Ti, kdo se z ní vrátili, popisují věznici Supermax jako pozemské ztělesnění pekla. Absolutně nelidské podmínky z ní dělají to poslední místo na světě, na které byste se chtěli dostat. A pokud tam jednou jste, dali byste cokoliv za to, abyste mohli ven.
To se ale většině nikdy nepodaří. V Supermaxu jsou drženi ti nejtěžší zločinci a teroristé, z nichž mnoho má na rukou lidskou krev. Ve věznici jsou zavřeni například teroristé z 11. září, Džochar Carnajev, kterého porota odsoudila k trestu smrti za podíl na atentátu na bostonský maraton v dubnu 2013, a mnoho dalších.
Supermax se od ostatních federálních věznic odlišuje tím, že byl navržena jako samotka. Většina ze zhruba 450 vězňů tráví 23 hodin denně o samotě ve zvukotěsné cele o velikosti 3,6 x 2,1 metru. S lidmi prakticky nepřijdou do styku, v celá je zima, tma, a nanejvýš postel a toaleta. Sprcha je povolena třikrát týdně.
Přirozené světlo se k nim dostávala pouze přes velmi úzké průzory, kontakt s někým jiným, než jsou stráže a zaměstnanci věznice, prakticky nepřipadá v úvahu. Jídlo dostávají na tácech přes malý otvor na ocelových dveřích. Nemají k dispozici knihy, televizi vidí jen ve výjimečných případech, a možnost psát nebo zavolat rodině je omezena na nutné minimum, vše je přísně monitorováno. Veškerý čas tak trestanci tráví jen v přítomnosti svých myšlenek. A to mnohdy několik let.
Jediným kontaktem s vnějším světem je pro ně hodina denně, kterou tráví „venku“. Tedy v malé kleci, která je obklopena vysokými šedými zdmi s výhledem na oblohu zakrytou ostnatým drátem. Výhled nulový, šance na ujití více než 10 kroků také.
Pro tyto trestance je i cesta k soudu tak vítaným zpestřením, že si to nikdo z nás neumí ani představit. Ale i každý transport vězňů doprovází přísná bezpečnostní opatření. Trestanec je spoután několika ocelovými řetězy a doprovází ho konvoj po zuby ozbrojených strážců.
Atmosféra ve věznici je natolik skličující, že děsí i samotné dozorce. „V Supermaxu je mnohem tvrdší prostředí, než v jakékoli jiné věznici, kterou jsem kdy viděl, a to jsem byl ve všech federálních věznicích. Nazval bych to čistou verzí pekla. Myslím tím, že je naprosto čisté a klidné, protože každý je pod zámkem. Je to velmi neobvyklé místo,“ tvrdí o věznici bývalý dozorce Robert Hood. V Supermaxu vydržel pouze tři roky.
Věznice ADX Florence vznikla v roce 1994 ve Fremont County na úpatí Skalistých hor na základě myšlenky absolutní separace vězňů. A to nejen od jiných trestanců, ale i od dozorců. Díky tomu je věznice plná nejmodernějších technologií, které mají za cíl co nejvíce zabezpečit celý vězeňský komplex.
Vytvoření věznice podnítilo několik případů nepokojů v jiných trestaneckých zařízeních, v nichž došlo až k vraždám dozorců. Takoví vězni měli být následně převezeni sem, do vězení s nejtvrdším režimem v USA. Nakonec se ale ze Supremaxu stalo vězení plné teroristů, kteří mají na rukou krev desítek až stovek lidí.
Uniknout z věznice, která je trnem v oku ochránců lidských práv, je prakticky nemožné. V celách i na chodbách jsou umístěny kamery, cely jsou monitorovány desítkami laserových paprsků a tlakovými detektory, dveře se otevírají automaticky, celý komplex střeží stovky zaměstnanců a kolem objektu hlídkují ostřelovači.
Navzdory moderním systémům ale dozorci nezapomínají ani na klasické zabezpečení. Věznice je obehnána ostnatým a žiletkovým drátem, speciálně vycvičenými psy a každý pohyb je 24 hodin denně monitorován střediskem, které má dohled nad věznicí na starosti. Ne nadarmo se věznici přezdívá Alcatraz Skalnatých hor.
(zdroj: eurozpravy.cz, Libor Novák, foto: Wikipedia)
