Ten humus, co se tam poflakuje! Ožralové. Lidé bojují s „Domem hrůzy“ na severu a vyprávějí nechutné věci

Za nájem nedluží ani korunu, přesto žijí jako zvířata, bez vody a elektřiny – takto jsme o bytovém domě, který je v Mostě znám jako takzvaný Blok 5, psali před sedmi lety. Slušným nájemníkům, kteří v cihlovém domě v ulici Slovenského národního povstání pod nemocnicí řádně hradili všechny služby, netekla několik měsíců voda, po chodbě museli večer chodit se svíčkou, zvonky nefungovaly. Vlastníci, tehdy šlo o fyzické osoby Dušana Rendla a Milana Waltera, neodváděli zaplacené zálohy teplárenské společnosti ani vodárně.

Zadní trakt domu

Od roku 2012 se situace změnila, nikoli však k lepšímu, jak ukázala petiční akce, na kterou tento týden rozhořčení občané dostali odpověď od vedení města. Po politicích leta žádali, ať objekt odkoupí, místo toho se dostal do spárů jiného podnikatele. Z budovy se v podstatě stává neoficiální ubytovna, v okolí dochází ke kriminálním činům. Požadavky, za jakých by se majitel budovy „vzdal“, označují mnozí za nemravné. Tajné eso, jak přistřihnout křidýlka „byznysmenům s chudobou“, má prý poslankyně za KSČM.

Dvě stě chlapů u školky. „S cizí ženou v cizím pokoji…“

Cihlový dům o třech vchodech sídlí téměř v centu města Mostu, v jedné z lepších čtvrtí Zahražany. Už v něm zůstalo jen pár starousedlíků. Ve strašných podmínkách se nedalo vydržet, a tak za zhruba neuvěřitelných deset let problémů spousta lidí nakonec rezignovala na to, že mají dekret na byt, a raději si pořídila jiné bydlení. Proč tedy teď 1853 obyvatelů lokality podepsalo petici? Existuje totiž obava, že nový majitel zde chce zřídit neoficiální pseudoubytovnu pro sociálně slabé a pro zahraniční dělníky.

Vlastníkem je jednapadesátiletý podnikatel Josef Smolík, který má v seriálovém městě mimo jiné koupaliště, byznys centrum, mrakodrap, jezdecký klub, diskotéku a asi čtyři bary. Jedné ubytovny pro sociálně slabé, která byla zatížena zástavními smlouvami, se letos zbavil za několik desítek milionů, a z té někteří ubytovaní přecházejí do „pětky“.

„Obáváme se, že se tam začnou objevovat drogy, alkohol a další záležitosti, které známe z jiných částí města. Už nyní se v bezprostředním okolí potýkáme s hromadami zaštěnicovaného nábytku, který se nachází kolem kontejnerů. Bojíme se narušení klidu a samozřejmě i bezpečnostního rizika – v bezprostřední blízkosti se nachází základní škola a za samotným objektem také školka,“ vysvětluje zástupkyně petičního výboru Gabriela Nekolová, která je mimo jiné předsedkyní Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje, národní manažerka programu RE:START v Karlovarském a Ústeckém kraji a sama v blízkosti místa se svou rodinou bydlí.

Do objektu se v červnu přestěhovalo zhruba 34 nových obyvatel, kteří přešli ze zrušeného hotelového domu Domino. Má jít víceméně o zahraniční dělníky. Dostávají nájemní smlouvy na 11 tisíc korun za byty 2+1, kterých je v objektu celkem 47. V jednom bytě prý spolu bydlí například i dva naprosto cizí lidé, každý má jednu místnost, skládají se na nájem každý částkou 5500 korun, přičemž o případný příspěvek nebo doplatek na bydlení pak žádá jen ten, na koho je smlouva napsána.

„Bojíme se plné obsazenosti objektu rizikovou skupinou obyvatel. Je tam v podstatě 94 místností. Teď si ale představte, že v takto velkém bytě klidně mohou žít čtyři lidé, tak rázem máte v tom domě téměř 200 osob. Dům přitom není ve stavu, aby tam ti lidé vůbec žili. Pokud půjde o kombinaci sociálně slabých se zahraničními dělníky, k tomu za zády mají školku, vpředu školu… Vezmu-li logicky, že se někam umístí dvě stě chlapů pohromadě, případně sociálně slabí, tak statistiky jsou jasné. A to mohu být sociálně cítící, jak chci, ale vím, že to bude průšvih… Nastěhujte někam dvě stě chlapů pohromadě, kde v přízemí je hospoda, a máte vymalováno,“ popisuje barvitě Gabriela Nekolová, čemu se petenti snaží zabránit.

Z nízkopodlažního domu pro rodiny se stává jakási pseudoubytovna, v níž lidé přistupují na režim, že žijí „jako v bytech“, přestože nejsou příbuznými ani rodinou. „Samozřejmě, protože na ubytovnu by si musel majitel nechat dům zkolaudovat, k čemuž díky reálném stavu budovy těžko dojde. Jediné, co mu zbývá tvrdit, je, že jde nadále o byty pro obyvatele města. Ten humus, co tam sedí a potácí se kolem, jsou normální obyvatelé města, stačí se zeptat Vietnamce na rohu. Ten je už teď nešťastnej z jednoho vchodu, kamery mu nestačí,“ vyjádřila se k tomu ironicky na facebookové stránce petiční akce Zdenka Kocembová.

Noví nájemníci se srocují zejména za budovou. „A tam je to extrémně nebezpečné. Ve školce Spojené světy už vykradli sklepy, takže atmosféra začíná houstnout, a to tam bydlí prvních 35 lidí. Slyšela jsem, že už i vietnamský prodavač v tamní večerce je z toho nešťastný. Původně se radoval, že bude mít odbyt, ale oni mu tam kradou,“ dodává ke zkušenostem místních Gabriela Nekolová. Co na to vedení města, které nejen obdrželo petici, kterou už i jako samostatný bod projednávalo na svém posledním zastupitelstvu?

Bašta humusu. Jsou dělníci horší než bezdomovci?

Dopis od primátora přišel tento týden. „Vlastník objektu nám sdělil, že volné byty jsou obsazovány nájemníky, kteří jsou pečlivě vybíráni a u kterých není předpoklad, že by svým chováním v dané lokalitě narušovali bydlení ostatním obyvatelům,“ píše primátor v dopise pro petenty, který petiční výbor v plném znění zveřejnil.

Podívejme se na realitu očima místních, včetně těch, kteří se v domě zabydleli.

 

„Už teď je děs podívat se na ten dům z druhé strany, než je hlavní silnice. Večerka, ožralí bezdomovci s hromadou lahví od piva. Tenhle úsek bude zase bašta humusu. Díky, pane Josefe Smolíku. Když vidím, jak vypadá váš Rozkvět, Komes atd., je vidět, jak budovy v tomto městě pod vaším jménem jen vzkvétají,“ vyjádřila se už v červnu Mostečanka Lucie Herinková k tomu, kolem čeho v Mostě chodí.

„Bezdomovci už tu nejsou. Jsou místo nich bohužel mnohem nepřizpůsobivější lidé,“ poznamenala Jana Kocureková. S tím plně souhlasí i Nekolová, která to pro PL vysvětlila: „Když jde o sociálně slabé lidi, kteří jsou ‚na dávkách‘, tak je možné něco ještě regulovat, například snížit jim dávky, poslat hygienu a podobně, ale jakmile se do objektu nastěhují zahraniční dělníci, tak tam můžete volat maximálně cizineckou policii. Pokud budou mít formality v pořádku, tak nemůžete nic. To, že si tam střídají postel na směny, ovlivnit nemůžete – jde o svobodnu vůli lidí a podnikatelského subjektu, který objekt takto pronajme.“ Podobný model ubytování prý už zná i ze sousedního litvínovského Janova, kde mají pracovníky ubytované stylem, že si střídají postel na směny podle toho, jak pracují.

Snaha není koksovatelná…

„Závěrem bych Vás chtěl ujistit, že statutárnímu městu Most není situace kolem bytového domu bl. 5 lhostejná a snaží se najít cestu k udržení klidu,“ uzavírají „městský list“ pro petenty slova hlavního představitele města. „Nic objevného tam není. V podstatě, co už víme ze zastupitelstva: Jedno nám to není, budeme se snažit. Coby dcera matky z Ostravy říkám: „Snaha není koksovatelná.‘ Až budou nějaké první výsledky, tak se bavme,“ povzdychla si nad dopisem Gabriela Nekolová.

Podnikatel Josef Smolík sdělil, že jeho záměrem je postupem času nemovitost opravit do stavu, v jakém se nacházejí ostatní objekty v této lokalitě. I tyto sociálně slabé obyvatele chce postupem času utlumit a přetvořit nemovitost na standardní bytový dům. Slíbil to, informoval primátor.

Petenti od města chtěli, aby od Smolíka objekt odkoupilo. Tím by mohlo regulovat, kdo se do něj nastěhuje a za jakých podmínek tam lidé budou v klidu žít.

Podivná podmínka: Prodám, ale…

Město už bylo nalomené k odkupu. Jednalo s majitelem a před pár dny na veřejném zasedání zastupitelů prozradilo, jaké podmínky by si Josef Smolík představoval. „O prodeji neuvažuje. Pokud by k němu mělo dojít, požadoval by spojit prodej bloku 5 s prodejem areálu koupaliště Ressl. Představoval by si kolem 90 milionů korun za obě nemovitosti, tj. 40 milionů za blok 5 a 50 milionů za koupaliště,“ referoval primátor Mostu.

„Postoj pana Smolíka k odkoupení objektu považujeme za nemorální, stejně jako celé jeho dosavadní počínání s tímto objektem, “ komentovala podmínku Gabriela Nekolová.

Za nemorální považují i mnozí politici a občané zejména cenu za koupaliště, a to ze dvou důvodů: Josef Smolík totiž koupaliště koupil před lety od města za korunu a například loňskou sezónu, kdy vyhrožoval uzavřením, město raději zasponzorovalo provoz částkou 270 tisíc korun. Za druhé, na rekonstrukci venkovní plovárny získal dotace, například v roce 2006 šlo o 10 milionů korun, což byla tehdy ve Státním programu podpory cestovního ruchu, podprogramu Podpora budování doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně-rekreační aktivity, nejvyšší navržená částka.

On sám bytový dům údajně odkoupil v roce 2014 za 8 milionů. Nedávno prý podnikatel za totéž požadoval mnohem méně, než zaznělo na zastupitelstvu. „Na ještě dřívější schůzce hovořil za blok 5 o částce 25-30 milionů,“ prozradil primátor Paparega.

Tajné řešení? Změna taktiky

„Tamní obyvatelé mi říkají: Tady už bylo novinářů, to už bylo zastupitelstev, a nikam to nevede. Byli jsme za nespočtem senátorů, za nespočtem poslanců a nikdy se to nehlo… Dá se pochopit, že jsou z toho už trošku apatičtí,“ vnímá zoufalství obyvatel Gabriela Nekolová.

„Legislativa na to neumí reagovat. Požadavky a částky současného majitele jsou asi nad možnosti města. Divila bych se, kdyby zastupitelstvo v tomto složení dalo jen tak palec nahoru. Nemůžeme tamním lidem ale říci, že se snažíme. Vždyť my si ve městě už likvidujeme snad poslední část, která byla ještě relativně klidná,“ vyjádřila se ke kauze poslankyně za Ústecký kraj Hana Aulická Jírovcová (KSČM), která také žije přímo v Mostě.

„Jedna cesta vůči panu majiteli v rámci provozování jeho byznysu by tu byla. Nemohu ji ale zveřejnovat, protože by asi následovala okamžitá příprava. Máme ji však schválenou ministerstvem práce i ministerstvem pro místní rozvoj, vy o ní víte, pane primátore. Budu ráda, když okamžitě zahájíte ty kroky,“ apelovala již na červnovém zastupitelstvu na hlavního představitele města, který se však tvářil nechápavě.

„Jsem zvědavá na výsledek, bohužel od něj moc neočekávám. Možná bude třeba změnit taktiku a volat Šabatovou a řešit, jak je možné, že ty chudáky ubytovávají do tak hrozného, neopraveného domu. Na to se asi bohužel dnes slyší víc, než že slušným lidem vadí ti neslušní,“ reagovala na to jedna z petentek Lucie Herinková.

Působím na všemožných resortech a pak píšu petice? Jak blázen…

Něco málo ale město pro zvýšení bezpečnosti udělalo. „S ředitelem městské policie  jsme vykomunikovali zvýšené opatření, kdy preventisté a strážníci monitorují okolí bloku 5,“ popsal dosavadní kroky k uklidnění neutěšené situace Jan Paparega. Na dům přitom už dnes míří jeden z kamerových bodů, očividně to ale nestačí. „Bylo by namístě rozšíření kamerového bodu nejen před objektem, kde je navíc autobusová zastávka, ale i za ním, kde dochází ke srocování těchto obyvatel. Navíc se obáváme, že se na ně zase budou vázat další skupiny rizikových občanů, kteří za nimi začnou docházet,“ doplňuje Nekolová. Podle nejnovějších informací došlo k dohodě, že se bude snímat právě zastávka MHD. „Požádala jsem, ať na ni umístí ceduli, že prostor je hlídaný. Aby babičky, které tam večer nebo ráno čekají, protože jedou do nemocnice či na hřbitov, věděly, že jsou v bezpečí. I školáci. Moje děti tudy chodí každý den pěšky, ale kdyby mi stály na zastávce, tak bych jako máma chtěla vědět, že jsou pod dohledem kamery a každý si rozmyslí tam cokoli páchat,“ věří Nekolová.

Poslankyně Aulická by uvítala služebnu městské policie přímo v objektu. Podle zpráv z tohoto týdne to vypadá, že i k tomu by mohlo dojít. „Víme, jak se zejména v době prázdnin a tepla chovají někteří občané města…“ poznamenala s tím, že „chtěli jsme být hodní, ale teď už asi musíme přejít k restriktivnímu postupu“.

Že je situace v případě soukromých objektů jen těžko řešitelná, jsou si vesměs všichni vědomi. „Připadám si jak blázen: Já tady 20 let řeším pomoc pro region, působím na všech možných resortech a pak si ve vlastním městě píšu petice, abych za barákem neměla ubytovnu? To si připadám jak v Kocourkově,“ kroutí hlavou Gabriela Nekolová, která mimo jiné působila i na ministerstvu práce a sociálních věcí.

– – – – – – –

Současný majitel domu Josef Smolík řídí zejména společnost SaS Most, spol. s r.o, která existuje od 1992, vlastní v Mostě například koupaliště Ressl, restauraci Budvarka (Neprakta klub), Sportbar, Klub 21, Bar ve dvoře, je veden u Jezdeckého klubu, salonu Sára, pronajímá prostory v obchodních centrech Rozkvět a Business centrum..

Za rok 2017 vykázala zmíněná společnost tržbu přes 35 milionů korun (čistý obrat 41 milionů), vede dlouhodobý majetek v hodnotě 191 milionů, z toho přes 158 milionů přímo budovy (aktuální tržní hodnota dle aktualizovaného znaleckého posudku je 203,4 miliony), k tomu pozemky a movité předměty. Má 16 zaměstnanců. Je jednatelem i dalších společností. Patří mu také mrakodrap SHD Komes.

(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: archiv petentů)

Přejít nahoru