Sankce Západu proti Rusku jsou nejhůře promyšlenou a nejkontraproduktivnější politikou v nedávné mezinárodní historii. Vojenská pomoc Ukrajině je oprávněná, ale ekonomická válka je neúčinná. Světové ceny energií prudce rostou, inflace prudce stoupá, dodavatelské řetězce jsou v chaosu a miliony lidí potřebují plyn, obilí a hnojiva. Tlak Vladimira Putina však jen roste – stejně jako jeho moc nad vlastním lidem.
Kritizovat západní sankce se blíží hříchu. Obranní analytici jsou v této otázce hloupí. Strategické thinktanky mlčí. Předpokládaní britští představitelé Liz Trussová a Rishi Sunak se předhánějí v agresivní rétorice a slibují stále tvrdší sankce bez jediného slova účelnosti. Pokud však naznačíte skepsi v této otázce, budete ostrakizováni jako “proputinovští” a protiukrajinští. Sankce jsou v současnosti nedotknutelným válečným pokřikem západního křížového tažení.
Skutečnost sankcí proti Rusku je taková, že vyžadují odvetu. Putin může tuto zimu zmrazit Evropu. Snížil dodávky z hlavních plynovodů, jako je Nord Stream 1, až o 80 %. Světové ceny ropy prudce vzrostly a tok pšenice a dalších potravin z východní Evropy do Afriky a Asie byl téměř zastaven.
Účty za plyn v Británii se během jednoho roku ztrojnásobí. Hlavním příjemcem není nikdo jiný než Rusko, jehož vývoz energií do Asie prudce vzrostl, čímž se jeho platební bilance dostala do nebývalého přebytku. Rubl je letos jednou z nejsilnějších světových měn a od ledna posílil téměř o 50 %. Moskvě byl zmrazen majetek v zahraničí a oligarchové přišli o své jachty, ale nic nenasvědčuje tomu, že by to Putina zajímalo. Nemá žádné voliče, o které by se musel starat.
Vzájemná závislost světových ekonomik, tak dlouho považovaná za nástroj míru, se stala zbraní války. Politici u jednacího stolu NATO jsou moudře opatrní, pokud jde o eskalaci vojenské pomoci Ukrajině. Chápou vojenské odstrašování. Přesto se zdá, že jsou naprostí hlupáci, pokud jde o ekonomii. Chtěli vrátit ruskou ekonomiku “do doby kamenné”.
Další pozorovatel, expert na Rusko Richard Connolly z Royal United Services Institute, zmapoval Putinovu reakci na sankce, které na něj byly uvaleny po dobytí Krymu a Donbasu v roce 2014 a jejichž cílem bylo změnit kurz Ruska v těchto regionech a odradit ho od další agrese. Jejich selhání mohlo být jen stěží zjevnější. Apologeti to zdůvodňují tím, že embarga jsou příliš slabá. Ty současné, možná nejtvrdší, jaké kdy byly uvaleny na velkou světovou mocnost, možná ještě nefungují, ale časem pravděpodobně fungovat budou. Říká se, že Rusku chybí mikročipy a náhradní díly pro bezpilotní letouny. Putin bude brzy prosit o mír.
Pokud bude Putin prosit, bude to na bitevním poli. Na domácí půdě Connolly ukazuje, jak se Rusko “pomalu přizpůsobuje novým okolnostem”. Sankce podpořily obchod s Čínou, Íránem a Indií. Těží z nich “insideři spojení s Putinem a vládnoucí garniturou, kteří mají z nahrazení dovozu obrovský prospěch”. Pobočky McDonald’s po celé zemi nahradil ruský řetězec Vkusno & tochka (“Chutná a tečka”). Ekonomika je samozřejmě slabší, ale Putin je, pokud vůbec, silnější, zatímco sankce spojují nový ekonomický region v Asii a zvyšují roli Číny. Byla taková předpověď očekávaná?
Západ a jeho národy se mezitím propadly do recese. Vedení je otřeseno a nejistota se šíří v Británii, Francii, Itálii a USA. Německo a Maďarsko, které trpí nedostatkem plynu, jsou blízko k tomu, aby tančily podle Putinových not. Životní náklady rostou všude. Přesto se nikdo neodváží sankce zpochybnit. Přiznat si neúspěch nebo pomýšlet na ústup je svatokrádež. Západ se nechal svést nadčasovou ironií agrese. Nakonec je jeho nejnápadnější obětí agresor (tj. sám Západ). Možná bychom přece jen měli zůstat u války.
