Jak noviny poznamenaly, nyní je turecký vůdce je obdařen nejširším pravomoci a stává se zakladatelem nového politického systému, v němž se prakticky zrušila dělba moci.
V posledních pár týdnech fanoušci tureckého prezidenta šíří v sociálních sítích video, ve kterém Recep Tayyip Erdogan v podobě počítačového hrdiny „Super Maria“ překonává různé překážky na cestě (včetně pučistů, protestujících kurdských aktivistů) až nakonec vyhraje titul„Superdogan”. Jak uvedl Le Figaro, tento název se dobře hodí na nový stav, který turecký vůdce přijme po svém uvedení do úřadu v pondělí.
Faktem je, že nové období prezidenta Erdogana označuje založení nového politického systému v Turecku, který v zemi přeruší 95 let parlamentní tradice. Od tohoto dne Turecko přestane být parlamentní republikou a přechází na „prezidentský režim”, jehož zřízení bylo schváleno referendem v roce 2017. Podle analytika Ismeta Akci, zavedený systém lze nazvat „superprezidentský v tom smyslu, že prezident soustředil ve svých rukou hlavní moc a kontrolní mechanismy.“
Od nynějška již v Turecku není žádný premiér, Erdogan je současně hlavou státu, výkonné moci, armády a vládnoucí Strany pro spravedlnost a rozvoj. Nově zvolený parlament nemá nad „superprezidentem” žádný kontrolní mechanismus, zatímco hlava státu má naopak právo rozpustit parlament. Poslanci ztrácí právo vyhlásit hlasování o důvěře vládě nebo ministrovi, schvalovat rozpočet, odesílat otázky na výkonnou moc a určovat kritéria rámcových požadavkůy na jmenování do veřejné funkce. Práce vrcholných úředníků budou nyní záviset pouze na prezidentovi. To platí pro soudce, kteří budou přímo či nepřímo jmenováni v prezidentském paláci. „Dělba moci již neexistuje,” uzavírá Akca.
A teď, „oblečený do kostýmu superprezidenta“ Erdogan nevidí žádný důvod k tomu, aby držel sliby své kampaně: zrušit výjimečný stav, platné v zemi kvůli pokusu o převrat v červenci 2016. „Boj proti terorismu“, ospravedlňujcí výjimečný stav celou tu dobu, je nyní možné posílit díky novému zákonu prezidenta vydávat sám dekrety, rovnající se zákonům.
„Jediným stínem“ vítězství Erdogana, je skutečnost, že jeho strana nemá absolutní většinu v parlamentu a Rady pro plnou kontrolu potřebuje podporu nacionalistické strany MHP. „Mimořádný pragmatismus Erdogana mu umožnil učinit první jedno rozhodnutí a změnit ho na opačné o dva měsíce později, bude omezen kvůli spojenectví se stranou MHP, mnohem nepružnější ve vztahu k některým otázkám, počínaje kurdskou,“ je přesvědčen Ismet Akca.
Přičemž opozice, stále ochromena porážkou ve volbách, má na čase se vzpamatovat a začít se připravovat na parlamentní volby v březnu 2019, uvedla publikace. V případě, že hlavní opoziční síla, Republikánská lidová strana, bude schopna mobilizovat své aktivisty a šikovně vyzvednout kandidáty ve velkých městech, jako je Istanbul a Ankara, mohla by soutěžit s prezidentovou stranou. Nicméně, jak noviny konstatovaly, místo toho po prezidentských volbách se strana se utápí v „nekonečném hašteření“, což umožňuje Erdogan zneužít situaci a přeložit volby na dřívější datum.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)