Od ledna začal fungovat nový úřad Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Centrum zastřešené ministerstvem vnitra nemá žádné pravomoci ani smysl.
Přišlo pozdě a je zbytečné. S prvním lednem zahájilo oficiální činnost Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám v rámci ministerstva vnitra.
Jeho prací má být boj proti informační válce. Centrum je známé také jako orwellovské ministerstvo pravdy, bratři pátera Koniáše nebo nový Úřad pro tisk a informace.
Svůj boj ovšem prohrálo ještě předtím, než s ním začalo. Ačkoliv je náplní jeho činnosti boj proti lžím a fámám, nedokázalo se ubránit ani lži a fámě o sobě samém, že má být úřadem cenzurním. Centrum přitom žádné pravomoci nemá a bohužel ve své současné podobě nemá ani žádný smysl. Není nebezpečné, je prostě jenom zbytečné.
Prvním a zcela zásadním problémem centra je, že vzniklo pozdě. Česká republika čelí kruté informační válce již několik let. Tedy čelí: nečelí, nebezpečí dlouhodobě ignoruje a reakce – navíc hloupá – trvala místo dnů roky. Jenomže za ta léta zde ruské propagandistické weby a jiné aeronety zapustily kořeny a pro signifikantní část obyvatelstva se staly standardní součástí mediálního prostoru hodnou pozornosti a zdrojem informací.
Jsou tady tak dlouho a mají takovou pozici, že dokonce vznikly jejich parodické weby jako třeba AZ247.cz s hesly jako „víc než jen pravda“ nebo „nikdo nám nediktuje, o čem smíme lhát“.
Do této situace tedy vstupuje nový oficiální státní úřad, který by měl situaci vyřešit tím, že bude hlásat oficiální státní pravdu. Samozřejmě to nebude fungovat, protože přesně jak psal Martin Malý, oficiální popření bude pro cílovou skupinu těchto webů spíše potvrzením. Podobná aktivita by snad měla smysl v začátcích, ale teď rozhodně ne.
Druhým – a bohu žalováno v podstatě neřešitelným – problémem centra je, že dělá práci někoho jiného a léčí toliko symptomy místo příčin. Vysvětlovat a komunikovat s občany, to není práce vnitráckých úředníků, ale politiků. Od toho jsme si je zvolili, za to jsou štědře placeni. Za to, aby komunikovali s voliči a trpělivě a srozumitelně jim vysvětlovali.
Česká politika bohužel dospěla do takového stádia, že vysoké posty zastávají lidé, kteří by se za normálních okolností se svými rétorickými a komunikačními dovednostmi neměli šanci dostat ani do obecního zastupitelstva v „Prdelovicích nad Úslavou“. Většina prohlášení Bohuslava Sobotky není srozumitelná snad nikomu, s možnou výjimkou jeho podobně postižených kolegů, rozhodně ne běžným voličům.
Přitom předseda vlády je ten, kdo by měl být tím perfektním komunikátorem, který dokáže národu vysvětlit, co se děje. Schopností komunikovat s běžnými občany se u nás vyznačují téměř výhradně politici, kteří se vyvracení fám rozhodně věnovat nebudou, protože na nich naopak založili svůj úspěch a kariéru.
Snad v realistickém náhledu na své schopnosti, snad ze zoufalství, snad ze zvyku se česká politická reprezentace k problému postavila způsobem pro ni zcela typickým: stvořila ouřad. Ouřad, který svou válku prohrál ještě před první bitvou.
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
