsme byli vedle sebe. Sousedi byli z Kapverdských ostrovů, měli hodně dětí a třeba měli hrozně hlučný silvestr. Ale to všichni věděli,“ pochechtával se. „Byly tam všechny možné kultury, tak i arabské. Jednou jsem sháněl vepřové sádlo, a když jsem k nim přišel, tak se strašně rozchechtali a já si uvědomil, jaký jsem blbec. V Nizozemsku jsem zažil to míchání kultur, že jde o něco svobodného, protože ta svobodná cesta z holandského protestantismu až z  východního kolonialismu, který nesl takový socialistický realismus, je pro společnost strašně pozitivní. Jen přítomností těch cizinců. Po generace to byla dlouhá cesta. Byl to veliký přínos a neublížilo to Nizozemsku, protože Nizozemsko je jejich zemí, přijímají nizozemskou kulturu a jsou jejími zastánci,“ pochválil „bývalé cizince“ Hutka.

Jak se manželky změní v sestry
Rakušanová podotkla poměrně jasnou věc, že zákony v Německu jsou velice podobné jako u nás. Mnohoženství je zakázáno, sňatky s nezletilými také. „Takže když přijdou uprchlíci s dalšími manželkami, tak to sami neproklamují, že to je jejich další jako manželka. Pak děti, „sestra“ se svými ratolestmi.  Příběhy jsou dost podobné – mladý pár, co přijde spolu ze Sýrie, ale dívce je 14. A klukovi třeba 17. Než odcházeli ze Sýrie, tak je rodiče oddali, aby ona měla na cestě nějakého průvodce, který ji ochrání. Přijdou do Německa a první, s čím jsou konfrontováni, je, že jejich sňatek neplatí. Pocházejí ze společenství, kde je problematické být v situaci, že je svobodná. To je zneuctěna, vrhnou se na ni příbuzní, takže nemůže jít ani domů, protože by ji vyhodili z domova. To si v Německu uvědomují, začalo se o tom mluvit a opravdu se věci řeší individuálně případ od případu,“ pronesla pochvalu Rakušanová.

„Nesetkala jsem se s tím, že by někdo vyžadoval vděk. Lidé se musejí postarat o to, aby se postavili na vlastní nohy a nebyli na sociální podpoře. Ale toto přece známe u nás z romských ghett. Kolik mých kamarádů už řeklo – já osobně proti Romům nic nemám. Tento pocit hanby se nějak nedaří vymýtit,“ posteskla si novinářka.

„Vážný problém to je a je nečekaně širší, než bývalo v normálních stoletích. Souvisí to s počasím, s přemnožeností a s nerovnoměrným rozdělením bohatství. Na druhou stranu bych řekl, že už tento problém Romů řešíme přes třicet let. Jak Romy, tak i sociálně slabé jsme odstrčili do ghett, kde jsou víceméně uvězněni, dluhy a tím vším. To vše se dá řešit, ale to jsme jakoby nechtěli slyšet. Že prý svoboda a demokracie se o to postarají,“ kritizoval Hutka. „Taková fašistická strana, jaká je ta Okamurova, se strachem ve svém programu získala deset procent v Parlamentu. Islám tady neznáme. Odpor nejen vůči Arabům, ale i čínským křesťanům, vůči komukoliv, Ukrajincům. Jsme nehostinní, neochotní… Probouzíme se později, ale probudit se musíme. Měli bychom se naučit imigranty přijímat, abychom mohli sdílet jejich utrpení, příběhy a abychom tím byli také obohaceni,“ apeloval zaníceně Jaroslav Hutka.

Afghánská normálka: Z holčičky chlapeček!
První dotaz vznesla žena středních let: „Hostitelská země má přece svůj zákon, který zakazuje dětské sňatky. Nesouhlasím, aby se vedle zákona prosazovalo ještě právo šaría…“

Rakušanová reagovala slovy. „Co čtu o muslimské společnosti, o ženách, tak pro mne je to horor, ale ono to má svoje kořeny. Protože muslimů přišlo do Německa najednou opravdu mnoho, tak se tam odehrávají absurdní věci, na které by člověk vůbec nepřišel. Třeba  dítě, o kterém všichni ve škole předpokládají, že je chlapec, je holčička. To se zjistí i po půl roce,“ šokovala přítomné. „Jsou z afghánské rodiny a problém je, že jejich matka má čtyři děti a všechny jsou to holky. A protože by se vystavovali opravdu brutálnímu posměchu ze svého afghánského okolí, a tohle je prý úplně běžná věc, že jsou perzekvováni, že nemají chlapečka. Tam se tohle děje a všichni o tom vědí. Mlčky to tolerují. Problém je, že prvoplánovitě je tam ženská doma pořád zavřená, jako by byla v domácím vězení. Když se někam přijde a musejí se respektovat zákony dané země, to je samozřejmě logické.“

(parlamentnilisty.cz, foto: Shutterstock)

Přejít nahoru