A bez ohledu na to, jaké vlastní zájmy se snaží realizovat Washington, je třeba uznat neúčinnost dalších intervencí a pochopit, že není nutné jít do konfrontace mezi USA a ruskými silami v této oblasti, zdůraznil článek.
Syrské vládní síly a jejich spojenci jsou připraveni vstoupit do provincie Idlib a zničit„poslední velkou baštu odporu“, ačkoliv uplatnění rozhodnutí vytvořit „nárazníkové pásmo“ po jednáních mezi ruským a tureckým prezidentem by mohly na určitou dobu zpozdit tento útok, napsal National Interest. Nicméně to bude jen dočasné odložení,uvedl článek: „Občanská válka v Sýrii vstoupila do finální fáze. Přesto i v tomto posledním okamžiku Spojené státy zdvojnásobily své úsilí a uskutečnily intervenci do Sýrie, přestože nemají téměř žádné trumfy.”
Otázka, proč to Washington dělá, zůstává otevřená. „Politika USA vůči Sýrii je v naprostém chaosu,” zdůraznil NI. Na začátku září americký prezident Donald Trump zveřejnil na Twitteru „pro něj typickou hrozbu“ na adresu prezidenta Sýrie Bašára Asada s výzvou nezačít ‚nezodpovědný útok v provincii Idlib‘. Souběžně s těmito „prázdnými výpotky“ zněla mnohem vážnější prohlášení, když nově jmenovaný administrativou Trumpa „zástupce syrského vzájemnosti“, veterán americké diplomacie James Jeffrey řekl novinářům o „revizi cílů“ v Sýrii. Nyní podle Jeffreyho mezi americké cíle v této oblasti patří stažení ze Sýrie„všech Íránců a jejich příznivců“ a vytvoření „stabilní a mírové vlády“ přijatelné pro všechny Syřany a mezinárodní společenství. „To znamená, že nespěcháme,” zdůraznil americký diplomat.
Ačkoli v březnu letošního roku prezident Trump oznámil: „Odjedeme ze Sýrie velmi brzy,” připomněl National Interest.
To vše naznačuje zcela očividnou nedůslednost politiky USA v Sýrii, zdůraznil článek: „Trump vsadil svou pověst, snaží smířit a přesunout blíže k Moskvě a mávl rukou nad vnitřními politickými důsledky. A teď hrozí, že se postaví proti ruským vojskům v zemi, kde Amerika nemá zásadní národní zájmy.” Zároveň se Washington odklání od islamistického Turecka, které „přináší další a další potíže“ NATO, zatímco zůstává členem aliance, a Izrael a Kurdové se téměř dohodli na „budoucím soužití“ s režimem Asada, ignorujíce nabádání Američanů, poznamenal autor: „Zůstali jsme sami a sprázdnýma rukama. Co můžeme dosáhnout v Sýrii?”
Podle jeho názoru nemá smysl diskutovat podrobně, jak legitimní či nezákonný bude budoucí pobyt Američanů v Sýrii. Rezoluce amerického Kongresu „Rozhodnutí o použití vojenské síly proti teroristům“, která byla přijata po tragických událostech z 11. září, byla později rozšířena a stala se „právním fíkovým listem“, aby se zahájila v roce 2014 intervence. Její použití jako ospravedlnění na protiasadovskou a protiíránskou intervenci však není oprávněné, poukázal National Interest. Nicméně by se Trumpova administrativa se neměla bát Kongresu, a časopis dodal: „Až na několik významných výjimek, jsou američtí zákonodárci příliš opatrní a nechtějí mluvit silně proti válce. Někteří dokonce ani neví, kde jsou naše jednotky.”
Zároveň Američanům neuškodí mít na paměti, kdo nyní čelí vládním silám v Sýrii, zdůraznil autor materiálu: „Povstalecké síly v Idlibu se skládají nikoliv ze sekulárních a prozápadních mužů, kteří byli vychováni na myšlenkách Thomase Jeffersona. Převážná většina takových lidí buď zahynula, nebo žije v pohodlí v Bavorsku.”
Po kapitulaci v centrech odporu a dosažení dohody se do Idlibu přemístily zbytky ozbrojených skupin, která jsou plné zahraničních militantů, fanatiků, džihádistů a skutečných teroristů, u nichž je nepravděpodobné, že se smíří s Asadovým režimem,varuje National Interest.
Již v roce 2016 Trump slíbil ukončit „intervenci a chaos”, připomněl autor. Reálná situace v zemi se zřejmě zmírnila při jeho válečném zanícení proti Severní Koreji, ale na Středním východě má méně štěstí: „Írán se stal posedlostí pro administrativu, a výsledkem může být nový zásah a nový chaos,“ konstatoval článek. I když ve skutečnosti je nepravděpodobné, že se Spojené státy rozhodnou bojovat, aby zastavily útok v Idlibu, předpokládá NI. To by spíše mohli udělat Turci, kteří mají v Idlibu 12 „pozorovacích postů“, které spíše vypadají jako vojenské opěrné body, a nechtějí příliv statisíců uprchlíků ze Sýrie na druhou stranu hranice. Minulý týden Turecko rychle posílilo tyto pozice tanky a dělostřelectvem.
Střet mezi Rusy a Turky v Idlib je „stále možný”, i přes nejnovější zprávy, tvrdí autor. Podle něj se bude provincie jistě osvodobozovat po částech, a je důležité si uvědomit, že jeho území je dvojnásobkem toho, co vládní síly osvobodily tento rok. Omezený útok by umožnil syrským vojákům získat plnou kontrolu nad důležitou dálnicí M5, zároveň minimalizaci vojenských obětí i politických nákladů, uvedl článek: „Koneckonců v minulosti všechny „bezkonfliktní zóny“ v Homsu, Hutě, Deraji a Kunejtru převzaly pod kontrolu vládní jednotky, navzdory ruským slibům o opaku.”
Ale ať je to jak chce, v Sýrii „není nic“, kvůli čemu by bylo nutné začít konfrontaci mezi americkými a ruskými jednotkami, zdůraznil autor. „Vždy jsme se vyhnuli válce s Rusy v této zemi. Ale pokud se rozhodneme zůstat, můžeme mít mnohem méně štěstí.” Ačkoli mnoho Američanů věří, že Asad je „brutální vrah a vazalem našich dvou nepřátel“, přesto se stal „vítězem v syrské občanské válce“ a Amerika potřebuje „přiznat zřejmé“, uzavřel The National Interest.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
