Současné školství likviduje mládež: výroba nerváků, feťáků a trosek -

Tady je několik odkazů na tehdejší články:

Já jsem zásadně proti rušení povinného školství, ovšem pokud jde o pojem ,,povinná školní docházka“, tak zpozorním. Ten totiž goebbelsovsky podsouvá, že děti musí kamsi denně ( do škol ) docházet. Místo povinného učení, tak mají pouze povinnost docházet do přeplněné sběrny, jejichž manažeři považuji občany za ,,lidské zdroje“. Tato „docházka“ má s vědomostním, dovednostním a osobnostním rozvojem pramálo společného. Je to jeden z nástrojů masové biorobotizace dětí a zastavení osobnostního rozvoje mládeže.

Nyní se trochu podíváme na definici vzdělávání českým zákonodárcem ,,rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi , mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti…“ ( § 2 odst. 2 písm. A) zákona č. 561/2004Sb. O školství ).

Vypadá to hezky, že? A nyní tato vznešená slova srovnejme s tzv. ,,Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Čr“ od téhož českého zákonodárce:

,,Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ( OP VK) 2007 – 2013. Globálním cílem OP VK je rozvoj vzdělanostní společnosti za účelem posílení konkurenceschopnosti Čr ( resp. Těch, kdo ji skutečně vlastní – pozn. Autora )“ – str. 11

,,Priorita č. 3. Další vzdělání směřuje k posílení adaptibility a flexibility lidských zdrojů ( kdepak rozvoj osobnosti a hodnot ,,vy zdroje“ – pozn. autora ) pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a udržitelného rozvoje ( současné protilidské lichváři a off-shore ovládané koncepce Čr – pozn. autora ) prostřednictvím systému dalšího vzdělávání“ – str. 12

,,Celoživotní učení – stěžejní koncept ke zvýšení vzdělanosti národa. … Počáteční vzdělání vytváří pro celoživotní učení nezbytné základy. Kvalitní počáteční vzdělávání uskutečňované ve školách a školských zařízeních by mělo zajistit, že se člověk ,naučí učit se“ a že bude mít k učení pozitivní postoj ( což o to autor tohoto článku nikterak není odpůrcem toho, že by se člověk měl učit celý život, nikoliv však k tomu aby byl hodnotnější zdroj a ,,naučil se učit“ být celoživotním ekonomickým nástrojem )“ – str. 13

Zavedl bych model povinného školství, kde by žáci docházeli jednou týdně nebo jednou za 14 dní na zkoušky do školského zařízení a pouze ti s průměrnými nebo spíše podprůměrnými výsledky by museli být ve škole denně, dokud se nezlepší. To by byla panečku motivace: řádně se učit, abych nemusel být 5-8 hodin denně ( plus dojíždění )

uvězněný v těchto nezdravých prostorách, dobrých akorát pro bolest hlavy a šíření virů. Mezitím by měli žáci a studenti z různých vrstev společnosti dostatek času a prostoru vyřešit vlastní ( nejlépe v rodinném kruhu ) potřeby a vytvořit si základnu pro opravdu ,, stejný rozjezd“ do života, ne tuto lživou frašku jako dnes.

Jedna věc je jak přistupovat k výuce, druhou věcí je, co je vůbec vhodné vyučovat, kolik tomu věnovat prostoru a jak to smysluplně hierarchicky sestavit, aby poskytnuté informace byly použitelné. Současné školství se řídí tzv. Rámcovými vzdělávacími programy. A to je opravdu sousto pouze pro fajnšmekry, sestavené asi někým z nepřátel České republiky. Posuďte sami:

Absolvent RVP pro ZŠ má mimo jiné umět:

– objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků;

– zapojit správně polovodičovou diodu;

– využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů;

– orientovat se na stupnici pH a změřit reakci roztoku;

– formulovat a řešit reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav

– modelovat a řešit situace s využitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel

– pokračujeme šestou třídou: . „Proveďte tři typy slovních rozborů: slovotvorný, morfematický a tvarotvorný,“ ( má smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností? )

– žáci ZŠ jako by nedělali nic jiného, než se učili rozeznávat přísudek jmenný se sponou od přísudku jmenného beze spony, rozhodovat, jestli je rozvitý přívlastek připojený k členu řídícímu pevně, nebo volně, označovat vedlejší věty jako předmětné, přívlastkové, příslovečné časové, příslovečné příčinné, přípustkové a podobně. Procvičují to nejen celé měsíce, ale celé roky.

Koncepce klasických základních a středních škol by měla být dávno nahrazena ,,všeobecným středním vzděláním“ s důrazem na to, znát zprvu zákonitosti společnosti a systému, ve kterém žijeme. Místo toho stále narůstá počet oborů a předmětů parazitujících na narůstající obecné nevědomosti. Ve školách dochází k onomu „symbolickému“ násilí, pro které vzdělávat tzv. ,,obecný lid“ znamená cpát do něho abstraktní hodnoty a ,,očišťovat“ jej od jeho autentického bytí.

Kvůli této ,,očistě“ potom vznikají parazitické obory, protože takto ,, osvobozené“ individuum je sice formálně odpovědné samo za sebe, no reálně nevyřídí bez tzv. ,, specialistů“ ( jímž mu nezbývá než důvěřovat ) ani základní úkony spojené s životem v moderní společnosti. ,, Všelidový“ nekonkrétní guláš informací je pro tolik diverzifikovanou společnost v praxi k ničemu. Současná společnost není proto otevřená ( tedy co se týče komunikace, chápání, bytí, jinak je otevřená lecjaké kravině ), v důsledku čehož chybí prostupnost pozic a přichází o přirozené talenty a tvůrčí potenciál i energie společnosti se deformuje.

Rozdělme si některé současné profese a povolání do dvou skupin:

Druhá skupina existuje pouze proto, že současné vědomostní koncepty od základu neposkytují informace, které by primárně měly – tj. zajištění schopnosti orientovat se v moderní společnosti, kde život jedince závisí od mnoha komponent.

Už J.V.Stalin chtěl zavést všeobecné střední vzdělání ( a zároveň 6 hodinový pracovní den ), tak by na tomto základu si mohl občan během života doplňovat podle potřeby vyšší znalosti a pružně přecházet mezi obory.

Po změně systému sociálního spravování se v druhé polovině 20. století, se totiž technologie v základních oblastech, zabezpečujících podporu životní činnosti společnosti, začaly obnovovat rychleji jako lidské generace. Jejich obměna se v druhém desetiletí 21. století pohybovala v rozmezí 3 – 5 roků, což dělá současný systém školství neudržitelným.

Úkoly vzdělávacího systému současné verze jsou takové:

– již dnes dát žákům ty vědomosti a zručnosti,

– které budou vypracované až zítra

– na základě, kterých mají žáci po ukončení svého studia už pozítří pracovat

V současnosti vzhledem ke krizi tohoto modelu nastala schizofrenní situace, kdy se na jedné straně požaduje, aby byl občan flexibilní a během života si doplňoval kvalifikaci a na straně druhé se již od jeho dětství požaduje jeho naprostá biorobotizace, slepá podřízenost, způsobující zastavení osobnostního rozvoje, které je posléze betonováno statusovou a ekonomickou strukturou.

Rodiče, měli byste se vážně zamyslet nad tím, kde Vaše děti tráví tolik času, co to způsobuje a proč je tento režim nazývá ,, lidskými zdroji“.

Daniel Novák

Související příspěvky