Západní koalice se pak pokoušela ruský úspěch hatit, nebo na něm aspoň parazitovat. Srovnání Rakky se zemí lacinějšími starými nepřesnými bombami s nedozírnými civilními oběťmi si Západ – jak vidno – za rámeček nedává. Navíc, německá rozvědka BND v jedné fázi už konstatovala, že Islámský stát nelze porazit.
A ruský vojenský a diplomatický triumf nezůstává v neklidném arabském regionu bez odezvy. Po libyjském ex-generálovi Chalífu Haftarovi se o pomoc se k Moskvě obrátil už i Jemen. Generál Libyjské národní armády Al Mismari prohlásil, že bez pomoci Ruska není možné situaci v Libyi dostat pod kontrolu. Na druhou stranu je pro Rusko, které nemá vojenskou doktrínu divokozápadních pistolníků (čest památce padlých českých vojáků, ačkoli se lze ptát, zda nemohli být nasazeni obezřetněji a efektivněji po boku prestižnějších a mírotvůrčejších armád), otázkou, zda je o co stát. Nehrnulo se ani do Sýrie, a o to víc zřejmě bude zvažovat a vyčkávat s Libyí, nota bene s Jemenem. Nicméně pro angažmá Ruska v Libyi se vyslovila např. i Itálie.
(eurabia.cz, foto: Shutterstock)
