Zdeněk Lanz: “Už víme, komu patří Česká televize, budeme jim i nadále platit?”

V uplynulých dnech byla značná část mediálního prostoru věnovaná hodnocení – kritice „inauguračního“ projevu „staronového“ prezidenta republiky Miloše Zemana.

Ke kritikům prezidentova projevu se  připojil ve svém Stanovisku IVK ke dni 8. 3. 2018 pod názvem Nedůstojný inaugurační projev Miloše Zemana  i Institut Václava Klause.

Je pravda, že tak významná událost, jako je  složit  ústavou předepsaný  slib prezidenta republiky, by si  zasloužila  úplně jiný projev.

Je ale také pravda, že mnohé z toho, co prezident při projevu ve Vladislavském sále řekl, zejména na adresu některých médií (mj. i České televize), je smutnou skutečností.

A tak vzhledem k tomu, že byl prezident Zeman v poslední době pod obrovským tlakem většinových médií, řady politiků, ale také „ulice“, souhrnně řečeno „nevoličů Miloše Zemana“,  není divu, že při jemu vlastním způsobu vyjadřování zvolil pro svůj slavnostní projev tu méně slavnostní variantu a prostě „jim  to natřel“.
„Inaugurace neinaugurace“.

Ale jak se mělo brzy ukázat, všechno zlé je pro něco dobré.

Již v průběhu projevu někteří hosté, kteří se cítili prezidentovou kritikou dotčeni, opustili Vladislavský sál. Jako první „šla příkladem“ Miroslava Němcová.

Proti útokům na novináře a nezávislá média se hned 8. 3. 2018  pochopitelně ohradila prostřednictvím své tiskové mluvčí Česká televize. Tento „veřejnoprávní moloch” s mnohamiliardovým rozpočtem je logicky  přesvědčen o své objektivitě, nestrannosti, nezávislosti, o nutnosti své existence pro zachování demokracie.

Ale ani  reakce těch lidí, většinou umělců,   dlouhodobě přisátých na „českotelevizní  finanční vemeno“, na sebe nenechala dlouho čekat.

V sobotu (10. 3. 2018) večer, před zahájením přímého přenosu z  předávání Českých lvů v Rudolfinu, vystoupil režisér Jan Svěrák  a označil kritiku České televize, kterou přednesl Miloš Zeman o dva dny dříve v inauguračním projevu, za největší útok na její nezávislost od roku 2000 (na přelomu let 2000 a 2001, v době tzv. televizní krize, se velká část zaměstnanců ČT postavila proti řádně zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi a zablokovala veškerou televizní techniku patřící „všemu lidu“. Při tom jim pomáhali politici jako např. Jan Ruml a Ivan Pilip, nechyběl ani Zdeněk Svěrák – pozn. autora). Jan Svěrák také přečetl text Pět vět na obranu České televize.

K obraně ČT se přidala i dokumentaristka Olga Sommerová a režisér Bohdan Sláma. V časoprostoru se pravděpodobně ztrácel režisér Marek Najbrt, když ve své děkovné řeči po převzetí sošky poprosil hosty v hledišti a diváky u obrazovek, aby nevolili Miloše Zemana (více např. na novinky.cz).

Samozřejmě,  těch,  jejichž blahobyt  je založen na „distribuci – přerozdělování“ peněz z našich koncesionářských poplatků Českou televizí za zboží – její produkty, které jsme si neobjednali, je jistě pěkná řádka a asi by nebyl problém většinu z nich „dohledat“.

Ale podstatné je, že už zhruba známe okruh lidí, kteří si myslí, že jim Česká televize patří.

Budeme jim  i nadále platit?

(JRu, prvnizpravy.cz)

Přejít nahoru