Lepší rozhovory než střelba

Clintonova administrativa byla podle DePetrise v roce 1994 blízko tomu, aby takový úder posvětila, ale někdejší americký prezident Jimmy Carter, který v KLDR jednal s tamním tehdejším vůdcem Kim Ir-senem, se rychle obrátil na Bílý dům a apeloval na zastavení útoku, protože dohoda měla být údajně blízko, nastiňuje analytik. Dodává, že pro Perryho šlo o mrzutou zkušenost.

Bývalý americký ministr obrany od té doby předkládá americké veřejnosti událost jako příklad toho, jak je důležitý a nezbytný je diplomatický přístup k zatvrzelému americkému protivníkovi, uvádí DePetris. Dodává, že je vždy lepší vyřešit problém rozhovory než střelbou.

„Třiadvacet let poté, když jiná americká administrativa hovořila o vojenských možnostech (řešení) severokorejského problému, Perry vyzýval ke klidu,“ pokračuje analytik. Vysvětluje, že podle někdejšího šéfa Pentagonu by nešlo o operaci podobnou vzdušnému úderu na Sýrii, který z vojenského hlediska USA prakticky nic nestál, jelikož útok na KLDR, ačkoliv by mohl dosáhnout výrazných zisků, s sebou nese silně odvrácenou stránku.

Tou odvrácenou stránkou může být ze země vymazaný Pchjongjang, doutnající Soul, stovky tisíc mrtvých – možná i miliony, pokud by došlo na jaderné zbraně -, velké poškození americko-jihokorejských vztahů, tisíce až desetitisíce mrtvých Američanů a izolace USA na pozadí této hrůzy, konstatuje DePetris. Varuje, že menšina Američanů je přesto ochotná toto podstoupit.

Podle průzkumu akademického časopisu Bulletin of the Atomic Scientists, kterého se zúčastnily 3 tisíce Američanů, přes třetina dotázaných podporuje americký preventivní útok na KLDR, pokud bude tato země nadále testovat rakety dlouhého doletu schopných nést jaderné zbraně a zasáhnout území USA, poukazuje analytik. Dodává, že 33 % respondentů by souhlasilo i s nasazením jaderných zbraní, bez ohledu na civilní ztráty, pokud by k takovému útoku mělo dojít.

  Co se skutečně děje mezi Pekingem a Washingtonem v Jihočínském moři? Co nám hrozí?

Je třeba propíchnout bublinu

„Nedochází k výrazné změně v poměru těch, kteří preferují schválení amerického jaderného úderu, pokud by se odhadovaný počet severokorejských obětí zvýšil z 15 tisíc na 1,1 milionu, včetně milionu civilistů,“ cituje DePetris autory studie. Doplňuje, že americká veřejnost se také nezdráhá odpovědět vojensky na případný severokorejský útok na Spojené státy či jejich spojence a 59 % Američanů by souhlasilo s velkým konvenčním úderem na KLDR, pokud by ta potopila americkou vojenskou loď – v takovém případě by Američané žádali spravedlivou odvetu a ať by v Bílém domě seděl jakýkoliv prezident, zřejmě by volání vyslyšel.

Americká veřejnost přesto obecně válku se Severní Koreou nechce, zdůrazňuje analytik. Konstatuje, že o americkém vítězství v takovém střetu sice není pochyb, ale ten by byl s ohledem na dostupné zbraně mnohem ničivější než korejská válka v 50. letech.

Bez ohledu na klasický mediální pohled, že Kimův režim je veden partou šílenců, si Američané nemyslí, že Severokorejci jsou natolik blázniví, aby na USA bez předchozí provokace vystřelili raketu s jadernou hlavicí, uvádí DePetris. Poukazuje, že na otázku, zda lze KLDR odradit od jaderného útoku na Spojené státy a Jižní Koreu hrozbou ničivé americké odvety, odpovědělo kladně 63 % dotázaných Američanů, což je důležité zjištění, protože se ukazuje, že americká veřejnost odmítá „krvavou ránu přes nos“ Pchjongjangu, kterou prosazoval bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster.

Američané mají v jádru pravdu, připouští DePetris. Konstatuje, že Kim Čong-un sice může být podivín, machiavelista a narcis s iluzí vlastního velikášství, ale nejde o blázna hrnoucího se do konfrontace se zemí, jakou jsou Spojené státy, která může jeho režim zničit během pár dní.

„Narcis v něm chce přežít, prosperovat, ohánět se nezpochybnitelnou mocí a zemřít ve své velké posteli po dlouhém, plném životě. Netřeba dodávat, že jít do války se Spojenými státy je skvělou cestou, jak tyto sny rozdrtit,“ píše analytik. Američané si to podle něj uvědomují a s jadernou hrozbou ze strany KLDR se dá žít, pokud to je nutné. Američanům se to nemusí líbit, ale dá se to akceptovat a je třeba, aby tato střízlivá logika propíchla bublinu ve Washingtonu, uzavírá DePetris.

  Rusové odrazily letecký útok na svou základnu v Sýrii

(zdroj: eurozpravy.cz, Marek Bláha, foto: Pixabay)

Komentáře