Jednou v šedesátých letech napadlo tehdejšího prezidenta Antonína Novotného  přesvědčit se o tom, jak jej mají lidé rádi.  Převlékl se a ve svetru a trochu jinak učesaný, aby jej lidi nepoznali,  se sám bez doprovodu vypravil do jedné hospody.

Přisedl si ke stolu, kde popíjeli pivo  dělníci z Kolbenky a poručil si také pivo.

Prezident s  lidmi u stolu začal klábosit a když už s nimi probral fotbal, ženské,  tak se jich odhodlal zeptat … “ A poslyšte, máte rádi prezidenta Novotného?“

Během minuty u stolu s ním nikdo neseděl. Každý z dělníků popíjející pivo dopil a vymluvil se, že má být už dávno doma.

Prezident Novotný se  průzkumu o své oblíbenosti nevzdal a po vypití prvního pivo si přesedl k dalšímu stolu, kde byla jedna židle volná.

Situace se opakovala. Po srdečné rozpravě o fotbale, počasí a ženských se zase hlava státu odhodlala kolemsedících zeptat. „A co ten na Hradě, ten prezident, máte jej rádi,“  Ještě dříve než u prvního průzkumu nálad obyvatelstva k prezidentovi země spolusedící u stolu uprchli od Antonína  Novotného, aniž by jej poznali.

Prezident Novotný trochu překvapený ze situace, která se opakovala, rozhodl se ještě jednou se optat někohlo z lidu, jak jej lidi mají rádi.

Proto si Antonín Novotný přisedl k osamělému muži u dalšího stolu a začal si s ním povídat.  Po veselé  rozpravě o všem možném s mužem, který se celý život živil rukama plné mozolů, odhodlal se prezident svého spolusedícího u stolu opat.  „A prezidenta Novotného, máš ho rád. Řekmi mi pravdu?“

Muž se tentokrát nevytratil od stolu, jen požádal  prezidenta Novotného v převlečení  o čas.

„Abych ti řekl skutečnou  pravdu, to se musím ještě na kuráž napít dalšího  piva,“ prohlásil dělník a když jej po čase vypil, prezident stále nalehál na odpověď.

  "Nič nestojí v ceste tomu, aby sme zvýšili vekovú hranicu dieťaťa pri príspevku o starostlivosť o dieťa," povedala Lucia Ďuriš Nicholsonová (SaS)

„To ti tady nemůžu říci. Tady v hospodě je plno lidí, kteří nás mohou poslouchat. Musíme jít na záchod,“ požadoval od prezidenta Novotného a ten jeho přání splnil.

Prezidentův společník od stolu v hospodě přivedl tedy prezidenta Novotného na záchod a ten se znovu zeptal.

„A  prezidenta, jaký je, máš ho rád?“

Tázaný se rozhlédl po záchodě, zda-li je tam s prezidentem skutečně osamocený a pak se naklonil k uchu Novotného, aby mu potichu odpověděl.

„Já ho mám docela rád!“

(zdroj: prvnizpravy.cz, foto: archiv)

Komentáře