Nejtvrdší a nejlákavější odpověď
„Otázka zněla, co budete dělat, pokud to bude pokračovat do bodu, kdy budeme vědět, že jsou schopni udeřit. A v ten moment se podíváme na možnost zničit střelu, která může zasáhnout jakoukoliv z našich zemí v Evropě a zasáhnout Ameriku na Aljašce,“ cituje Lucas slova vyslankyně. Připouští však, že učinila dobře, když na problém poukázala, jelikož američtí představitelé si celé desetiletí stěžují – nejprve soukromě a nyní i veřejně – na nové ruské zbraně, především ze země střely s plochou dráhou letu.
Ty podle experta porušují smlouvu o likvidaci raket střední doletu, kterou v roce 1987 podepsali americký prezident Ronald Reagana sovětský vůdce Michail Gorbačov v rámci série odzbrojovacích a dalších dohod, které vedly ke konci studené války. Rusko však tuto smlouvu považuje za zastaralou a argumentuje, že musí reagovat na rozmístění americké protiraketové obrany ve východní Evropě, poukazuje Lucas. Ptá se, jak by měly Spojené státy zareagovat.
Nejtvrdší a nejlákavější odpověď představuje „roztrhání“ uvedené smlouvy a zahájení vývoje obdobných amerických raket, soudí publicista. Doplňuje, že americký Kongres již schválil finance na patřičný výzkum – což smlouva nezakazuje – a Trumpova administrativa k této cestě inklinuje.
„Takový přístup by však perfektně vyhovoval kremelskému plánu hry,“ varuje expert. Tvrdí, že Rusko by získalo ideální záminku pro celkové odmítnutí smlouvy, což by odstranilo jeden z posledních pilířů kontroly zbrojení v poststudenoválečné éře.
Navíc, rozmístění nových zbraní v Evropě by vyvolalo roztržku mezi USA a jejich evropskými spojenci, o kterou Moskva usiluje, domnívá se Lucas. Deklaruje, že kremelská politická válka se Západem se řídí principem rozděl a panuj, který zahrnuje tajné operace na sociálních sítích, politicky zatížené energetické a infrastrukturní projekty a diplomatické manévrování podobné sovětským snahám v 70. a 80. letech, jejichž cílem bylo prezentovat Evropanům Spojené státy jako vměšující se a bezhlavou mocnost.
NATO má jasnou převahu
Za velký rozdíl publicista považuje to, že USA nyní z vojenského hlediska nepotřebují vyvažovat každou ruskou raketu, jelikož výdaje NATO do vojenského vybavení masivně převyšují ty ruské. „Spojené státy již mají těžko detekovatelné ze vzduchu odpalované střely s plochou dráhou letu, JASSM. Mohou jich rozmístit více na vojenských letounech dislokovaných na letištích v Británii nebo do evropských vod vyslat námořní lodě vyzbrojené z moře odpalovanými střelami středního doletu,“ nastiňuje Lucas.
Vývojem prošly i senzory a sledovací technologie, takže Spojené státy a jejich spojenci z NATO mají nyní mnohem lepší představu o tom, jak Rusko a další protivníci přesouvají své ze země odpalované střely, poukazuje expert. Dodává, že nejsme na počátku 80. let, kdy navýšení počtů amerických raket v Evropě bylo životně důležitým testem západní vůle postavit se vojensky silnějšímu nepříteli.
Spojené státy by místo toho měly ucpat vojenské mezery, na kterých skutečné záleží, doporučuje Lucas. Za největší problém, jemuž NATO čelí, označuje slabou mobilitu jednotek, jelikož nedostatečná infrastruktura a byrokratické překážky vedou k tomu, že přesuny ozbrojených sil po Evropě trvají týdny, nikoliv dny či hodiny, jak je nutné v případě krize.
Výzbroj a znalosti nastřádané během studené války jsou dávno pryč a jedním řešením může být posílení americké přítomnosti v Polsku dodatečnou bojovou brigádou na letišti v Powidzu, domnívá se publicista. Připomíná, že logistika oproti vývoji nových raket není tak výbušná a zároveň je mnohem méně lukrativní pro vojenské dodavatele, přičemž by se nemuselo jednat ani o trvalou přítomnost – demonstrativní americkou základnu – po níž Polsko roky neúspěšně volá, i když nedávna nabídka „Trumpovy pevnosti“ nepochybně v Bílém domě získala kladnou odezvu.
„Spojené státy by také měly čelit tlaku zachránit smlouvu o likvidaci raket středního dosahu odstraněním svých protiraketových základen v Polsku a Rumunsku,“ nabádá Lucas. Tvrdí, že nejsou zaměřeny proti Rusku, ale chrání Evropu před možným íránským raketovým útokem a Trumpova administrativa by měla nadále odmítat veškeré pokusy Ruska a jeho evropských podporovatelů neodůvodněně spojovat tyto základny se zmíněnou smlouvou.
Každý se může přeřeknout, přiznává publicista. Dodává však, že vyslankyně Hutchisonová by si měla pamatovat, že kontrola zbrojení je ve své podstatě nudou a je úkolem diplomatů, aby jí nadále zůstala.
(eurozpravy.cz, foto: Pixabay)
