„Po všech těch letech strávených v ústraní se dnes konečně můžu podívat světu do tváře, aniž bych se bála ukázat svou. Je to jako znovu ožít. Teď se cítím naprosto svobodná,“ svěřila se jednapadesátiletá politička britskému deníku The Guardian. Právě v něm se rozhodla ukázat veřejnosti svou podobu. Poprvé od roku 1993.
I během předvolební kampaně, kdy kandidovala do italského parlamentu za populistické Hnutí pěti hvězd, vystupovala prakticky anonymně. Na lednovou tiskovou konferenci mohla jen hrstka žurnalistů a televizní rozhovor pro sicilskou televizi absolvovala zády ke kameře. Mítinky nepořádala na náměstích, ale v sálech a i tam chodila zahalená v šátku. Novináři i ostatní návštěvníci vždy dostali striktní pokyn – nefotit, nenatáčet, nezveřejňovat.
Na každou akci ji doprovázelo několik policistů a brzy získala přezdívku „kandidátka bez tváře“. Přesto Italové ženu se silným příběhem zvolili a ona se teď chce ve své funkci zaměřit na podmínky, ve kterých žijí lidé v programu na ochranu svědků. Sama to zažila.
Narodila se na západě Sicílie a ve čtrnácti letech ji Cosa Nostra přinutila, aby se provdala za syna místního mafiánského bosse Vita Atria. „Jinak by zabil celou mou rodinu,“ vzpomíná Aiello, proč si vzala muže, který ji zatáhl do nenáviděného světa zločinu. „Nechtěla jsem s ním mít děti. Když zjistil, že jsem si vzala antikoncepci, zasypal mě pěstmi,“ pokračuje. Po deseti letech manželství bez lásky, zato s pravidelným domácím násilím skončilo.
„Měli jsme pizzerii v Partanně. Jednoho večera vešli dva muži, podívali se na mého muže a začali střílet. Upadl přímo přede mě, pokrytý krví. Znala jsem je. Byli to dva zabijáci mafie, kteří manžela znali od dětství. Nemohla jsem svého muže vystát, ale byl to pořád ještě chlapec. Bylo mu jen sedmadvacet, když mi padl do náruče proděravělý kulkami,“ vypráví Aiello události z roku 1991, které jí navždy změnily život.
Stále ještě na Sicílii zamířila k jedinému muži, kterému mohla věřit – prokurátorovi Paolu Borsellinovi – a rozhodla se vypovídat proti vrahům z konkurenčního klanu. Na čas se také stala policejní informátorkou a i díky ní si pak policie přišla pro desítky mafiánů. Ti však zůstali na svobodě a jako vězeň začala žít naopak Aiello – kvůli výhrůžkám smrtí musela žít pod záštitou programu na ochranu svědků.
Právě Borsellino jí poradil, aby si změnila jméno a i s tříletou dcerou opustila rodný ostrov. „Borsellino byl pro mě jako otec. Řekl mi, že se kvůli své volbě budu muset obětovat,“ řekla už dříve pro The Guardian. Zatímco Aiello tedy podle svých slov začala „žít jako duch“, kdy si nesměla založit účet v bance, zavést domů telefonní linku nebo zapsat dceru do školy, Borsellino byl jen o pár měsíců později zavražděn mafií v Palermu.
Loni se nynější poslankyně rozhodla, že chce svůj život zpátky. „Měla jsem cíl. Dostat do parlamentu téma dramatických podmínek, v nichž jsou nuceni žít lidé, kteří se rozhodnou svědčit proti mafii,“ vysvětluje, proč se i přes neustálý policejní doprovod vrhla do politiky.
A i když jako politička teď svou podobu bude odhalovat mnohem více než dřív, stále žije ve speciálním režimu. V parlamentu si bude sedat pokaždé jinam, svůj poslanecký průkaz má bez fotografie a kamery budou mít zakázáno zabírat ji zblízka.
Pro časopis L’Espresso také uvedla, že nebude chodit k řečnickému pultíku a její projevy za ni budou číst jiní. Na veřejnosti vystupuje pod svou starou identitou vdovy Piery Aiello, úřady ji však vedou jako vdanou ženu s úplně jiným jménem. „Ani jedna z nás nezmizí, zemřu se dvěma jmény,“ říká poslankyně.
Jak podotýká americký list The Washington Post (WP), voliči ji znali už dávno předtím. Jen nikdo pořádně nevěděl, jak vypadá. V roce 2012 svůj příběh shrnula také v knize Zatracená mafie. U voleb pak ve svém sicilském okrsku dostala 52 procent hlasů.
Ostatní střežené svědky nejen ze Sicílie, z nichž mnozí kvůli mafii přišli o firmu a skončili na ulici, teď poslankyně vyzývá, aby se o svých zkušenostech nebáli promluvit veřejně. Oni by ji zase nejraději viděli na ministerstvu vnitra. Další Sicilané si z ní však dělají legraci, že bude muset v parlamentu nosit burku.
Ozvaly se také hlasy, které zpochybňují důvěryhodnost skrývající se političky. Právníci oslovení WP však pochybnosti odmítají s tím, že si administrativa v parlamentu může její totožnost kdykoliv ověřit. „Rozhodla jsem se vystoupit, aby ti, co vzdorují mafii, nebyli marginalizováni. Rozhodla jsem se kandidovat, protože já, Piera Aiello, jsem chtěla svůj obličej zpět. A dostala jsem ho,“ uzavírá politička.
(SCa, www.ceskotaktualne.cz, foto: Francesco Bellina/Cesura)
