Kdysi dříve byli k tomuto účelu shromažďováni otroci i jejich děti, aby v průvodech křikli své sláva tady tomu a pak zas jinému lumpovi, který civěl z transparentů a třepetalek, dostalo se jim mizerného kabanosu a dechovky s pochody a pak se to zase rozešlo domů.
Protože jsme prý byli v květnu 1945 osvobozeni a to Rudou armádou a nikdy jinak. A vyrůstaly tak v oněch dobách pomníky a sochy těm nejodpudivějším darebákům, jaké jen kdy tato planeta viděla.
Zde stál takový vagabund v kabátě a kynul k jasným zítřkům a tady zase ukazoval vpřed. Ale jako houby po dešti vyrůstaly i sochy s osobami v mundúrech a s plastrony na hlavě, což byly sochy sovětských maršálů a vojevůdců.
To byli ti pánové, co se v občanské válce přidali k rudým a spáchali dostatečně bestialit na to, aby jim ti v kabátech mohli věřit. Přičemž jediným kvalifikačním předpokladem pro takový kádr byla naprostá bezohlednost a brutalita s jakou dosahovali cílů, které jim stanovili okabátění.
Ivan Koněv, rolnický synek, nebyl výjimkou.
Více info na pravyprostor.cz
