Markéta Šichtařová odhaluje fatální dopady plánu von der Leyenové. Co pak udělá Čína s Evropou? Je to jasné

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přišla na půdě Evropského parlamentu během přednesu „Zprávy o stavu Unie“ s ambiciózním návrhem na zvýšení cíle pro snižování emisí CO2 k roku 2030 nejméně na 55 procent. Jsou namístě silná slova, že v tom případě je cílem Evropské komise zlikvidovat evropský průmysl a pracovní místa, jaká v komentáři použil poslanec ODS Jan Skopeček?

To není ambiciózní plán. To je technicky nemožný plán. Neboli naivní plán vycházející z neznalosti fyziky.

Pokud by se zcela hypoteticky podařilo tento plán splnit, znamenalo by to likvidaci evropského průmyslu a evropské prosperity. Ekonomické oslabení by následně znamenalo geopolitické oslabení a vydání na milost a nemilost mocnostem typu Čína. Být ekonomicky slabý totiž znamená být zranitelný.

Ono se to ale splnit nepodaří. Ovšem už jen nepodařený pokus o tuhle fyzikální hloupost evropskou ekonomiku oslabí. To je tak, když je populace zlenivělá dobrý bydlem, kterého si neváží, a hledá si problémy, kde nejsou – pak má takové sebedestruktivní nápady.

Německý ekonom a výkonný ředitel Evropského stabilizačního mechanismu Klaus Regling tvrdí, že se evropské ekonomiky nevrátí na úrovně z období před příchodem pandemie nemoci covid-19 dříve než v roce 2022, a zároveň prohlašuje, že zažíváme nejhorší ekonomickou krizi za sto let. Jak trefná jsou jeho hodnocení?

Jsou racionální. Naopak nesprávné byly prvotní odhady, u nichž spíš přání bylo otcem myšlenky, že ekonomický vývoj narýsuje tvar V – tedy rychlý propad, rychlý růst. Tyto původní odhady totiž zanedbávaly tři jevy:

Za prvé, přeregulovanost evropské ekonomiky, zejména pak trhu práce. Tato přeregulovanost typu dlouhé výpovědní lhůty, ale i kurzarbeit a další, odsouvají negativní dopady zmrazení ekonomiky do budoucna a rozpliznou negativní efekty v čase.

Za druhé, odhady zanedbávaly i standardní rozlévání ekonomických efektů v čase, které by platilo, i kdyby byla regulace nulová – v ekonomii to má název „spillover effects“.

Za třetí, tyto odhady nepočítaly s třetí vlnou, ačkoliv bylo naprosto logické s ní počítat.

Pokud jde o míru poklesu ekonomiky, tedy pokles HDP, zcela jednoznačně jde o největší pokles za 100 let. Jde o mnohem větší pokles než třeba za války – což je kuriózní! Podobně paradoxní je to, že lidé na vlastní kůži míru, hloubku té krize zatím nevnímají, protože to, jak se stát předlužil a poskytl všelijaké dotace, zamaskovalo nezaměstnanost. A lidé jsou zvyklí spojovat si, že krize rovná se nezaměstnanost. Nevnímají tedy ty jiné strukturální problémy, které krizi definují. Ve skutečnosti nezaměstnanost je jenom sekundární příznak. A navíc ještě vzroste, až se efekt té státní podpory vyčerpá.

Co je hodně trapné: Jak víte, už v roce 2008 se mluvilo o největší krizi za 100 let. Teď je to ještě větší krize. A co myslíte, jaká bude ta příští? A není to náhoda. Je to zákonitost. Krize má totiž funkci zafungovat jako ozdravovač ekonomiky, jako čistič, likvidátor neefektivit. A politici se ve svém populismu celosvětově v posledních 20 letech zbláznili a začali zabraňovat tomu, aby krize normálně proběhly a zafungovaly jako takový přirozený čistič. Výsledkem je stále větší a větší akumulování nerovnováh v ekonomice. A čím větší nerovnováhy – tím větší krize. Je to logické, že? Takto řečeno to každý musí pochopit. Ale jakmile přijde do tuhého a krize nastane, začne hysterie a málokdo je schopen podle toho jednat.

Naopak optimismus je znát z vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové, která se po informaci o nejnovější prognóze, že se česká ekonomika letos propadne o 6,6 procenta, ale příští rok poroste o 3,9 procenta, nechala slyšet, že zvolený směr hospodářské politiky funguje a přináší ovoce. Také americká centrální banka (Fed) zlepšila prognózu letošního vývoje ekonomiky z poklesu 6,5 na 3,7 procenta hrubého domácího produktu. Jsou to slibná čísla, pro ekonomiku ČR nebo USA?

Pozor, je nutno to vidět v kontextu! Takhle řečeno to kontext zanedbává. Nejlépe nám ten kontext ukáže tahle informace: Německý institut IfW sice tento týden zlepšil odhad vývoje letošního německého HDP na „jen“ -5,5 procenta, zato ale zhoršil odhad pro příští rok z +6,3 na +4,8 procenta. Méně se investuje, uzavírá se méně zakázek mezi dodavateli, útraty nejsou, co bývaly. Jak tomu rozumět? Místo prudkého propadu a následného prudkého růstu, v což mnozí před pár měsíci doufali, to teď vypadá spíš na dlouhé chronické šedo. To je právě to, o čem jsme už mluvili: Místo tvaru V bude mít ekonomický vývoj tvar velmi dlouhého plazení se nad dnem.

Prezident Miloš Zeman kritizuje záměr vlády zrušit superhrubou mzdu a zavést 15% daň a označuje to za pokus o nabourání díry do státního rozpočtu. Za jakých podmínek by, podle vás, mohl Babišův kabinet k tomuto kroku přistoupit?

Víte, tváří v tvář 500miliardovému schodku na státním rozpočtu je tohle už v podstatě prkotina – bohužel. Připadá mi to jako odvádění pozornosti od tohoto strašlivého schodku. Kdyby vláda skutečně chtěla ulevit zaměstnancům, jak je to prezentováno, tak by především snížila sociální pojištění.

Pokud se smíříme s tím, že v Česku hned tak nebude politická vůle zrušit minimální mzdu, považujete za přijatelný návrh Hospodářské komory, aby bylo od roku 2022 zvyšování minimální mzdy navázáno na medián mezd? Nebo to je návrh z nouze, protože by zaměstnavatelé rádi zabránili realizaci plánu MPSV, aby minimální mzda činila polovinu průměrné hrubé měsíční mzdy za předminulý kalendářní rok?

Je to samozřejmě návrh z nouze, protože optimální by bylo minimální mzdu zrušit. Je k ničemu. Po tisící připomínám, že v enormně rovnostářských a socialistických zemích, jako je Skandinávie, minimální mzda ani není. Neboli není zcela očividně pravda, že by minimální mzda byla nástrojem k „sociálnímu“ chování zaměstnavatelů. Ale i tak by bylo dobré – když už tedy minimální mzdu ponechat – ji vázat k mediánu, nikoliv třeba k průměrné mzdě. Mediánní mzda je totiž od průměrné dost odlišná. Navázání na mediánní mzdu by umožnilo větší diferenciaci mezd, tedy dalo by to zaměstnavatelům o něco málo volnější ruku. To je prostě statistika.

Za čtvrtek překonal denní přírůstek potvrzeně nakažených hranici tří tisíc, což je jen o málo nižší číslo než za celý měsíc březen, kdy se chod v zemi skoro zastavil. Už nyní je za září více potvrzeně nakažených než za období březen až srpen. Zpřísňují se opatření. ČR má v přepočtu desetkrát více pozitivně testovaných případů koronaviru než Slovensko. Koronavirus zůstane v populaci přítomen navždy a zařadí se mezi ostatní infekční nemoci, řekla odbornice na infekční nemoci. To je jen malý výběr z informací souvisejících s koronavirem, jichž už jsou zase plná média. Co zaujalo vás?

Mě zaujalo několik věcí.

Za prvé to, jak mnozí nyní „objevují Ameriku“. Už v březnu jsme pro naše klienty vydali shrnující zprávu, ve které jsme velmi přesně uváděli, že bude druhá vlna, že druhá vlna bude silnější než první, že čím budou opatření při první vlně striktnější, o to menší bude promoření a o to silnější bude druhá vlna, a také jsme už tehdy velmi přesně odhadli smrtnost. Už na přelomu března a dubna jsme dokázali z dostupných dat spočítat, že skutečná, nikoliv mediálně prezentovaná, smrtnost je mezi 0,2 až 0,3 procenta. Dnes po zpřesnění mi vychází něco mezi 0,2 až 0,25 procenta. Proč to říkám: Jde o fakta, která mohla a měla být známa dlouho, a přesto je nyní mnozí „objevují“.

Za druhé mě zaujalo, jak pozorujeme v přímém přenosu, co bych spíš než davovou psychózou nazvala davovou obsesí. Úmrtnost v ČR za první polovinu roku je vyšší než za předešlé dva roky. Když v letech 1995-1996 bylo postiženou pravou chřipkou cca 11 procent obyvatel, během 7 týdnů bylo oznámeno přes 90 tisíc komplikací – dnešní terminologií „těžkých případů“ – a přes 12 tisíc úmrtí na chřipku. „Kupodivu“ nikoho nenapadlo zavírat ekonomiku, hranice, rozdávat peníze, vyseknout schodek rozpočtu 500 miliard. Pravá chřipka má smrtnost 0,1 procenta, covid něco kolem 0,25 procenta nebo maličko méně.

Co z toho plyne – ty dnešní manévry jsou naprosto neproporcionální. Ta davová obsese, kterou pozorujeme, má velmi podobné rysy jako předešlé obsesivní vlny – třeba hrůzu z uhlíku a že se kvůli němu upečeme. A jako přišla, tak taky zanikne – nejspíš tím, že bude nahrazena nějakou jinou iracionální obsesí.

zdroj: parlamentnilisty.cz

Přejít nahoru